ROZHOVOR / Jeden z nejuznávanějších světových odborníků na Rusko, britský historik a politolog Mark Galeotti tvrdí, že Putinovo dědictví bude velmi toxické. „Mám stále pocit, že největším rusofobem je sám Putin, pokud jde o to, co udělal se svojí zemí,“ říká v rozhovoru pro deník FORUM 24. Na konci loňského roku Vladimir Putin oslavil výročí čtvrtstoletí od doby, kdy se poprvé dostal k moci. Jeho prezidentství by se podle Galeottiho dalo rozdělit na dvě poloviny. „První roky jeho vlády měl velké štěstí, protože země by se stejně stabilizovala bez ohledu na to, kdo by byl prezidentem. Druhá část jeho vládnutí byla pro Rusko a pro Rusy skutečně neuvěřitelně ničivá,“ popisuje.

Na konci loňského roku oslavil Vladimir Putin výročí. Tehdejší prezident Ruské federace Boris Jelcin 31. prosince 1999 odstoupil a moc předal bývalému důstojníkovi KGB, kterého o několik měsíců dříve jmenoval premiérem. Se čtyřletou přestávkou, kdy byl prezidentem současný místopředseda Bezpečnostní rady Ruska Dmitrij Medveděv, je Vladimir Putin u moci dodnes. Je tato událost srovnatelná s revolucí v roce 1917?

Ne tak docela. Revoluce v roce 1917 proběhla v období chaosu. Dalo by se říci, že konec 90. let byl také určitou dobou chaosu, ale velký rozdíl je v tom, že Jelcin a lidé kolem něj si vybrali jako to nejdůležitější ochranu sebe a svých zájmů. A tak jsme byli svědky určité politické konsolidace. V prvních prezidentských obdobích byl Putin relativně umírněný. Neříkám, že byl dobrý člověk, ale dalo by se říct, že nultá léta byla obdobím stability a relativní prosperity v celé zemi – a to nejen pro tu mikroskopickou část oligarchů, ale i pro obyčejné Rusy.

Bylo to období, kdy se zdálo, že Rusko chce najít své místo v globálním systému. Rok 1917 byl naopak naprostým vytržením Ruska, kdy byli bolševici proti úplně všemu. Nultá léta byla úplně jiná. Jde ale o to, co se za tu dobu stalo. Putin nezačal jako bolševik – nějaká rozvratná postava – ale do této role se postupně dostal.

Podle změny ruské ústavy z roku 2020 může být Vladimir Putin prezidentem až do roku 2036. Našlo Rusko svoji konečnou podobu nebo ideu v putinismu?

Ne, protože putinismus nemá žádnou skutečnou ideu. Snažíme se v něm najít nějakou ideologii a kolem Putina jsou lidé, kteří se ji snaží vytvořit. Já ho ve skutečnosti vidím jako něco víc než diktátora banánové republiky, které jsme sledovali třeba v Latinské Americe v 60. a 70. letech. Je to člověk, který zjevně není motivován žádnou velkou ideou. Je motivován mocí, chce si ji, své bezpečí, svůj pohodlný život udržet a starat se o své okolí.

Nic nenasvědčuje tomu, že by Putin hleděl dál než za hranice svého života, za hranice své éry. Pro budoucnost nebuduje nic. Právě naopak, spaluje ruskou budoucnost ve jménu toho, co se nyní děje. Když se podíváte na to, že se Rusko stále více stává vazalem Číny, že došlo k zničení jakési tvůrčí kapacity ruského průmyslu, k budování této válečné ekonomiky na úkor dlouhodobého rozvoje Ruska, je zřejmé, že to není člověk, kterému záleží na tom, co se stane s Ruskem, až jednou odejde. Není zde žádná skutečná ideologie.

Zpravodaj britské televize BBC v Rusku Steve Rosenberg na tiskové konferenci, na které Vladimir Putin hodnotil rok 2024, připomněl, že Jelcin tehdy na konci roku 1999 svému okolí – včetně Putina – řekl, aby „chránilo Rusko“. Rosenberg se ptal, jak se to Putinovi podařilo, a on odpověděl, že dostal Rusko z okraje propasti. Jak se mu podařilo chránit Rusko podle vás?

Občas Vladimira Putina srovnávám s carem Ivanem Hrozným, který byl zjevně strašný člověk, ale první část jeho vlády byla docela úspěšným budováním státu, vytvářením institucí a tak dále. Pak se ale postupem času stával stále paranoidnějším, stále násilnějším a samotnou zemi, kterou vytvářel, téměř zničil.

V tom vidím Putina, protože jeho prezidentství by se dalo rozdělit na dvě poloviny. První roky jeho vlády – nejsem si jistý, nakolik se dá říct, že zachránil Rusko – měl velké štěstí, protože země by se stejně stabilizovala bez ohledu na to, kdo by byl prezidentem. Druhá část jeho vládnutí byla pro Rusko a pro Rusy skutečně neuvěřitelně ničivá.

Byl jsem ve skupině prvních Britů, kterým byl v červnu 2022 na neurčito zakázán vstup do Ruska kvůli mým neslýchaně rusofobním názorům. Přesto mám stále pocit, že největším rusofobem je sám Putin, pokud jde o to, co udělal se svojí zemí. Takže ne, nemyslím si, že se nakonec zhostil úkolu, který mu Jelcin uložil.

Když se díváme na stav ruské ekonomiky, na to, že země vede na Ukrajině imperiální válku a kvůli tomu je na okraji světového společenství, možná by se dalo říct, že Putin Rusko vede zpátky nad onu propast.

Nemyslím si, že by se Rusko mělo zhroutit do chaosu, nemyslím si, že se rozpadne nebo tak něco. Skutečně apokalyptické scénáře jsou podle mě velmi nepravděpodobné. To, že jeho největšími spojenci jsou Írán a Severní Korea, potvrzuje, že současné Rusko je něco jako mezinárodní vyvrhel. Je stále schopné budovat ekonomické konexe s lídry, kteří chtějí kupovat levnou ropu, to ale není totéž, jako mít skutečné konexe.

Ruské ekonomice, i kdyby válka skončila zítra, bude trvat roky, spíše desetiletí, než se skutečně vzpamatuje. I když bude válka urovnána, nějaká forma sankcí ze strany Západu zůstane platit tak dlouho, dokud bude Putin v Kremlu.

Ruské ekonomice, i kdyby válka skončila zítra, bude trvat roky, spíše desetiletí, než se skutečně vzpamatuje.

U samotných Rusů je vidět, že prostor pro veřejné protesty v zemi opravdu není. Jedná se o autoritářský policejní stát. Nespokojenost je však stále vyšší a lidé tak trochu reagují demoralizací, rostoucími projevy sociální dezintegrace – rostoucí kriminalitou, sebevraždami, rostoucí mírou alkoholismu – všechny tyto nešvary jdou nahoru. Jedná se o společnost, která je v krizi. A upřímně řečeno, není to něco, co by se dalo snadno napravit. Putinovo dědictví bude velmi toxické.

Dá se tedy mluvit o jakési putinovské tragédii? Na začátku své vlády, jak říkáte, byl budovatelem státu, nyní ho ale ničí.

Nemyslím tím, že bychom ho měli litovat, ale je v tom určitá tragédie. Putin mohl být pozitivní postavou ruských dějin, kdyby po dvou funkčních obdobích odstoupil. Myslím, že historie – a Putin je člověk, kterému záleží na tom, jak o něm bude historie smýšlet – by ho nepovažovala za hodného člověka, ale za člověka, který splnil nutný historický úkol a přivedl Rusko do bodu, kdy se mohlo začít vyvíjet pozitivním směrem.

Faktem je, že jako mnoho autokratů se stal obětí arogance a strachu – arogance, že nikdo jiný než on nemůže Rusko posunout dál, a strachu z toho, co by se s ním stalo, kdyby odstoupil. V důsledku toho zničil většinu toho, co vytvořil v prvních dvou prezidentských obdobích.

Mluvíte o tom, že v zemi není prostor pro veřejné protesty. Z venku se ale zdá, že v zemi neexistují ani žádní přirození vůdci a žádné katalyzátory k protestům.

Existuje jedna část ruského státu, která stále funguje. Je to represivní režim a bezpečnostní složky. V mnoha ohledech je to snadné, můžete se zaměřit na lidi, jako byl Navalnyj, který byl zabit ve vězení, a na další vůdce, z nichž někteří byli odsunuti do exilu, umlčeni či cokoli jiného.

To ale neznamená, že jsou Rusové spokojení. Ve skutečnosti, když se podíváte na Rusko, stále existuje občanská společnost, stále se tam protestuje, ale jsou to protesty malého rozsahu na nízké úrovni. Na co ale zapomínáme, je široce rozšířená úroveň protestního potenciálu. Faktem je, že v Rusku neexistují, jak říkáte, žádní vůdci a žádné hnutí, kteří by protesty vedli.

Vzpomínám si, jak jsem jednou mluvil s regionálním důstojníkem Federální služby bezpečnosti a zeptal jsem se ho, co je náplní jeho práce. Řekl mi – a myslím, že jeho příklad vycházel z toho, že byl vychován v Polsku, protože jeho rodiče byli ruští diplomaté -, že jeho prací je, že pokud by v Rusku mělo vznikat něco jako Solidarita, tak ne v jeho regionu.

Myslím si, že tohle je skutečně velká noční můra Kremlu. Když máte hodně nespokojenou společnost a žádné přirozené vůdce, tak bude vždy existovat riziko, že něco zapůsobí jako katalyzátor, jako byly stávky v loděnicích v roce 1979 v Polsku. Vždycky je tu šance, že se to stane, a když se to stane, nemáte tušení, kteří vůdci se spojí, aby to vedli. Hnutí si za takových okolností vytvářejí své vlastní vůdce. A my nevíme, jestli to budou fašisté, komunisté, jestli to budou liberální demokraté nebo kdo to vůbec bude.

Z toho tedy vyplývá, že si nemyslíte, že v budoucnu můžou za nějakými změnami v Rusku stát lidé jako Julija Navalná, Vladimir Kara-Murza nebo Ilja Jašin?

Myslím, že je to velmi nepravděpodobné. Upřímně, právě tohle je důvod, proč Kreml rád vytlačuje lidi, jako jsou oni, pryč ze země. Jakmile nejsou v Rusku, nemají na obyvatelstvo jako celek moc velký vliv. A právě proto se Navalnyj vrátil, protože si uvědomil, že kdyby zůstal, mohl by žít v pohodlném exilu na Západě, ale pak by ztratil jakoukoli šanci na další kontakt s lidmi v Rusku. V důsledku toho nakonec zemřel.

Nemyslím si, že budou mít velký vliv, to ale neznamená, že jsou tito lidé irelevantní, i když o nich něco ví jen velmi málo Rusů a ještě méně jich je skutečně považuje za své vůdce. Nyní netušíme, kdo bude příští generací vůdců v Rusku.

Sen o demokratickém Rusku tedy nezemřel na Sibiři spolu s Alexejem Navalným?

Na jedné straně ano, na druhé straně ne. Vím, je to velmi neužitečná odpověď. Stále si myslím, že Rusko má potenciál stát se demokracií, ale nedojde k tomu rychle. Může to trvat dvě politické generace. Jde o to, že Putin a lidé kolem něj – buďme upřímní, všichni lidé, kteří skutečně věří názorům Vladimira Putina patří do stejné politické generace, je jim v podstatě 70 let a jsou to produkty staré sovětské éry – se nedokáží vyrovnat s myšlenkou, že současné Rusko už není globální supervelmocí.

Když se podívám na další a mladší politickou generaci, vidím v nich prostě jen kleptokraty. Jsou to bezohlední, pragmatičtí, nemorální lidé a nezajímají je ani tak velmocenské hry jako to, že chtějí prostě jen krást a pak si to bohatství užívat. Jsou to lidé, kteří si užívají, že mohou mít peníze v bankách na Západě, kotvit své jachty a mít pěkné domy v Londýně. Posílají své děti na univerzity v Americe a jezdí do Karlových Varů a tak dále a nelíbí se jim, že jsou uvězněni v tomto státě na samém okraji mezinárodního společenství. Myslím, že až se nakonec dočkáme Putinova odchodu, tak následující politická generace bude mnohem pragmatičtější, nebudou to demokraté, ale na druhou stranu možná budou mít trochu větší zájem na vytvoření právního státu. Je to klasická trajektorie, kterou vidíme i jinde. Kleptokraté ukradnou všechno, co se dá, a pak udělají zákon na ochranu toho, co si nakradli, aby to mohli předat svým dětem.

Zákony jsou předpokladem demokracie. Zjistilo to i Rusko, když se snažilo v 90. letech vytvořit demokracii, ale nemělo právě ony zákony. Možná, že na tom může stavět další politická generace, aby vytvořila skutečnou demokracii. Myslím, že z dlouhodobého hlediska je to možné, ale taky si myslím, že s Navalným zemřela myšlenka, že Rusko může jít jakousi zkratkou, že to jde uspíšit.

Když mluvíte o lidech v Putinově okolí a že jim je v podstě 70 let, tak i on sám není nejmladší. Současné Rusko asi může připomínat gerontokracii. Dívá se po svém nástupci?

Rusko je rozhodně gerontokracie. Nemyslím si ale, že Putin hledá svého nástupce. To podporuje i moji myšlenku o tom, že je mu úplně jedno, co se stane, až odejde. Ve chvíli, kdy ukáže na nástupce, svým způsobem dovolí lidem přemýšlet o Rusku bez Putina. Myslím si, že právě z tohoto důvodu nástupce nehledá.

V tuto chvíli žádný nástupce neexistuje, neexistuje představa, že by mohlo existovat Rusko bez Putina.

Upřímně řečeno, v dnešním Rusku je politicky nebezpečné, aby se o někom mluvilo jako o politickém nástupci. Možná Putin těžce onemocní a bude muset odstoupit, ale ještě bude naživu, pak možná bude podobně jako Jelcin hledat nástupce, který ho ochrání. V tuto chvíli žádný nástupce neexistuje, neexistuje představa, že by mohlo existovat Rusko bez Putina.

Minimálně od zvolení Donalda Trumpa se mluví o ukončení války na Ukrajině. Někteří analytici ale zmiňují, že dokud nebude Vladimir Putin cítit hrozbu, válku neukončí. V posledních měsících navíc Rusko postupuje a ukrajinským vojákům se ten postup nedaří zastavit. Má v současné době Putin důvod válku na Ukrajině ukončit?

To je velmi těžké říct. Hrozby pro Vladimira Putina skutečně existují, ruská ekonomika se v současné době přehřívá, ale ve válce může určitě ještě minimálně rok bez větších problémů pokračovat. Škody narůstají a je jasné, že Putin si je vědom možných politických nákladů. Tím myslím fakt, že nespustí další mobilizaci poté, co ta první byla tak nepopulární. Je si zjevně vědom toho, že dochází k dlouhodobým škodám.

A je tu také pokušení, mohl by mít pocit, že je v dobré pozici, za půl roku bude v mnohem lepší a mohl by propásnout příležitost válku ukončit. Nejsem si jistý, že se dočkáme míru. Možná se dočkáme příměří, protože to je absolutně v Putinově zájmu. Dává mu to příležitost obnovit své síly a znovu zahájit válku tehdy, když to uzná za výhodné.

Skutečný mír bude neuvěřitelně obtížné zařídit. I když Trump mluví o jeho nastolení, skutečný mír bude obtížný, časově náročný a politicky drahý a nemyslím si, že Trump dělá obtížná, časově náročná a politicky drahá rozhodnutí. Trump chce rychlý úspěch, takže se může pokusit nastolit příměří. Byl bych rád, kdyby se ukázalo, že se mýlím, ale nemohu být optimistou.

Pokud by válka skončila na současné linii, může to Vladimir Putin v Rusku prezentovat jako úspěch v momentě, kdy se bavíme o politických nákladech a zhoršující se ekonomice?

Zajímavé je, že víme, že většina Rusů by chtěla mír. Proběhly nejrůznější průzkumy veřejného mínění, některé od vládních, ale mnohé od nezávislých agentur, které ukazují, že většina Rusů chce mír. Neznamená to ale mír za každou cenu, ne mír, který by znamenal porážku. Nicméně chtějí mír.

Putin vystoupí a řekne: „Podívejte se, v tuto chvíli je to jenom příměří, není to mír, kontrolujeme necelých 19 procent Ukrajiny a ochránili jsme rusky mluvící obyvatelstvo.“ Tím myslím, že Rusko je ochránilo tím, že bombardovalo jejich města, nicméně propaganda bude taková. Když bude tvrdit, že Rusko donutilo Západ, aby se smířil s tím, že ho nemůže nutit, abych přijalo to, co Západ chce, myslím, že většina Rusů, ať už tomu věří nebo ne, se s tím ráda smíří. Budou rádi za každou záminku, která bude znamenat, že bude mír. To totiž znamená, že se nebudou muset bát, jestli jejich manželé, otcové nebo synové skončí na ukrajinské frontě.

Nebude to triumf, všichni ale budou rádi předstírat, že jsou s výsledkem spokojeni. Určitě to nebude ten triumf, o kterém Putin zjevně snil, když do toho v únoru 2022 šel.

Když už jsme u toho snění, kam až sahají jeho imperiální sny? Od začátku války se mluví o tom, že další na řadě může být Polsko, Pobaltí a že Ukrajina zachránila Evropu před velkou válkou tím, že Putina zastavila.

Musím se přiznat, že jdu proti tomuto trendu. Nemyslím si, že má teritoriální ambice. Víme, že na Ukrajině mu záleží jinak než na Polsku, Finsku nebo Estonsku. Už jen to, že píše historicky nesmyslné, ale přesto jasné eseje o tom, proč byla Ukrajina vždy součástí Ruska, že Kyjev byl historicky matkou ruských měst. Z jeho pohledu Ukrajina není nezávislou zemí. Ukrajina je součástí historické identity Ruska. Myslím, že proto nemohl žít s tím, že by mohl být tím carem, který o Ukrajinu přišel. Nemyslím si, že by kvůli Varšavě nebo Tallinnu pomýšlel na napadení nejmocnější vojenské aliance světa.

Dá se s Putinem vůbec vyjednávat? Podle Garriho Kasparova Putin konflikt považuje za ničivý, nikoli za válku o územní zisky, a tím pádem pro něj získaná území nehrají roli.

Putin je pragmatický politik. Samozřejmě, že s ním lze vyjednávat, jakékoli vyjednávání musí zahrnovat velmi silné záruky pro Ukrajinu a případné sankce, pokud se Rusko pokusí porušit podmínky. Když na to přijde, Putinovi jde o přežití. Pokud může získat dohodu, která mu dá to, co cítí, že potřebuje, pak si myslím, že bude ochoten se dohodnout. Problém je zajistit, aby tato dohoda byla dodržována. Putinovi nelze slepě věřit. Myslím, že vyjednávání je možné, ale nebude snadné.

Putinovi nelze slepě věřit. Myslím, že vyjednávání je možné, ale nebude snadné.

Vladimir Putin zdůrazňuje roli NATO a to, že na Ukrajině bojuje s takzvaným kolektivním Západem. jeho poradce a bývalý předseda Bezpečnostní rady Ruské federace Nikolaj Patrušev nedávno řekl, že i jednání o míru budou pouze mezi Ruskem a Západem, což je vlastně jen další pokračování Putinovy verze událostí a toho, že Ukrajina není suverénním státem, který nemůže rozhodovat o tom, jak ukončit válku. Snaží se Putin tím narativem, že Rusko je ve válce s NATO, před Rusy ospravedlnit to, že není schopen na Ukrajině zvítězit?

Jde o víc než jen pohodlné vyprávění. Myslím, že tomu skutečně věří, je to člověk, který nevěří, že Ukrajina je suverénní zemí, není ochotný věřit tomu, že Ukrajina má svoji vlastní vůli a že se rozhoduje sama. Je zajímavé, že ačkoli jste ruský občan a nazvete to, co se děje na Ukrajině, válkou – a ne speciální vojenskou operací – můžete jít do vězení. Putin ale používá slovo válka, když mluví o současném konfliktu se Západem.

Z jeho pohledu je to, co se děje na Ukrajině, jen jedna fronta v širším boji se Západem, který je podle něj nepřátelský, snaží se ho zničit, snaží se rozbít Ruskou federaci. Paranoidní nesmysl, ale myslím, že on tomu paranoidnímu nesmyslu skutečně věří. Tato představa, že bojuje s celým kolektivním Západem, je zároveň skutečně motivující silou, a proto vidíme kybernetické útoky, dezinformace a tak dále po celé Evropě. Zároveň je to velmi přesvědčivý narativ, který má vysvětlit Rusům, proč věci šly tak, jak možná nečekali.

V jednom z dílů vašeho podcastu jste řekl, že během letošního roku bude zajímavé sledovat, zda se změní pozice Elviry Nabiulliny, předsedkyně ruské centrální banky. Mnozí ji označují za člověka, který umožnil Rusku pokračovat ve válce. Je ona tím člověkem, který zachránil Rusko a tím pádem i Vladimira Putina před totální pohromou na Ukrajině?

Jedním z paradoxů je, že jsme zjistili, že Rusové mají několik mimořádně schopných technokratů, kteří se i v případě hloupých rozhodnutí Kremlu snažili, aby věci fungovaly co nejlépe. Nabiullina je tím nejkompetentnějším ze všech a v podstatě zachránila ruskou ekonomiku před počátečními dopady sankcí. Je docela zarážející, že na vděčnost tyranů není radno spoléhat a že se nyní nejen Putin zdá být vůči ní chladnější. Máme komentáře poslanců Státní dumy, kteří říkají, že Nabiullina selhává. Upřímně řečeno, nevidím v okolí nikoho, kdo by byl schopnějším pravděpodobným kandidátem.

Putin má klasický autokratický přístup – on rozhodne, co je třeba udělat, a očekává, že jeho lidé zařídí, aby se to stalo. No, svět takový není, nemůžete jen tak očekávat, že vaši generálové budou dobývat, cokoliv budete chtít, nemůžete očekávat, že vaši bankéři budou jednoduše fixovat úroky a inflaci na úrovni, kterou byste chtěli. Svět je složité místo, ale Putin si to zřejmě nepřipouští a obviňuje jednotlivce, když se mu nedaří, místo aby se zastavil a zamyslel se, zda nepožaduje něco nemožného. Musím uznat, že pokud Nabiullina odejde – a po začátku invaze už mu poslala svou rezignaci, kterou Putin nepřijal – bude to jeho smrt.

Současná ekonomická politika Ruska trochu připomíná pozdní Sovětský svaz – masivní utrácení za bezpečnost a armádu a pomalé, ale neustálé zhoršování kvality života obyčejných lidí. Zhruba 40 procent výdajů státního rozpočtu jde na válku. Blíží se ruská ekonomika ke špatnému stavu ekonomiky Sovětského svazu před jeho rozpadem?

Ještě nedosáhla úrovně kolapsu, ale ano, jsou tu jisté podobnosti. V některých ohledech jsme spíše na úrovni konce 70. a začátku 80. let. Není úplně v bodě, odkud není návratu. Není to plánovaná ekonomika, samozřejmě je zde velký vliv státu, zejména v obranném sektoru, ale v dnešním Rusku je mnohem větší dynamika trhu než v Sovětském svazu. Ten měl velkou tržní dynamiku, ale všechna byla na černém trhu. V rámci legální ekonomiky je v současném Rusku mnohem větší flexibilita.

Je to velmi podobné a vypovídá to něco o tom, že Putin je homo sovieticus. Rád využije průmysl a ekonomiku jako způsob obohacení sebe a svých přátel, ale ve finále si myslí, že nejlepší způsob, jak řídit celý systém, je, aby stát zasahoval, aby stát kontroloval. Neuvědomuje si, že v dlouhodobém horizontu to ekonomiku zabíjí.

Ekonom Vladimir Milov tvrdí, že současné represe jsou největší od 50. let minulého století. Přibližuje se současné Rusko Sovětskému svazu i v jiných ohledech?

V jistém smyslu je současné Rusko zvláštním druhem postideologického Sovětského svazu – státní kontrola, represe, ale také rostoucí snaha o mobilizaci společnosti a mládežnická hnutí. Uprostřed toho všeho je ale velká díra. Jakkoli byla ideologie marxismu-leninismu zkrachovalá, přesto znamenala nějaký ústřední ideologický nástin, jaký ten stát má být, existovala vize, sen. U moderního putinismu nic z toho není.

Současné Rusko je jakousi formou Sovětského svazu, ale je velmi dutá a tím pádem křehká.

Existují lidé, kteří tvrdí, že existují ideologické prameny. Vše je to jen nacionalismus. Žádný skutečný motivační princip neexistuje, jde jen o moc, o zachování stávajícího systému.

Ano, současné Rusko je jakousi formou Sovětského svazu, ale je velmi dutá a tím pádem křehká. Dlouhou dobu nemuselo používat represe na stejné úrovni, protože bylo schopno přesvědčovat obyčejné Rusy a říkat, že není skutečnou demokracií, ale na druhou stranu, se Rusům žije dobře. Většina Rusů je ochotna se s tím smířit. Teď se od nich očekávají oběti, ale nedává se jim k tomu důvod. Donbas je nezajímá, pozice Ruska ve světě je nezajímá a pozice Vladimira Putina rozhodně taky ne.

Na začátku našeho rozhovoru jste Vladimira Putina přirovnal k carovi Ivanovi Hroznému. I Vladimir Putin rád vytváří historické paralely. Přirovnává se k osobnostem od cara Petra Velikého, se kterým ho podle něj spojuje historický úkol získat zpět ruská území, po premiéra pozdního carismu Pjotra Stolypina. Oba dva mají v Moskvě velké sochy. Čeká v budoucnu jedna taková i na Vladimira Putina?

Pokud by měl v Rusku sochu, asi by dlouho nevydržela. Skutečnou ironií je, že pokud by v nějakém hlavním městě mohla stát Putinova socha, v některých ohledech by to měl být Kyjev. Tato imperiální válka byla silou, která vytvořila skutečný ukrajinský národ. Ve skutečnosti byl Putin pro Rusko katastrofální prezident, a tak pokud mu postaví sochu, byl bych velmi zklamán, kdybych se nedíval na to, jak ji lidé strhávají.