Zástupci stran ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN se dnes dohodli na společném postupu a uzavřeli dohodu o sdružení klubů pro účely voleb a ustanovování výborů a komisí pro VIII. volební období.

Znění dohody najdete zde. Její znění by se proměnilo v některých parametrech v případě, že by se k ní připojily ještě další strany, které jsme k tomu vyzvali, a totiž ČSSD a (nebo) Piráti. V takovém okamžiku bychom samozřejmě zastupovali ještě více voličů a požadavky bychom měli úměrně vyšší právě s ohledem na danou sílu.

Pokusím se shrnout vývoj z posledních dnů a tím i vysvětlit, proč jsme se k tomuto postupu rozhodli.

Tradičně jednání po volbách vede vítěz voleb, v tomto případě hnutí ANO Andreje Babiše, který se má pokusit o sestavení vlády a získání důvěry pro tuto svou vládu. Poměrný systém voleb do sněmovny vede k vzniku koalic, protože získat více než polovinu se jedné straně nepodařilo. Andrej Babiš byl pověřen prezidentem k sestavení vlády, ale prakticky hned týden po volbách oznámil, že chce sestavit vládu menšinovou. Přestože absolvoval kolečko jednání s každou ze stran zastoupených ve sněmovně, žádné nenabízel nic konkrétního, co by vedlo ke koalici, všechny strany potvrzují, že zpočátku byla řeč jen o „drobnostech“ typu jednací řád směnovny či předseda sněmovny, ale nic nenaznačuje, že by se snažil získat partnera do koalice. Je to nestandardní a Babiš se tváří, že to není o jeho vyjednávacích schopnostech, jeho selhání, že je to proto, že všechny strany s ním odmítly do koalice jít, a to od té doby opakuje. Ve skutečnosti však pravda je taková, že za určitých podmínek jsou ochotny jít do koalice s ANO hned čtyři strany – SPD, KSČM, ČSSD a KDU-ČSL, přičemž poslední dvě jmenované od začátku říkají, že nechtějí ve vládě člověka, který čelí podezření ze spáchání trestného činu a který byl obviněn (byť nyní je opět chráněn imunitou). Avšak Babiš nepřišel nikdy s ústupkem, který by byl logický – že nebude premiérem ani ministrem on sám. Nepřicházel s nabídkami,  vždy si jen přišel vyslechnout ostatní, aby následně říkal, že on je chudák, ostatní nechtějí respektovat výsledky voleb či že ostatní přesvědčí personálním složením vlády.

Babiš se tedy pustil do hledání ministrů, občas záměrně vypustí nějaké jméno nebo kolem nějakého jména dělá drahoty a každý den se dozvídáme z médií, jaký posun (ne)učinil. Sestavit vládu, byť menšinovou, ale nestačí samo o sobě, je nutné pro ni získat důvěru, jak to předpokládá ústava. O to se hnutí ANO vůbec nesnaží, protože se může spoléhat na naprosto nestandardní podporu prezidenta Zemana, který už dříve potvrdil, že nebude vyžadovat podporu vlády ve sněmovně a nechá vládu vládnout i bez důvěry.

Další linku příběhu tvoří vyjednávání o obsazení funkcí ve sněmovně. Tedy nejen v samotném vedení sněmovny, které tvoří předseda a místopředsedové, ale i ve vedení výborů a komisí, které sněmovna zřizuje. I toto vyjednávání však hnutí ANO vede značně nezvykle, chaoticky, což je spíše záměr než projev nezkušenosti. Dodnes je od hnutí ANO jasná jen dohoda s SPD Tomia Okamury na vedení výboru pro bezpečnost a výboru rozpočtového a podpora Tomia Okamury na místopředsedu sněmovny. Podle všech indicií hnutí ANO jednání jen předstírá, neboť od jednotlivých stran požadavky postupně zaznívaly.

Babiš se snaží držet taktiky „rozděl a panuj“. To je pro nás, jako demokratickou stranu, nepřijatelné, a proto vítáme návrh, který, nutno zdůraznit, jako první vyřkl již v minulém týdnu Jan Farský ze STAN, tedy využít čl. 7 přílohy č. 2 zákona č. 90/1995, o jednacím řádu PSP ČR. Tento článek říká, že pro účely voleb konaných na ustavující a následných schůzích PSP ČR se kluby mohou sdružit. To jsme dnes učinili a budeme postupovat společně. Např. jsme se shodli, že nebudeme volit na předsedu sněmovny zástupce hnutí ANO, protože nechceme, aby hnutí mělo vládu (navíc bez důvěry) i tak zásadní post, který má významnou pravomoc v případě, že dojde na třetí pokus sestavování vlády. O této pravomoci se často mluví, ale předseda sněmovny má mimo jiné i pravomoc podle jednacího řádu § 99 (2): ve stavu legislativní nouze na žádost vlády rozhodnout, že předložený vládní návrh zákona bude projednán ve zkráceném jednání. To je pravomoc, která může být i poměrně snadno zneužita.

Na dnešním ranním jednání jsme nabídli tuto spolupráci i Pirátům. Sice si vzali čas na rozmyšlenou, nicméně na tiskové konferenci následně řekli, že se sdružit nechtějí. Jejich argumentace je pro nás jen těžce pochopitelná. Na jednání jsme se od předsedy Pirátů Bartoše dozvěděli, že trvají na volbě předsedy sněmovny Vondráčka za ANO, protože – volně cituji – „to má stejně vyhrané, když mu dají hlasy i komunisti a SPD“. Zároveň však tvrdí, že jsou jasná opozice, protože mají svůj návrh na obsazení předsedů výborů pouze opozičními stranami. Dám-li stranou, že by mě zajímalo, jak chtějí zajistit transparentnost toho, kdo je tedy opravdu opozicí a kdo nikoliv (protože jak vidíme, tak se za ni může prohlašovat kdokoliv, ale jeho činy tomu neodpovídají), tak mi přijde naprosto nelogické, že někdo svůj čin obhajuje předem tím, že jeho hlasy jsou sice nepotřebné, přesto je je ochoten dodat.

Piráti tak ukazují svou nesmírnou naivitu (nebo snad skrytý záměr?) – je to asi jako kdyby ve válce vojáci početně slabší strany rovnou dezertovali k nepříteli se slovy „stejně nemáme šanci to vyhrát“. Jejich postoj – u předsedy sněmovny respektujme výsledek voleb, ale u výborů jej nerespektujme – v sobě obsahuje rozpor. Stejně tak je zajímavé, že u předsedy sněmovny říkají, že „strany, které se podporují (tedy ANO, SPD a KSČM), mají stejně většinu na to, aby si zvolily předsedu a místopředsedy sněmovny“, ale u předsedů výborů se už tyto strany podporovat nebudou? Je to přece nesmysl, podpoří-li se u volby předsedy, tak se podpoří i u volby dalších postů.

Demokratický blok tedy přichází s vlastní iniciativou a snahou učinit jednání přehlednějším, ukázat jasně, kdo s kým spolupracuje, kdo chce podpořit hlasováním o předsedovi sněmovny vznik menšinové vlády výměnou za předsednická křesla ve výborech. Přicházíme s realistickými požadavky. Silou 1,4 milionu hlasů, které jsme získali ve volbách, se jsme schopni téměř vyrovnat síle hnutí ANO, které získalo jen o 100 tis. hlasů více. Pokud by se zbývající strany, Piráti a ČSSD, přidaly, rozšířili bychom své požadavky a disponovali bychom ještě výraznější silou (dohromady až 1,94  milionu hlasů). Není to o nerespektování výsledků voleb, není to ani o snaze získat víc postů, než na jaké bychom měli sílu, je to o snaze vyjednávat efektivněji, transparentně a smysluplně. Je to o snaze ukázat, kdo se rozhodl Andreji Babišovi naservírovat Českou republiku na zlatém podnose a kdo se tomu naopak snaží účinně zabránit.