Ačkoliv kancléřka Merkelová sebevědomě tvrdila, že „Německo to zvládne“, Německo to tak úplně nezvládá.
Nezvládá to policie, nezvládají to místní samosprávy a jedním z logických důsledků toho, že do země během několika měsíců přišlo zhruba milion osob, je i obrovské přetížení federálních, tedy spolkových, úřadů. Jako je třeba Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky (BAMF), který otevírá jedno výběrové konání za druhým, aby rozšířil počet svých zaměstnanců.
Velké úkoly má na svých bedrech také Spolková agentura zaměstnanosti. O tom, jak zvládá, resp. spíše nezvládá realizovat svoje povinnosti, přinesl ve svém tištěném vydání zajímavé informace týdeník Junge Freiheit a poté i deník Die Welt.
Jak odlehčit úřadům…
Protože je BAMF, který je primárně zodpovědný integraci uprchlíků do německé společnosti, permanentně přetížený, přišla Spolková agentura pro zaměstnanost na podzim s nápadem realizovat pro uprchlíky tříměsíční jazykové kurzy základů němčiny a ulehčit tak práci BAMFu. Počítala se zájmem 100.000 lidí (nabídka byla určena jen pro uprchlíky ze zemí jako Sýrie, Irák, Írán a Eritrea) a náklady mezi 54 a 121 miliónů Euro. Na konci deadlinu pro přihlášení do kurzů (31.12.2015) byl ale počet zájemců 222.282. S tím se, samozřejmě, vyšplhaly i náklady a v lednu odhadovala agentura 320 – 400 miliónů Euro nutných na realizaci kurzů. Průběžné výsledky označoval úřad jako „úspěšnou bilanci“. Poněkud předčasně…
Navržený program jazykových kurzů měl za cíl realizovat rychlou pomoc pro uprchlíky bez zbytečných byrokratických překážek. Ostatně, je to právě osvojení si jazyka, které je primární podmínkou pro integraci cizinců do společnosti. Ovšem výsledkem této chvályhodné nebyrokratické snahy je bohužel absence jakékoliv kontroly poskytování podpory z veřejných peněz. A to brzy pochopili kdejací vykukové – rozkrádače grantových programů totiž nezná jen Česká republika…
Kde jsou dotace, jsou zpronevěry
Pro vyplácení peněz ze Spolkové agentury pro práci stačilo totiž neuvěřitelně málo – přihlásit se do konce loňského roku úřadu jako možný poskytovatel jazykových kurzů. Jako „potvrzení“ uskutečnění jazykového kurzu stačí jen kopie dokumentu o nahlášení člověka hledajícího azyl, tzv. BÜMA. Tento dokument vydává policie a pořádkové služby při prvním kontaktu s uprchlíky, resp. s žadateli o azyl. Samotný poskytovatel jazykového kurzu vydá jenom čestné prohlášení o své způsobilosti učit němčinu. Nic víc. Není nutná žádná certifikace či uznání jako jazykové školy, ani žádné potřebné jazykové či pedagogické vzdělání učitelů. To, zda se pak vyučování němčiny skutečně realizuje, také nepodléhá kontrole.
Jak informuje Junge Freiheit, část poskytovatelů údajných jazykových kurzů, jsou podnikatelé, kteří ani nedisponují nutnými prostory pro výuku. V podezření z rýžování veřejných financí stojí také jednotlivci, kteří jsou majitelé soukromých ubytoven, kde uprchlíci bydlí (ti profitují už jenom z toho, že u nich uprchlíci bydlí, protože obce si tyto ubytovny či hostely pronajímají). Zdá se, že i v Německu se v byznysu se sociálním bydlením pohybují takoví, řekněme… dosti podnikaví, jedinci.
Další absurditou je, že zmíněným dokumentem BÜMA disponují všichni hlášení uprchlíci. Úplně všichni. Tedy i kojenci. A i ti se mohou přihlásit do kurzu němčiny pro začátečníky a i na nich může někdo dobře vydělat. Agentura na svých stránkách uvádí v katalogu k jazykovým kurzům, že neexistuje žádné věkové omezení pro účastníky kurzů. Neberte to…
Agentura rovněž nepočítá s tím, že se uprchlíci musí často stěhovat. To vede na jedné straně k tomu, že zájemce kurz nemůže dokončit a také, že poskytnutá finanční podpora může být vyplacená na stejnou osobu vícekrát v různých místech země. Agentura totiž nevede seznam těch, kteří se již jednou do kurzu přihlásili.
Co je podle úředníků úspěch
I kdyby pak byl kurz sebelepší, dalším úskalím je fakt, že provozovatel kurzu jenom doloží seznam účastníků zapsaných žáků. Je tedy úplně jedno, kolik zájemců kurz dokončí nebo jestli se tam vůbec někdy objevili. Účast na něm je totiž dobrovolná. Agentura nemá žádný systém „sankcí“ či motivačních prostředků k tomu, aby uprchlíci kurz pravidelně navštěvovali. Přitom i samotný úřad na základě dosavadních zkušeností s cizinci přiznává, že většina z nich státem nabízené jazykové kurzy ignoruje.
Aktuální jazykový program ovšem agentura hájí a považuje ho nadále za úspěch.
Autorka vystudovala politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V roce 2012 absolvovala stáž v německém Spolkovém sněmu a v současnosti působí ve státní správě.
Publikováno na serveru Pravý břeh
