V nedělních městských volbách v Berlíně utrpěla CDU těžké ztráty, její výsledek je nejhorší v historii. Protestní strany získaly a jedna z nich (Die Linke) se nejspíš dostane do městské „vlády“. Celoměstské výsledky však zakrývají velké rozdíly mezi jednotlivými částmi města. Berlín zůstává i 27 let po pádu velké Zdi vnitřně rozdělen. Kromě velké východně-západní bariéry se vynořily i další dělicí linie.

Hlavní město Berlín je v německé politice „zvláštní případ“. Ačkoliv z urbanistického hlediska jde o jedno souvislé město, jeho jednotlivé komunity se od sebe zásadně liší, což se obvykle ukáže právě ve volbách. Včerejší městské volby (18. září 2016) nebyly výjimkou. Ve zkratce se dá říci, že Berlín jsou tři města v jednom: velmi bohatý a konzervativní západ, chudší a bojovnější východ a mezi nimi střed, jehož charakter je dán hlavně hipstery a imigranty.

Podívejme se nejprve na celkové výsledky voleb, než půjdeme dále.

Z těchto výsledků je dost snadné si vybrat to, co zrovna člověku politicky vyhovuje, a pak to hlásat v novinách. Příznivci Angely Merkel můžou říkat: „AfD skončila až pátá!“ – a to je také běžný titulek, který dnes čtete v českých novinách. Fandové levice můžou říkat: „Levicové strany (SPD, Linke, Grüne) získaly dohromady většinu hlasů!“ a odpůrci imigrace můžou říkat: „CDU utrpěla nejhorší volební debakl ve své berlínské historii!“

A vskutku, všichni mají svoji část pravdy.

Skutečně zajímavý je ale podrobnější pohled na to, jak se jednotlivým stranám dařilo v různých částech města. A z něj vyplývá nepříjemné zjištění: Berlín je hluboce rozdělen. Na jednom břehu Sprévy jako by fungovaly zcela jiné hodnotové systémy, než na druhém. Politici tomu říkají „pestrobarevné“ (bunt) město. Můj osobní názor je, že to jsou spíš balkánské poměry, kdy každá komunita má svoje favority a nesnáší ty druhé. Taková velmi malinkatá německá Bosna.

Pojďme tedy na věc.

CDU si opravdu odnesla nejhorší volební výprask v historii moderního Berlína. 17,6 % hlasů je velká bída. Je téměř jisté, že v rámci „městské vlády“ bude vykopnuta do opozice a tudíž ztratí mocenský vliv a přístup k různým penězovodům. Momentálně se v rámci CDU hraje pomyslný ping-pong o to, kdo za celý ten debakl může. Šéf kandidátky Frank Henkel ihned po volbách řekl, že odstupovat ze svého místa nemíní. Což v řeči politiky znamená, že se necítí zodpovědný za porážku. V tom případě je ovšem zodpovědný někdo jiný, že?

Pro CDU nicméně nebyl špatný výsledek zas takový šok, protože „se to čekalo“. Průzkumy volebních preferencí byly tentokrát poměrně přesné a pozvolný úpadek je dnes už jakousi předpokládanou součástí současného života velkých německých stran.

Jelikož patřím mezi ty analytiky, kteří rádi sledují trendy, připravil jsem si pro vás tabulku vývoje výsledků CDU v několika státech od německého sjednocení až do letoška. Vybrané státy jsou ty, v nichž se letos konaly zemské volby, tj. abecedně: Bádensko-Württembersko (13.3.), Berlín (18.9.), Meklenbursko-Přední Pomořansko (4.9.), Porýní-Falc (13.3.) a Sasko-Anhaltsko (13.3.). (Jelikož ze začátku se v těchto zemích nekonaly volby ve stejný rok, jsou ze začátku vidět víceleté kategorie jako 1990-2).

Tak tedy – zisk hlasů pro CDU v procentech vypadal takto:

A takto vypadal zisk poslaneckých křesel (pozor, je ovlivněn redukcí některých zastupitelských sborů v 90.letech 20.století):

Trend je patrný. Z dříve velmi silné strany, jejíž výsledky se pohybovaly mezi 35–45 %, se stala strana střední velikosti, která na západě poklesla ke 30 % a na východě je na tom ještě hůře.

Jen za letošek přišlo o mandát 45 zemských poslanců za CDU: a to 18 v Bádensku, 8 v Berlíně, 6 v Porýní, 2 v Meklenbursku a 11 v Sasku-Anhaltsku. Přitom zemští poslanci jsou ve straně docela důležití lidé. Jejich nespokojenost určitě vedení strany pocítí, a to nejpozději na celostátním sjezdu CDU v prosinci.

Průměrný volební zisk euroskeptické a protiimigrační AfD, který byl ostře sledován, se skládá z velmi silných výsledků na východě a periferii města a velmi slabých výsledků v centru a na západě.

Na této výborné stránce si můžete s pomocí interaktivní grafiky udělat představu, jak velké ty rozdíly byly. Zvolte si Gebiet / Wahlkreise (jemnější rozdělení) a pak si v menu Thema můžete vybrat jednotlivé strany. Čerpal jsem z ní většinu informací v následujících odstavcích. Komu se tam nechce chodit, následuje stručné shrnutí.

Rekordní hodnotu získala AfD ve východoberlínském okrsku Marzahn-Hellersdorf, totiž 29 %. Celkově ve východním Berlíně málokde klesá pod 20 %, čili je zde ještě silnější, než v Meklenbursku. Poměrně dobré hodnoty však má i na západě města ve Spandau, přes 17 %. Kde totálně ztrácí, je centrum města, v němž jen ojediněle překročila 10 % a jsou zde i okrsky, kde nedosáhla na 5 %.

Na východě města je jako protestní strana silná i tradiční komunistická levice, čili Die Linke, která zde má stejnou sílu jako AfD. Maximální podíl hlasů sklidila v obvodu Lichtenberg 4, celkem 29,5 %. Die Linke má určitý podíl i v centru města, naproti tomu na západě je zcela marginální.

Celkově mají tyto dvě protestní strany ve východním Berlíně kolem 45-50 % všech hlasů, což naznačuje, že tamní obyvatelstvo se současnou velkou koalicí (CDU + SPD) necítilo být dobře reprezentováno.

CDU zůstala relativně silná na západě města, i když už to není taková dominance, jako dřív – tamní protestující voliči přeběhli k liberální FDP, která tak zažila své politické zmrtvýchstání, protože v minulém městském parlamentu zastoupena nebyla. Ve východních částech města je CDU daleko slabší, pohybuje se mezi 10-15 %.

Kde ovšem CDU utrpěla totální porážku až masakr, je vnitřní město, v němž žije hodně imigrantů či jejich potomků z druhé generace. V „multikulturních“ čtvrtích, jako je severní Neukölln nebo Friedrichshein-Kreuzberg, je CDU pidistranou, s výsledky mezi 6 a 9 procenty. V oblastech s vysokým podílem muslimského obyvatelstva naprosto dominují Zelení (až 37 %) či SPD. Zdá se, že loňské otevření hranic Angele Merkel žádnou velkou vděčnost od usedlých Turků, Kurdů a Arabů nepřineslo.

Letošní volby se také staly zádušní mší pro Piráty, kteří se z téměř 10 % v minulém volebním období propadli na 2 % a v žádném okrsku nedokázali získat více než 4,1 %. Pokud si tato strana nedokázala udržet ani Berlín, je s ní nejspíš definitivní konec. Její voličská základna hromadně dezertovala jinam, případně nikam.

Podle mého názoru je důvodem zejména to, že po nadějném začátku zabředli Piráti do standardního intelektuálního progresivismu (ať žije imigrace, ať žije gender), tedy oblasti, kde už dávno dominovala zavedená strana Zelených. Pokud se politická strana snaží dělat „konkurenci“ tím, že převezme téměř všechny myšlenky od nějakých větších bratříčků, jaký důvod má pak volič k tomu, aby volil je, a ne osvědčený originál? Samotné návrhy na reformu autorského zákona k dobrému volebnímu výsledku nestačí a pel „novoty“ se za pět let spolehlivě setře.

Jedinou záchranou pro berlínské Piráty by bývalo bylo, kdyby nasadili nějakou mimořádnou osobnost, což se jim nepodařilo. Čeští Piráti, dávejte si na to pozor. Mám pocit, že míříte úplně stejným směrem.

Špatně skončila i ALFA. ALFA je pozůstatkem štěpení AfD v loňském létě, kdy kongres strany sesadil z postu předsedy zakladatele Bernda Luckeho a místo libertariánského kurzu nastolil národně-pravicový. Berndu Luckemu bylo nabídnuto další působení v odborných komisích strany, ale on to nepřijal a „praštil za sebou dveřmi“, částečně z ideových důvodů (to bych plně respektoval), částečně ale z uražené ješitnosti, což mu na pověsti moc nepřidalo. Následně si založil vlastní stranu ALFA, do níž hned zpočátku získal pět europoslanců za AfD. Tím však jeho politické úspěchy skončily a ALFA v následujících volbách upadla na úroveň naprosté ne-entity.

V berlínských volbách nyní ALFA získala celkem 229 hlasů (ne, nevypadla mi tam žádná číslice), kdežto AfD celkem 230303. Někde ve své elegantní pracovně skřípe profesor Lucke zuby – ale slyšet ven to není.

Na počátku tohoto článku jsem učinil jízlivou poznámku, že „pestrobarevný Berlín“ mi připomíná spíše Balkán. Je na čase, abych se k ní vrátil. Balkánské poměry panují v Berlíně nejen z etnického a náboženského hlediska, ale i ekonomicky.

Začtete-li se do stránek berlínského tisku, jako je například Die Tageszeitung, brzy si povšimnete skutečnosti, že berlínská kulturní elita má ke zbytku Němců poněkud pohrdavý vztah. Oni, Berlíňané, jsou pokrokoví a dopředu myslící lidé, kterým nezbývá, než dívat se trochu spatra na „hnědé primitivy“ v Sasku či „venkovské vidláky“ v Bavorsku. Málokdy to napíšou přímo a natvrdo (i když i to se občas stane), ale ta atmosféra metropolitní nadřazenosti je nepřehlédnutelná.

Pokrokové město Berlín však bohužel prokázalo nebezpečnou tendenci volit do svého vedení povrchní typy, jejichž hlavním atributem je, že jsou cool a sexy. To působí dobře ve světových médiích, ale nevypovídá to o jejich schopnosti hospodařit.

Výrazným představitelem této politiky byl Klaus Wowereit, starosta v letech 1995-2011. Noviny jej milovaly, protože byl výřečný a protože se jako jeden z prvních německých politiků otevřeně přihlásil k tomu, že je gay. Wowereit však byl zároveň levicový populista, který se předháněl s nápady typu „školka zadarmo pro všechny“. Město, kterému předsedal, si takové projekty nemohlo natrvalo dovolit financovat a výsledkem byl explozivní nárůst zadlužení.

Berlín má nyní dluhy na úrovni amerického Detroitu, který musel před pár lety vyhlásit insolvenci. Německá města ovšem ze zákona zkrachovat nemohou, jejich závazky v nouzi nejvyšší přebírá buď nadřazená spolková země (což u Berlína odpadá), nebo celá federace.

Mezitím „hnědí Sasové“, jejichž ekonomika je slabší než berlínská, zredukovali svoje zadlužení na mizivou úroveň (proti Berlínu jen cca 8 % na hlavu) a „vidláci z Bavor“, jejichž dluhy jsou rovněž daleko menší než berlínské (asi šestinové) přestávají být spokojeni s tím, že město Berlín se zadlužuje i v situaci, kdy do něj proudí přerozdělené prostředky z tzv. solidární daně. To je dočasně-věčná daň na Západě, která byla původně zavedena k vyrovnání rozdílů mezi bývalou NDR a rozvinutějšími částmi Německa, a která už délkou svojí existence překonala pobyt sovětských vojsk u nás.

Klaus Wowereit byl nakonec se svého primátorského stolce sesazen poté, co se projekt obřího nového letiště Berlin-Brandenburg dostal do moře červených čísel a nekonečných odkladů. Jeho dědictví v podobě dluhového břemene však zůstalo.

Už před pěti lety se našli komentátoři, kteří Berlínu říkali Řecko na Sprévě.  Příliš nevěřím, že s tím nová berlínská městská vláda něco pozitivního udělá. Vypadá to totiž, že se bude sestávat výlučně z těch stran, které si libují v rozdávání peněz z cizího.

Hudební epilog

Braniborské koncerty mají s Berlínem společného hodně, ba téměř všechno. Je to má oblíbená sada skladeb, proto jí zde máte rovnou 99 minut.