Předsedkyně TOP 09 a Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová FOTO: profimedia.cz
FOTO: profimedia.cz
ROZHOVOR / Předsedkyně poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová popsala v rozhovoru pro deník FORUM 24 to, jakým způsobem jednotliví koaliční partneři řešili problém s digitalizací stavebního řízení, kvůli které byl odvolán Ivan Bartoš z křesla ministra a vicepremiéra. Zároveň se vymezila proti posledním pirátským výrokům. „Nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné věci. Všechno nás nakonec přijde ještě dráž, což je výsledek práce Ivana Bartoše,“ zaznělo v interview.
Jak jste se dozvěděla o odvolání Ivana Bartoše z vlády?
Telefonátem od pana premiéra zhruba ve 12:40 právě v den, kdy se takto rozhodl. Na druhou stranu to ale nebyl blesk z čistého nebe, protože nefunkčnost digitálního stavebního řízení jsme řešili celé poslední tři měsíce. A dokonce ještě s předstihem, protože už na jaře bylo zřejmé, že tak komplexní systém bude náročné připravit během půl roku. Nabízeli jsme Ivanu Bartošovi, že uděláme rychlou novelu zákona, která by spuštění posunula třeba na leden nebo na jinou jím určenou dobu. Případně jsme byli ochotni navrhnout takovou změnu, která by umožnila spuštění systému nejprve v pilotním provozu.
Což je věc, kterou navrhoval i pan prezident.
Přesně tak, jen v době, kdy to bylo nereálné legislativně zvládnout, protože legislativní proces několik týdnů zabere i v případě, že všechno jde hladce. Nešlo by asi počítat s velkou podporou opozice, ale je fér říci, že i ta upozorňovala na to, že systém v podobě navrhované Ivanem Bartošem může přinést spíše problémy. Ukázalo se, že všichni, kdo o tom mluvili, měli pravdu. Strašně mě mrzí, když teď vidím Ivana Bartoše, jak úplně zapomíná byť i na špetku sebereflexe. On svoji zodpovědnost prakticky ignoruje.
Když jsem hovořila s panem premiérem, ukazoval mi SMS zprávu, kterou psal Ivanu Bartošovi v polovině srpna, tam o problémech a nutnosti zodpovědět některé otázky jasně mluvil. Je to tak, že i na setkáních K5 nebo K15 jste řešili, že systém nefunguje? Byl Ivan Bartoš konfrontován koaličními partnery?
Jednoznačně a opakovaně. A opravdu dokonce už na jaře. V dubnu byl pan Bartoš na klubu TOP 09, protože jsme měli v té době informace z terénu, že úřady stále netuší, s čím mají od 1. července počítat. Takovéto velké změny se běžně pilotují na několika málo úřadech, kde se souběžně použije i starý systém a postupně se odchytávají chyby.
Analýza, která je pro Ivana Bartoše i jeho tým naprosto zdrcující, ukazuje, že laicky řečeno se zdá, jako by programátoři nevěděli, co má systém všechno umět. Je to asi jako situace, kdy byste si nechala naprogramovat e-shop, a ten by vám neumožňoval zaplatit nebo si vybrat, kam objednané zboží doručit. Kdyby takové funkcionality chyběly v e-shopu, každý by závažnost problému pochopil, protože jsme si asi všichni někdy něco přes internet objednali. Systém digitálního stavebního řízení jako celek zkrátka nefunguje. Vykazuje naprosto zásadní chyby. Za TOP 09 jsme na toto téma už 20. srpna vyzvali ke koaličnímu jednání. Přijali jsme tehdy usnesení, že situace je alarmující a není správně řešena. Chtěli jsme po Ivanu Bartošovi konkrétní návrhy a jasný harmonogram, jak plánuje systém napravit. On se s námi dohodl v rámci koaličního jednání K15, že opravdu každá z našich stran bude moci dodat experta na danou problematiku, který nám, laikům v IT, řekne, jak systém hodnotí z hlediska funkčnosti. Ukázalo se, že Ivana Bartoš a jeho nejužší tým situaci lakovali na růžovo. A ukázalo se, že nepřipouštěli a ani si dodnes nepřipouštějí hloubku a rozsah celého problému. Na báchorku, kterou poté, co byl Ivan Bartoš z vlády odvolán, Piráti šíří, že to je kvůli zájmům nějakých byznysových skupin, se dá říct jediné: Oni se tváří, že lze levně dodat funkční a skvělý systém. Je to, asi jako by nám dali trabanta z bazaru, ten by chcípl na první křižovatce, a oni by začali tvrdit, že kdybychom koupili drahou škodovku, jeli bychom dál, ale zaplatili bychom víc. To je absurdní. Nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné věci. Všechno nás nakonec přijde ještě dráž, což je výsledek práce Ivana Bartoše.
Je to tedy tak, že od 1. července vám Ivan Bartoš říkal, že se nic neděje a že jde o drobnosti?
On tvrdil, že ví o problémech, ale že je úřady zveličují. A stejně tak prý všichni, kdo o tom chodí mluvit do médií. On sám se bohužel často utápí v detailech. Hovořil proto o drobnostech v systému, ale na základní otázku, kdy bude systém fungovat, neuměl dát odpověď. Trpělivost zkrátka došla. My jsme zpočátku také nevolali po jeho rezignaci, chtěli jsme, aby to opravil a aby to fungovalo. Ale když někdo nepřipouští skutečný stav věcí, nemůže situaci napravit.
Překvapil vás způsob odvolání Petra Fialy, který se s Ivanem Bartošem sešel, ale pak mu své rozhodnutí zavolal?
Osobně bych mu asi řekla, aby přišel zpátky, a řekla mu vše do očí, v tomto bych se odchýlila od postupu pana premiéra. Ale na druhé straně by byl výsledek stejný. Máme tu problém, identifikujeme, že pan ministr není schopen ho zvládnout, a k nalezení řešení nedochází. Pan premiér si pak všechno v klidu promyslel a řekl si, že takhle to dál nejde, protože za pár dní bude situace stejná. Navíc si myslím, že otázku formy odvolání se snaží rozehrát Piráti, kteří pak na své tiskové konferenci předvedli v přímém přenosu nehorázné pokrytectví. Najednou chtějí překrýt příčinu, ale neměli bychom to dopustit. Příčina totiž spočívá zkrátka v tom, že Ivan Bartoš jako ministr a vicepremiér pro digitalizaci selhal a neudělal práci, kterou měl, i přesto, že dostal velkorysé množství času na to, aby vše spravil. Teď je důležité, abychom chyby napravili my. Hodně mě štve jeho bohorovnost. Ivan Bartoš, místo aby si posypal hlavu popelem a trochu ubral ze svého namistrovaného prezentování celé věci, pokračuje ve snaze obelhat lidi, že všechno je v nejlepším pořádku. Je to důkaz jeho odtrženosti od reality. Mrzí mě to. Na tiskovce, která podle mého názoru vejde do dějin, Piráti ukázali, jak složité vládnutí s nimi bylo. Oni s námi 1014 dní byli ve vládě, jak mi přesně spočítala umělá inteligence. A během dvou hodin pak byli schopni úplně otočit a popřít sami sebe. Jestli to s námi bylo tak hrozné, jak tvrdí, divím se, proč tam celou dobu zůstávali. Nezapomínejme ani na to, že den před schůzkou si Ivan Bartoš kladl podmínky, za jakých Piráti zůstanou ve vládě. Mezi těmito podmínkami byla digitalizace stavebního řízení, to bylo nehorázné. Připadalo mi to absurdní.
Přes to všechno – rezignaci ohlásili všichni pirátští ministři. Mrzí vás to?
V lidské rovině mě to samozřejmě mrzí, spolupracovalo se mi s nimi dobře, korektně. Hlavně s Michalem Šalomounem a Janem Lipavským byla spolupráce bezproblémová a své úkoly plnili skvěle. Platí, že Piráti nebyli vyhozeni z vlády, byl pouze podán návrh na demisi jednoho z nich. Odchod z vlády je jejich legitimní rozhodnutí, ale je škoda, že tím přicházíme o dva kvalitní ministry. Ale uvidíme, Jan Lipavský nesouhlasil s odchodem Pirátů z vlády, z Pirátské strany odejde, takže se s ním bude jednat o tom, zda v pozici nemá zůstat.
Souhlasíte s tím, aby se neobsazovalo místo vicepremiéra pro digitalizaci?
Určitě souhlasím. Vicepremiér je za každou koaliční stranu jeden a ve chvíli, kdy jedna z nich z vlády odchází, není nutné post udržovat. Neznamená to ale, že nikdo nemá mít na starosti digitalizaci. Na základě jednání s Piráty vznikla Digitální informační agentura, která musí pokračovat, stejně jako celý proces digitalizace.
A ministr pro legislativu?
Jsme dohodnutí, že tento post zanikne a obsazovat se nebude.
Jak se jako předsedkyně sněmovny postavíte k tomu, že místopředsedkyní je Olga Richterová?
Opakovaně jsem řekla, že po jejím odvolání volat nebudu. Je pro mě ale překvapivé, že právě ona je jednou z nejagilnějších kritiček dosavadní vládní koalice, a přesto jí setrvání na tomto postu připadá správné. Připadá mi, že to vypovídá hodně o ní samotné.
Bylo sice jasné, že digitalizace má obrovské problémy, ale i tak byl krok premiéra Fialy překvapivý. Nepřemýšlela jste o tom, že by se to třeba příště mohlo týkat někoho z TOP 09?
Je důležité mít na paměti události předcházející tomu rozhodnutí, které musíme brát v potaz. Došlo k selhání na samém začátku digitalizace stavebního řízení a oprava bude trvat minimálně rok. To je obrovské manažerské selhání, a kdyby se to stalo v soukromém sektoru, Ivan Bartoš by skončil také. K selhání jiných ministrů určitě nedochází v takovém rozsahu, ale je to i o přístupu daného ministra a jeho snaze svou chybu napravit.
Souhlasíte s názorem pana premiéra, že není nutné sněmovnu žádat o důvěru?
Hlasování o rozpočtu pro příští rok bude praktickým důkazem většiny v poslanecké sněmovně. Jde o dobrý test toho, zda má vláda ve sněmovně většinu. Vládní program se nezmění, takže to nepovažuji za nezbytně nutné. Chápu ale, že opozice bude chtít vyvolat hlasování o nedůvěře, což nepřinese nic pozitivního pro občany. Navíc víme, že ve finále neuspějí.
Celá tato anabáze překryla výsledky krajských voleb. Jak je s odstupem hodnotíte?
Dostali jsme v nich jako vládní strany několik jasných zpráv. Lidé, kteří nás volili v předchozích volbách, mohou zůstat doma a „hlasovat nohama“. Na to musíme reagovat. V následujícím roce se proto naplno vrhneme nejen do obsahové práce, ale i do větší komunikace směrem k veřejnosti. Vzhledem k tomu, že nechceme opakovat slovenský scénář, je důležité, abychom udrželi jednotnou vládní komunikaci a lidově řečeno se nemydlili přes média a sociální sítě. Známé politologické pravidlo ale praví, že lidé nás nebudou volit proto, že jsme pro ně něco udělali, kvůli splněnému programu. Lidé totiž především potřebují znát naši vizi pro další roky. Proč by nás měli volit? Musíme svoji práci dělat, jak nejlépe umíme, ale zároveň ukázat, proč zrovna my máme pokračovat. A tuto nabídku jsme zatím ještě neprezentovali. V tomto se situace výrazně změní.
Na druhou stranu je zjevné, že se objevili noví koaliční partneři Andreje Babiše, včetně komunistů, kteří se přejmenovali. V tom je situace hodně jiná.
Krajské volby ukazují, že jsme před čtyřmi lety nastolili správnou strategii k netříštění sil na naší části politického spektra. Ta opačná strana, levicově-radikální, se nyní také začala spojovat a do jisté míry jí tento recept funguje. Pro nás je ovšem důležité uvědomit si, že nesmíme na riziko komunistů rezignovat. Vždyť víme, jak to vypadalo, když drželi pod krkem Andreje Babiše. Když se tehdy schvaloval rozpočet na armádu, neváhal jí kvůli nim škrtnout deset miliard. To je zvláště v době, kdy nedaleko našich hranic pokračuje agresivní válka, velmi nebezpečné. Proruské směřování Babiše, komunistů, Přísahy i Motoristů je navíc zcela zřejmé.
Ve druhém kole se podařila alespoň nějaká mobilizace voličů, vypadalo to na smršť ze strany hnutí ANO, která tak úplně nepřišla. Je ale evidentní, že v některých krajích prostě vláda úspěšná není, zejména v tzv. sudetských, chudších krajích. Přemýšlíte, jak to řešit?
Musíme zjistit, co je pro voliče hlavní motivací podpořit tyto antisystémové síly. SPD je zhruba na svém a neroste, voliče extremistických sil přebírá hnutí ANO, které se dlouhodobě radikalizuje, což jsme viděli i při prezidentské volbě. Nebezpečné je, že tak, jak se radikalizuje rétorika hnutí ANO, radikalizují se s ním i jeho voliči. To vnímám jako určité nebezpečí a vždy připomínám, že s populismem se nedá bojovat populismem jiným. Musíme být schopni lidem vysvětlit rizika a proč je odklon od liberální demokracie odklonem od všeobecné prosperity, ze které těží i ti slabší mezi námi.
Rozhovor vzniká nedlouho poté, co jste byla na Ukrajině. Jaké jste si ze Lvova odvezla dojmy?
Vždycky když slyším některé politiky, jak říkají, že na Ukrajině je bezpečno, jezdí se tam na dovolené a ve velké části země neprobíhá žádný konflikt a lidé žijí normálně, vzpomenu si právě na to, co se stalo mně. Minulý rok jsem byla v Kyjevě a letos ve Lvově. Těsně před oběma návštěvami proběhly velké útoky na daná města, v případě Lvova byl dva dny poté útok ještě větší. Nevěřícně kroutím hlavou, že někdo je v těchto časech schopen něco tak nehorázného vypustit z úst. Je to nezodpovědné lhaní občanům. Viděla jsem zoufalství mnoha lidí, smutek za oběti, před mojí návštěvou přišly o život i děti. Je strašně bolestivé vidět, že někdo musí dnes a denně žít v takovém nervovém vypětí, jejich noci jsou poznamenány zvukem sirén. Málokdo z nás si umí něco podobného představit. Viděla jsem to na vlastní oči. Skutečně všem těm, kteří z pohodlí svých domovů píší na sociální sítě, že se prakticky nic neděje, bych přála, aby se tam také jeli podívat a ověřili si to.
Když srovnáte své dvě návštěvy, máte pocit, že odhodlání Ukrajinců trvá?
Ano, odhodlání trvá a je obdivuhodně velké i nyní. Ale na druhé straně jsou Ukrajinci realisté, vidí, že situace na frontě pro ně není příznivá. Dosáhli určitých úspěchů ofenzivou v Kursku nebo v Černomořské oblasti, o čemž se u nás tolik nemluví. To jsou fakta, která reflektují, ale zároveň vědí, že je čeká asi nejtěžší zima od začátku války. Rusko bohužel aktivně útočilo na ukrajinskou energetickou infrastrukturu, a mnohá místa budou proto v zimě řešit s tím související problémy. Při návštěvě člověka zaujme, jaký je ve městě hluk z generátorů, protože elektřina normálně nefunguje. A to jde ještě o tu relativně šťastnější část Ukrajiny, kde jsou výpadky třeba šest nebo sedm hodin. Člověk pak jasně vidí, jak moc složitý každodenní život tam pro běžné lidi je.
Pomáháme Ukrajině dost?
My jako Česko i slovy Ukrajinců děláme, co je možné. Česká republika může být hrdá na to, jak moc pomohla. Já sama jsem ve Lvově byla při příležitosti otevření dvou projektů, které jsme spolufinancovali. Šlo o porodnické oddělení přímo v protiraketovém krytu a o nemocnici pro válečné veterány. Pomáháme tam s rehabilitací těch, kteří byli během konfliktu zraněni. A samozřejmě pomáháme i vojensky, naše muniční iniciativa je příkladem velmi efektivní a dobře zvolené pomoci ve správný čas. Pak pomáháme také politicky na evropské úrovni nebo v rámci NATO. I nadále je nutné mnohým z našich spojenců, kteří jsou dále od toho konfliktu a třeba nemají stejnou historickou zkušenost jako my, vysvětlovat, o co všechno se na Ukrajině skutečně bojuje. S lehkou nadsázkou říkávám, že bychom si hlavně měli uvědomit, že máme co do činění s diktátorem, který je srovnatelný s Hitlerem. Putin je Hitler 21. století. Jeho ambice a cíle, které artikuluje už mnoho let, jsou zcela jednoznačné. Vede válku se Západem a my jsme Západ. On sám říká, že nás chce porazit. My sami často tato jeho vlastní slova máme tendenci zlehčovat, což je ve prospěch jeho taktiky a hraje mu to dlouhodobě do karet. Měli bychom Vladimira Putina brát vážně a na jeho slova reagovat adekvátně.
