Britský historik a politolog Mark Galeotti patří k předním odborníkům na Rusko FOTO: Wikimedia Commons / volné dílo
FOTO: Wikimedia Commons / volné dílo
ROZHOVOR / Britský historik a politolog Mark Galeotti je mezinárodně uznávaným odborníkem na Rusko, zpravodajské služby a bezpečnostní politiku. Je čestným profesorem Školy slovanských a východoevropských studií na University College London a několik let působil jako vedoucí Centra evropské bezpečnosti v Ústavu mezinárodních vztahů při Ministerstvu zahraničních věcí České republiky. Založil a jako ředitel vede výzkumné, vzdělávací a poradenské centrum Mayak Intelligence se sídlem v Londýně, které se zaměřuje na ruskou problematiku. Z rozhodnutí ruské vlády má do Ruska zákaz vstupu. Vloni publikoval knihu Putinovy války. Od Čečenska po Ukrajinu, která právě vychází česky v nakladatelství Bourdon. Při té příležitosti poskytl Mark Galeotti rozhovor našemu deníku FORUM 24.
V knize „Musíme si promluvit o Putinovi“ z roku 2019 jste napsal, že Putin není šachista, ale judista, tudíž není velký stratég. Putin evidentně není stratég, jak v současnosti vidíme. Ovšem také jste konstatoval, že Putin je milosrdný autokrat. Nechce vás zabít – pokud ho k tomu nedonutíte. Nemýlil jste se tehdy? Dnes ruská armáda z Putinova rozkazu zabíjí na Ukrajině. Někdo k tomu snad Putina a Rusko „donutil“?
Pokud to vezmeme pouze z Putinovy perspektivy, tak ano, ruský vůdce je přesvědčen, že neexistuje alternativa. Vytvořil si totiž vlastní světonázor, podle něhož Západ zasahuje do ruské sféry vlivu. Revoluce důstojnosti v Kyjevě z roku 2014 nebyla podle Putina ničím menším než operací CIA a MI6. Ukrajina sama byla selhávající stát a ukrajinské obyvatelstvo by proto samo uvítalo, nebo alespoň akceptovalo ustavení proruské loutkové vlády.
Putin nejspíše opravdu věřil, že invaze v roce 2022 nepotrvá déle než několik týdnů a bude zahrnovat málo skutečných bojů. Většinu vojenské síly, kterou vyslal proti Ukrajině, koneckonců netvořily pravidelné jednotky, ale Národní garda, polovojenská pořádková policie. Nyní už bojuje nejen za ideu, že je Rusko stále velmocí, ale také za své vlastní dědictví a pravděpodobně i politické přežití. Jsem si jistý, že pokud jde o něj, nemá jinou možnost než bojovat v této válce všemi možnými prostředky.
V roce 2021, když Rusko začínalo obkličovat Ukrajinu, jste v komentářích hovořil o tom, že ruský útok na Ukrajinu nedává vojensky ani politicky smysl. Zároveň jste připomínal, že Putinova logika může být výrazně odlišná od té západní. Byl jste 24. února 2022 překvapen, když začala válka?
Válka mne ani příliš nepřekvapila, protože v týdnu, který předcházel ruské invazi, bylo stále jasnější, co Putin plánuje. Ale abych byl upřímný, předtím jsem válce dával šanci tak na 30 až 40 %. A sice právě z toho důvodu, že jsem považoval za pošetilost, pokud by se Rusko pokusilo dobýt Ukrajinu, protože by samo utrpělo katastrofální ztráty. Mezitím se objevily další zpravodajské informace o tom, jak Putina ovlivňují jeho přátelé, kumpáni a špióni, což jsou dnes jediní lidé, kterým naslouchá – to podle nich měl Kyjev padnout krátce po začátku invaze a Západ měl vůči Ukrajině zůstat nečinný.
Ukrajinské intelektuální elity považují válku Ruska proti Ukrajině za koloniální. Rusko pokračuje ve svých imperiálních tradicích a koloniálním vztahu k Ukrajině, zatímco Ukrajina vede dekolonizační válku. Co říkáte této koloniální interpretaci válečného konfliktu?
Rozhodně je to imperiální válka! Putin si prostě nechce připustit, že Ukrajinci jsou skutečný národ s vlastní státní suverenitou. Jenže ústředním bodem Putinovy imperiální koncepce je, že Rusko má právo na sféru vlivu, která zahrnuje nejen Ukrajinu, ale mnoho dalších postsovětských zemí, včetně Běloruska, Gruzie a Moldavska.
Vloni vyšla vaše nová kniha „Putinovy války“, která nyní vychází v češtině. Připomínáte v ní krutou druhou čečenskou válku anebo ruský útok na Gruzii v roce 2008. Indicie k vnitřní i vnější agresivitě Ruska tu byly dávno před anexí Krymu. Mnozí analytici varovali, že Rusko je revizionistická mocnost, která v čele s Putinem kráčí k válce. Co jsme tehdy jako Západ přehlédli?
Při zpětném pohledu vždy můžeme konstatovat, že jsme něco důležitého pominuli či vytěsnili. Tato válka totiž nebyla nevyhnutelná – ještě týden před jejím započetím Putin, jenž je mnohem méně rozhodný, než jak se nám zdá, váhal mezi odvoláním napadení Ukrajiny, omezeným tažením do oblasti Donbasu a rozsáhlou invazí, na niž nakonec vsadil. Mnozí si dávno uvědomovali, že v Rusku vládne militaristický režim, ale myslím, že jsme nedokázali docenit, že sám Putin nabyl přesvědčení, že válku se Západem vede od ukrajinské Revoluce důstojnosti z roku 2014, i když zatím v nevojenské, politické podobě. Možná ji takto vedl už od protestů na Bolotném náměstí v Moskvě v letech 2011–2012.
Málo jsme také reflektovali fakt, že Putin je obklopen svými „dvořany“, kteří mu říkají jen to, co sám chce slyšet. Covidová pandemie jej odstřihla od většiny úředníků, takže se nerozhoduje na základě adekvátního vyhodnocení situace.
V knize „Putinovy války“ píšete o hybridní, respektive informační válce Ruska proti Západu. Putin tvrdí, že Rusko bojuje na Ukrajině v proxy válce s „kolektivním Západem“. Také připomínáte ruskou tradici „maskirovky“ čili kamufláže. V čem je ruská informační ingerence v Evropě nejnebezpečnější?
Myslím, že dopady ruské informační války proti Západu nejsou tak dramatické. Jsme ovšem svědky selhávání jednotlivců, jako v případě ruské podpory nacionalistů Le Penové ve Francii anebo jako v „kauze Lisa“ v Německu, kdy ruská média šířila falešnou zprávu o znásilnění dívky ruského původu v Berlíně.
Cílem Ruska je prohloubit již existující rozkoly a napětí na evropském kontinentu, od separatismu ve Španělsku a radikálních zelených ideologií v Německu až po antiamerikanismus ve Francii a protiuprchlické nálady ve střední Evropě. Rusové v podstatě nejsou schopni implantovat takové postoje tam, kde už předtím neexistovaly, ale mohou je radikalizovat. A právě to dělají, když házejí písek do fungování demokratických národních systémů a celé Evropské unie.
Eurasijské Rusko má evropské mimikry, ale není součástí západní civilizace, logika jeho elit je odlišná. Válka Ruska proti Ukrajině není pro Rusko úspěšná, což ale neznamená, že Putin nemůže začít nějakou další – z perspektivy Západu „nelogickou“ – válku. Kde vidíte aktuálně největší hrozbu?
Tady s vámi musím nesouhlasit, poněvadž Rusko je evropský národ. Jenže tato válka je v mnoha ohledech posledním, toxickým záchvěvem generace „homo sovieticus“, která se nedokázala vyrovnat s novou realitou světa a postavením Ruska v něm. Většinu ruské elity tvoří bytostně pragmatičtí kleptokrati. Rádi bychom si mysleli, že se tím od nás zásadně liší, ale myslím, že jde spíše o umístění Ruska na evoluční škále: nedostatek kontroly nad vůdcem, slabé instituce, přílišná ochota použít sílu, nic z toho nebylo před stoletím ani v Evropě neobvyklé a myslím si, že i Rusko se časem – po Putinovi a jeho generaci – vydá na podobnou evoluční trajektorii jako Evropa.
Uvědomme si rovněž, jaké katastrofální škody utrpěly ve válce s Ukrajinou ruské vojenské kapacity, a to ještě není konflikt u konce. Názory se sice liší, ale odhaduje se, že obnova ruské vojenské síly na úroveň z počátku roku 2022 potrvá nejméně deset let, a to za předpokladu, že Rusko bude vůbec schopno a ochotno utratit tak obrovské sumy peněz. Samozřejmě že menší sousedé Ruska, jako například Gruzie, mohou být stále v ohrožení, ale pokud jde o NATO a větší sousední země, Rusko nebude potenciální vojenskou hrozbou. To ovšem neznamená, že by nic nehrozilo: nebezpečí by představovaly zejména akce vedené nevojenskými prostředky, od subverzí po sabotáže.
Putina přirovnáváte k ruskému imperátoru Mikuláši II., který vstupem do první světové války přivedl Rusko ke katastrofě. Jak vidíte budoucnost Ruska, které se stále více vzdaluje Evropě a Západu? Jakou roli v tom může sehrát největší ruský „pseudo-přítel“ – Čína?
Putin je ochoten přijmout nerovný vztah Ruska s Čínou, protože prostě nemá na výběr. Ale mnozí příslušníci ruské elity jsou hluboce znepokojeni takovou politikou, která ve skutečnosti povede k tomu, že se jejich země stane ještě o něco více vazalem Pekingu. V tuto chvíli nelze dělat nic. Ovšem až válka Ruska proti Ukrajině skončí, a zvláště až se Putin definitivně vzdá prezidentského úřadu, bude to pro Rusko klíčový zahraničněpolitický problém. Putin promrhává všechny zisky, kterých Rusko dosáhlo v 21. století, a není jasné, zda nějaký jeho nástupce bude schopen najít cestu zpět. Samotný Putin však už nemá Rusku co nabídnout.
Působil jste i v Česku, předpokládám, že sledujete i českou zahraniční politiku. Česko se dlouho chovalo jako ruský a čínský klient. Překvapil vás český a středoevropský postoj k aktuální rusko-ukrajinské válce?
Neřekl bych, že by Česká republika byla přímo klientem Ruska nebo Číny, spíše nebyla ochotna postavit se proti excesům obou uvedených mocností. V tomto ohledu to vypadalo podobně jako u mnoha jiných evropských zemí včetně Německa. Přesto mě překvapil a povzbudil silný postoj Prahy k rusko-ukrajinské válce, především brzké rozhodnutí Česka poslat Ukrajině vojenskou pomoc. Češi si příliš dlouho říkali, že disponují jen malou silou a nemají možnost něco ve světové politice změnit. Doufám proto, že je to začátek aktivnějšího a sebevědomějšího přístupu Česka k mezinárodním problémům.
Jistě nejste prorok, ale jaká je vaše prognóza pro rusko-ukrajinskou válku v roce 2023? Co by měl Západ udělat, aby Ukrajina zvítězila?
Bohužel se obávám, že válka bude trvat ještě minimálně rok. Hodně bude záležet na jarní a letní ukrajinské ofenzivě. Například pokud by Ukrajinci dosáhli výrazného pokroku, jakým by bylo přerušení pozemního spojení Ruska s Krymem, udrželi by si tempo a začali by Moskvě stále více ztěžovat udržení poloostrova. Pokud se jim totiž nepodaří dosáhnout většího pokroku, pak bude na Západě sílit tlak na brzké ukončení války, a to i za cenu ústupků Putinovi.
Jsem přesvědčen, že Putin už nevěří, že by válku mohl vyhrát na bitevním poli, ale doufá, že Západ začne ochabovat v podpoře Ukrajiny a jejích schopností vzdorovat ve válečném konfliktu. Podle mne Západ nyní už nemůže udělat pro Ukrajinu o mnoho více, naše zásoby munice docházejí. Ale je nutné v naší podpoře vytrvat i přes obrovské náklady, a to tak dlouho, jak jen bude třeba. Vím, že je to klišé, ale tato válka je ve skutečnosti maraton, nikoli sprint.
