Mařenka to zařídí! Natěšený výkřik premiéra Miloše Zemana z dubna 2000 poté, co mu šéfporadce Šlouf doporučil vyměnit v křesle neposlušného ministra vnitra Václava Grulicha za Zemanovu důvěrnici Marii Benešovou, zní v kontextu její aktuální reakce na verdikt Ústavního soudu jako déja vu. Benešová, toho času ministryně spravedlnosti, totiž bezprecedentně zaútočila na nález Ústavního soudu. Prý je „divný, nepůsobí objektivně a nelze vyloučit, že soudci za své rozhodnutí mohli dostat něco přislíbeno“. Důkazy ovšem nemá.

Jen pár dní po pokusu Hradu odvrátit Zemanovým dopisem ústavním soudcům změnu volebního systému v systém ústavně čistý a spravedlivý k hlasům voličů a menším politickým partajím nastupuje Zemanova „Mařenka“ s konspiracemi a pavlačovými klepy. „Soudci jsou jenom lidi, někteří chtějí opakovat mandát,“ naznačuje členka Babišovy vlády, jejíž premiér hulákal z obrazovky na občany, že „nikty neodstúpí“ a pro něhož by se povolební ztráta funkce mohla stát klíčem od pankrácké cely. „Takže nevím, jestli si pan Rychetský pomýšlí třeba na prezidenta,“ špiní proto Benešová ostošest hlavu Ústavního soudu.

Nejde u ní přitom o extra novou praxi. Stejné metody zažila na vlastní kůži od své šéfky také vrchní žalobkyně Lenka Bradáčová. „Bylo by férovější, kdyby se vyjádřila k té své budoucí kandidatuře na prezidentku,“ útočila na svoji podřízenou Benešová místo věcné reakce na její připomínky k novele zákona o státním zastupitelství.

Že verdikt ústavních soudců a změna volebního systému může ukončit pobyt samotné Benešové v nejvyšších patrech moci, je nasnadě. Bez Babiše je ztracena a čeká ji leda návrat do advokátní kanceláře nebo dva roky jejího „poradenství“ v Lánech. Pokud ovšem Zemana nevysvleče z pyžama ještě před koncem prezidentského mandátu povolební koalice bez ANO a bez Babiše. Ani obvyklé fráze o úlevě tu nelze brát vážně. Zvyk je železná košile a po dvaceti letech v čele justičních a vládních institucí se bez trafiky a mezi pěšáky bude žít Benešové těžce.

O kdovíjaké pověsti si může nechat taky leda zdát: analýza jejího právnického angažmá v korupční dotační kauze ústeckých krajských špiček, uveřejněná před časem na serveru Česká justice, ukazuje, že to „Mařenka“ uměla zařídit i obráceně, ve prospěch lumpů. Bez politického krytí a Zemana v zádech ale bude napříště jako nahá.

Pokusy ministryně spravedlnosti Marie Benešové znevěrohodnit nález Ústavního soudu skrze osobní drby a konspirace ilustrují fatální úpadek politické kultury v zemi, nastavený papalášskou kriminalitou a hysterickými výlevy i buranskými sprostotami předsedy vlády i nenávistného hrubiánství prezidenta. Veřejné konspirace členky vlády vůči předsedovi Ústavního soudu bez jakéhokoliv společenského a odborného respektu, zjevně šířené pro pomstu a radost Miloše Zemana a Andreje Babiše, by jinde v civilizované Evropě znamenaly definitivní politický konec.

„Mařenka“ ale vždycky věděla, co se od ní o patro výše očekává: autor těchto řádek má ještě v paměti její praktiky v roli nejvyšší žalobkyně z éry, kdy pracoval pro Zemana jako odborný poradce na Úřadu vlády a Benešová „řešila“ se Zemanem živé kauzy. Ani teď nezklamala. Jako vždycky žije s dobou a dnes to zařídila pro změnu po orbánovsku. Kdoví, možná už zítra hodí do placu tajnou schůzku Pavla Rychetského s kazisvětem Sórosem. Bránit se je tu zbytečné. S domovnicí se nediskutuje…