Investigativní novinář Marek Wollner je výraznou tváří České televize. Ta je momentálně pod tlakem velké části politické scény, jejímiž představiteli jsou nepřátelé svobodného šíření informací. Nátlak na pořad Reportéři ČT je umocněn i zhoršující se situací v českých médiích, která dříve pořad hojně citovala, a tak bylo mnohem těžší na něj jen tak útočit. Wollner v rozhovoru pro Revue FORUM zdůrazňuje: Novináři jsou lidské bytosti, které se musí útokům bránit, jinak by už byli úplně bezmocní.

Reportéři ČT čelí velkým tlakům i kritice. Když se podíváte na dobu do roku 2013, jaké to bylo? Jaká byla vaše zkušenost s politiky?

Dost brutální. Moje dobré vztahy s vedením televize moc dlouho nevydržely. Asi po půl roce se v Praze konal sjezd komunistů z celého světa, o čemž točil jeden náš externista. Vedení televize nám chtělo vysílání reportáže zatrhnout s odůvodněním, že autor zorganizoval demonstraci aktivistů, jako je Hučín a Cibulka, aby měl o čem točit. Byla to samozřejmě pitomost, kterou rozšířil jeden známý lobbista, který pro Českou televizi sháněl podporu u poslanců – myslím pro zvýšení koncesionářských poplatků. Já jsem sice tehdy ještě nedělal šéfa, jen moderátora, ale tu kapitulaci jsem svým nadřízeným dost vehementně rozmluvil. Reportáž se vysílala a žádné drama se nekonalo.

Ale to byla jen okrajová věc, pak se objevily i horší situace. Ty souvisely s Radou České televize v obsazení Jiří Baumruk a Helena Fibingerová. Ti měli rozdělené sféry vlivu, ona se starala o dobrý obraz ČSSD, on ODS. Kdykoli jsme točili o kmotrech z té či oné strany, měl jsem problémy a byl jsem obviňován z toho, že točíme na objednávku opozice. Všechno jsme ale odvysílali a ukázalo se, že máme pravdu. Tehdy nám velmi pomáhal svobodný tisk, protože naše věci citoval a přejímal, tudíž se nedaly tak snadno ututlat. To mi v těch dobách zachraňovalo kůži. Pan Baumruk dělal tiskového mluvčího panu Jančíkovi na Praze 5, takže když jsme točili o Jančíkovi, on přejel přes Vltavu a byl šéfem Rady ČT. Zákulisními intrikami se nám pokoušel naši práci zablokovat. To se dnes neděje. Změna začala s nástupem Milana Uhdeho jakožto předsedy rady, dnešní předseda Jan Bednář v tom pokračuje. Navíc nemám pocit, že by mi chtěl uškodit ředitel televize. To jsem také v jistých dobách pociťoval.

V čem se situace zhoršila?

Prostředí kolem se zhoršilo, ať už jde o média nebo o soustředěný tlak ze strany politiků. Ten byl tehdy dílčí. S výjimkou opoziční smlouvy nebyli tak sešikovaní jako dnes. Ti, kteří vládnou, dávají zcela jednoznačně najevo, že jim svoboda médií nevoní. U sociálních demokratů necítím, že by měli stejné názory na média jako hnutí ANO, ale že by nás nějak extra bránili, to ne. Díky bohu alespoň byli pro schválení výročních zpráv ČT.

Jak jste vnímal nákup Mafry Andrejem Babišem v roce 2013?

Velice špatně. Samozřejmě vnímám jeho obrovský střet zájmů, to ani jinak nejde. Vůbec jsem nepotřeboval čekat na to, jak se to vyvine. To je z principu špatně. Můj kamarád Karel Hvížďala jim tehdy psal kodex, ale já jsem tušil, že to nebude fungovat, což se potvrdilo. Vzápětí se to ukázalo na informování o Zdeňku Bakalovi a OKD. MF DNES tuto kauzu dlouhodobě ignorovala, ale během několika týdnů se na ni náhle soustředila. Ne že by si to nezasloužilo samotné téma, ale po letech mlčení bylo zřejmé, že jde o politickou kampaň. My, kdo jsme to pokrývali od roku 2004, jsme cítili, že je problém.

Jak se za posledních pět let změnilo mediální prostředí v České republice?

Je to čím dál horší. Ukazují to ostatně všechny výroční zprávy mezinárodních novinářských organizací, které nás rok od roku posouvají do nižších pater svobody médií. Myslím si, že se nedá čekat změna trendu. Pokud se u nás novináři nezmůžou k tomu, co udělali naši kolegové z deníku Le Monde, kteří donutili majitele (Daniel Křetínský, pozn. red.), aby s nimi uzavřel memorandum, nedomnívám se, že se něco může pohnout pozitivním směrem.

Před časem jsme spolu hovořili o otevřeném dopisu Agrofertu, kde si firma stěžovala na vaši reportáž. Tento dopis bez jakéhokoli kontextu zveřejnily pouze Parlamentní listy a server iDNES.cz. Jak to dopadlo?

Zatím nijak. Parlamentní listy zveřejnily mou odpověď, kterou jsem psal také jako otevřený dopis. Parlamentní listy jej zveřejnily tak, jak jsem ho napsal, až na nějakou chybu, jelikož jejich přepisovači jen těžko rozlišují významy slov. Věc by měla být vysvětlena, je pravděpodobné, že ji bude projednávat Rada ČT i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Budu velice zvědavý, jak se na to budou dívat.

V posledních dnech bylo tématem vyjadřování novinářů na sociálních sítích. Server info.cz přinesl deset bodů, které by podle České televize měli její zaměstnanci dodržovat. Co si o tom myslíte?

Věcně je to v pořádku, BBC to má taky. Druhá věc je, že to vzniklo v tomto období extrémního tlaku, kdy nám někteří politici chtějí nasadit náhubky, včetně sociálních sítí. Taky vím, že jsem terčem jejich kritiky u vedení. Jenže já jsem kritický novinář, nikoli zpravodaj. Pokud se vymění vláda nebo pokud by někdo studoval moje příspěvky předtím, než nastoupil tento kabinet, viděl by, že stejně přistupuji ke všem ostatním. Když se někdo chová problematicky, nedělám žádný rozdíl v přístupu. Takže doufám, že ten nový kodex nebude nástrojem na mě. Stále se budu snažit být svobodný. Když to nebude možné, nebudu pracovat v televizi.

Celý rozhovor čtěte v Revue FORUM. Nesehnali jste ji v trafice? Objednejte si ji ZDE.