Zvenčí to může vypadat i takhle: Bašár al-Asad společně s Rusy bombardují opozici, která bojuje proti tyranovi. Novinářka Markéta Kutilová, která tuto oblast opakovaně navštěvuje, nabízí trochu jiný pohled: „Bitvy o Aleppo se účastní i radikální islamistické skupiny, vyzbrojované a placené třetími zeměmi. Současný vývoj pak je výsledkem dohody Turecka a Ruska,“ píše ve svém komentáři pro Reportér Magazín.
Radikální islamistické skupiny se nyní stahují z východního Aleppa, které mají pod kontrolou již přes tři roky. Za tu dobu se jim podařilo ovládnout i umírněné skupiny Svobodné syrské armády, což je opozice vůči Asadovi, která měla zejména v počátku války podporu USA a Západu vůbec. Jde o žoldáky, které do Aleppa vyslalo Turecko, Katar a Saudská Arábie – sponzoři, kterým vadí Bašár al-Asad. Tyto sunnitské velmoci Mají totiž v Sýrii svoje plány a Asadův režim jim v tom brání.
Aleppo jejich syrští spojenci nedobyli, tak teď zaveleli k ústupu. Odcházení těchto žoldáků ze strategicky důležitého města přitom rozhodně není výsledkem Asadovy vojenské převahy, ale dohody mezi Ruskem a Tureckem – dvou jinak znepřátelených velmocí, které v syrské válce hrají prim a nyní hledají společnou řeč, jak si mocensky rozdělit Sýrii.
Erdogan a Putin, turecký a ruský vůdce, vyjednali uvolnění Aleppa ve prospěch Asada, respektive Ruska, v polovině října. Desátého prosince se potkali i jejich ministři zahraničí, kteří dohodu potvrdili „Mluvili jsme s Putinem o Aleppu. Vyjádřil přání, aby An Nusra (jedna z oněch islamistických organizací, odnož Ál Kajdy – pozn. red.) opustila město. Už jsme dali nezbytné instrukce našim spojencům a začali na tom pracovat,“ prohlásil Erdogan pro ruskou agenturu RIA Novosti.
Mýdlo z válečné zóny
Realita v Aleppu není černobílá, vedou se tu boje nejen vojenské, ale i propagandistické. Aby bylo jasno: ti, kteří východní Aleppo v roce 2012 obsadili, nejsou žádní beránci. Z velké části jde o džihádistické skupiny typu Ahrar aš-Šám, an-Nusra–Džabhat Fatah aš-Šám či Harakat Núr ad-Dín az-Zenki. Jak už jsem zmínila, mají podporu zejména z Turecka, Kataru a Saudské Arábie, přičemž jejich ideologie často není o nic lepší než v případě ISIS. Nezadají si s Islámským státem ani v brutalitě: známá jsou videa, kde přímo v ulicích brutálně popravují civilisty či Asadovy vojáky. Nyní tyto džihádistické skupiny začaly odcházet na jihovýchod k Idlibu a na sever k turecké hranici. Právě zde zůstává „kapsa“ de facto pod kontrolou Turecka.
V západním Aleppu, které je pod kontrolou Asadova režimu, a kde nyní přebývá i většina civilistů, probíhá život relativně „normálně“, lze-li to tak říci – i tato část města je však ostřelována islámskými radikály, i zde umírají tisícovky civilistů. „Letos v listopadu jsme tam jeli nakoupit zboží. Skoro nepoznáte, že je válka, továrny i obchody normálně fungují,“ vypráví obchodník Mohamad Hasan, se kterým jsem mluvila v severosyrském Kobaní. Z Aleppa je stále zásobována velká část Sýrie, já osobně jsem si na severu země před měsícem koupila mýdlo, sirup na kašel či bundu – to všechno z Aleppa. Hasan odtud vozí i několik kamionů zboží měsíčně. „Cestou musíme platit za průjezd všem skupinám, které kontrolují území,“ říká.
Civilisté na útěku
Dopátrat se bližší pravdy o životě ve východním Aleppu, které je pod kontrolou džihádistů, je téměř nemožné. Nezávislí novináři se tam nedostanou a zprávy z jiných zdrojů jsou obvykle propagandou. „Byl jsem v Aleppu nedávno a podle mě žije ve východní části města přibližně sto tisíc civilistů – jednak bojovníků, těch je kolem pěti tisíc, dále jsou tam jejich rodiny, a pak ti, kteří tam jsou džihádisty drženi jako živé štíty a civilisté, kteří prostě nemají kam jít,“ říká Abu Adnan Amjed, generál vojenské skupiny v Manbídži na severu země. Syrský analytik I. D. (plné jméno uvádět nechce), který pracuje pro jednu z mezinárodních humanitárních organizací, a kterého zde pravidelně navštěvuji, generála doplňuje: „Všichni civilisté, kteří mohli, už z východního Aleppa dávno utekli do západní části města. Samozřejmě, že je pak lustrují Asadovi vojáci. A že ti, kteří s džihádisty spolupracovali, mohou mít problém.”
Zářným příkladem propagandy, vedené zejména na sociálních sítích, jsou takzvané Bílé helmy – záchranáři, kteří působí v oblastech, které jsou pod kontrolou rebelů z řad radikálních islamistů a působí tak zejména ve východním Aleppu a v oblasti Idlíbu. „My Syřané jsme o nich nikdy předtím neslyšeli. Určitě tam pomáhají, ale jen v částech, které jsou pod kontrolou sunnitských radikálních skupin,“ říká citovaný analytik I. D. Bílé helmy vybírají v celosvětovém měřítku miliony dolarů, ale kde přesně peníze končí, zatím nikdo neodhalil.
V uplynulých týdnech, kdy bombardování východní části Aleppa zesilovalo a džihádisté se dávali na ústup, odtud uteklo přes třicet tisíc civilistů. „Máme zde pro ně několik sběrných míst a bývalou továrnu na bavlnu. Jsou často podchlazení, podvyživení, zranění, v šoku,“ uvedl Marianne Gasser z Červeného kříže pro server Newsdeeply.com. Zprávy OSN pak zmiňují brutální zacházení Asadových vojáků s prchajícími civilisty, včetně žen a dětí. Armáda údajně pročesává opuštěné domy a vraždí na potkání, bez milosti zabíjí i vzdávající se povstalce. Džihádisté nezůstávají pozadu a ostřelují civilisty, kteří se pokoušejí uniknout z východního Aleppa. Zkrátka peklo na zemi. Brutalita Asadova režimu, která ještě vzrostla po zapojení Ruska a íránských milic, je zjevná, celkem už si válka o Sýrii vyžádala přes 300 tisíc obětí.
Hřiště mocností
Bitva o Aleppo ukazuje realitu celé syrské války velmi názorně. „Dávno zde nejde o nějaké ideály, revoluci či boj za svobodu. To bylo na počátku revoluce. Pak se do toho vložily zahraniční síly,“ říká již zmíněný analytik I. D., který vede humanitární projekty na severu Sýrie.
Zainteresovaným státům jde o to, kdo bude ovládat jakou část Sýrie. Asad a jeho armáda plně závisí na tom, co si myslí Rusko a Írán – dvě velmoci, které potřebují svého spojence udržet u moci, byť alespoň částečné (Írán je šíitský, pro Rusko je Sýrie strategický region a Asad dlouholetý partner). Opozice proti Asadovi sestává z desítek skupin a milic, které jsou víceméně sunnitské a mají podporu Turecka, Saudské Arábie a Kataru. Podpora USA je nyní spíše mizivá.
Zbraně, peníze a vůbec vše, co potřebují k boji, proudí k sunnitským skupinám zejména z Turecka. „Z výpovědí zajatců víme, že si tam velitelé jezdí pro peníze, které pak vyplácejí žoldákům,“ řekl mi v listopadu ve městě Kámišlí na severu země advokát Mohamed Issa.
Odměny za mrtvé a raněné
Turecko, Saudská Arábie a Katar podporují v Sýrii od samého počátku různé sunnitské skupiny. A jak se jedna za druhou vyčerpávají, kupují si další a další. Nedávno si takto “pořídili” několik skupin Svobodné syrské armády, která s podporou Turecka dobyla město Džarábulus na severu Sýrie, a které je teď v podstatě tureckou kolonií. Turecko má zájem rovněž o město Al Báb, přes které vedou důležité silnice spojující Turecko, Aleppo a Rakku – ta je zatím pod kontrolou ISIS.
Mnohé z těchto skupin jsou džihádisticky orientované a ve finále se podobají Islámskému státu. Typické pro ně je, že si neustále mění jména a sdružují se do koalic, které se každou chvíli přeskupují. Příznačné pro ně jsou i rozepře a střídání velitelů. Společnou mají jedinou věc: boj proti Asadovi a Kurdům, čili závislost na Turecku, Saudské Arábii a Kataru. „Bojují za ně žoldáci, ochotní sloužit komukoliv, kdo jim zaplatí,” říká již zmíněný advokát Mohamed Issa z města Kámišlí a pokračuje: „Našimi věznicemi prošlo zhruba devět set těchto bojovníků. Nejdřív spustí o ideálech, nakonec ale pokaždé přiznají, že jim jde o peníze.“ Žoldnéři tvoří i většinu z těch, kteří bojují v Aleppu – ať už jde o vesničany z okolí nebo o cizince. Podle Issy dostávají 200 dolarů měsíčně, velitelé pak inkasují odměny za každého mrtvého či raněného.
V neutrální pozici vůči Asadovi jsou nyní Kurdové, kteří na severu Sýrie vyhlásili autonomní oblast Rojava. Kurdské jednotky YPG se spojily s dalšími třemi desítkami milicí a vytvořili koalici Syrských demokratických sil SDF. Bojují hlavně proti ISIS, nikoliv proti Asadovi. Podporují je hlavně Spojené státy americké, které zde mají speciální jednotky, letiště i základny. Právě kvůli tomu se USA dostaly do sporu s Tureckem, které jednotky YPG považuje za teroristy.
Je za vším ropa a plyn?
Území Sýrie leží v surovinově bohatém regionu a díky přístupu k moři zajišťuje přímé spojení s Evropou. Podle některých analytiků jako je například americký publicista a právník Robert Kennedy jr. (synovec Johna Kennedyho), mají vést přes Sýrii nové trasy pro ropu a plyn, které mají zásobovat Evropu ze zdrojů v Kataru, Saudské Arábii a Iráku.
Tyto země, kde převažuje sunnitské obyvatelstvo, potřebují Asada sesadit či alespoň zatlačit tak, aby zde mohla vzniknout zóna, přes kterou by nový plynovod mohl vést. To se jim daří uskutečňovat právě prostřednictvím džihádistických skupin včetně Islámského státu. A aby to bylo ještě zamotanější, svou ropu do Evropy potřebuje dostávat také šíitský Írán – přes Irák a Sýrii. Proto tolik podporuje iráckou armádu i Asada. A Rusko? Tomu zatím vyhovuje energetická závislost Evropy na jeho zdrojích, takže chrání Asada, který je strategickým spojencem Rusů v regionu už dlouhé roky.
Sýrie se tedy zřejmě bude porcovat na sunnitskou a šíitskou část, přičemž jedna bude „ruská“ a druhá „americká“. Možná bude muset vzniknout i další část, která bude pod vlivem Turecka, Saudské Arábie a Kataru, otázkou zůstává, co se stane s Kurdy na severu země. Jedno je jisté: při porcování syrského medvěda už rozhodně nejde o Syřany.
________________________________________________________
Markéta Kutilová
Novinářka a humanitární pracovnice. Její články a reportáže ze zemí třetího světa publikovala mnohá česká média. Působila jako projektová koordinátorka na zahraničních misích Člověka v tísni (Írán, Srí Lanka, Haiti), v Demokratické republice Kongo zakládala projekty na pomoc znásilněným ženám a dětem. V posledních letech se snaží dokumentovat válku proti Islámskému státu. Pravidelně jezdí do oblastí severní Sýrie a Iráku, je spoluautorkou knih Islámskému státu na dostřel I. a II, které zachycují příběhy lidí ve válečných oblastech na severu Sýrie. Je spoluautorkou televizních reportáží dokumentujících boj proti ISIS v Sýrii a Iráku, které byly odvysílané v pořadu Reportéři ČT. Spolu s Lenkou Klicperovou založila sbírku na pomoc lidem s syrském Kobani a vede projekty na pomoc lidem v syrském Kurdistánu. Působí v novinářském sdružení Femisphera. Věnuje se přednáškové a publikační činnosti.
Tento článek šíříme s laskavým svolením redakce magazínu Reportér
