Martha Issová, se kterou přinášíme obsáhlé interview v novém měsíčníku FORUM 24+, je považovaná za jeden z největších talentů své generace. Dokazuje to v Dejvickém divadle, ve filmech a seriálech (Zátopek, Buko, Pozadí událostí, Sedmero krkavců), ale i v takové pěně dnů, jakou je televizní show Tvoje tvář má známý hlas.

Začínáme zhurta, když se dotkneme zranitelnosti herce, který je obtěžkán známým obličejem a nese za něj zodpovědnost. Martha se pokouší vcítit do role svých kolegů, kteří byli nuceni za minulého režimu hrát ve filmech a seriálech, jež mu byly poplatné, a říká: „Pokud mluvíme o ideologických seriálech, tak jakkoli zpětně vidím, že některé z těch věcí byly velice zručně natočené, sentiment po socialismu mi je z duše protivný.  Myslím, že hodně z toho, co se s naší zemí děje dnes, má kořeny v normalizaci. Generace Husákových dětí vyrůstala obklopena spirituální a morální bídou, my, narození v osmdesátých letech, jsme taky ještě dostali zkraje života pěknou porci celkové vyprahlosti. Naši rodiče zažili mládí v šedesátých letech, což byla celosvětově mimořádná doba a i v Československu se děly krásné a velké věci, jejich sentiment chápu a sdílím. Když ale vidím svoje vrstevníky šťastně tancovat na Michala Davida a vzpomínat na majora Zemana, nevnímám to stejně. Ale postavit se tomu samozřejmě chtělo velkou odvahu!“

V této souvislosti si připomeneme epizodu, kdy Petr Čepek nepřijal roli básníka Daneše v Majoru Zemanovi. „To je samozřejmě zásadní věc,“ myslí si Martha. „Nenechat se do toho ze strachu zatáhnout. Obdivuju všechny, kteří to zvládli! Čepek měl potom možná méně práce, ale nezabili ho, ani nezavřeli. A totalitní režimy stojí na tom, že většina si to ani nedovolí zkusit odmítnout. Na druhou stranu, každý se rozhoduje sám za sebe, se svou zkušeností, ale hlavně  – ve chvíli, do níž my nejsme zasvěceni. Bez dobového a celkového kontextu není fér někoho soudit. Podle mě je ale důležité o tom všem mluvit, pojmenovávat věci, neuklízet je pod koberec.“ A dodává: „Často myslím na to, jak bych morálně obstála jako herečka já, kdyby se nezměnil režim. Pokud bych vůbec byla herečka.“

Herečka se mimo jiné vyzná i ze syrských kořenů i z toho, jak prožívala připomínky dvouletého výročí konfliktu na Ukrajině. „Moje bolest z pocitu přítomnosti války je starší. Skrze tátu a jeho syrskou rodinu prožívám trauma z devastace blízké země už dlouho. Táta se narodil v Aleppu a vyrostl v místě, které se jmenuje Hasake a leží  na severu země, kde posledních několik let úřadoval Islámský stát. Všechna ta místa, kde vyrůstal a měla na něj vliv, už neexistují v podobě, v jaké je znal. Ani syrská společnost, jak jsem ji znala já z doby svého dětství, už není. Do Sýrie to taky přijeli vyřešit Rusové a děly se tam strašné věci.“

Celý profilový rozhovor nazvaný Zvláštní síla dívky z Orientu si můžete přečíst v právě vyšlém měsíčníku FORUM 24+.