Martin C. Putna v rozhovoru pro Svobodné fórum popisuje, jak funguje ruská propaganda v Česku a proč je pro nás Putin nebezpečný. Říká, že Češi by měli vidět lživý dokument o sovětské okupaci, a vysvětluje, jak o nás Rusové přemýšlejí i proč se u nás pomalu každý hlásí k odkazu Jana Husa.

 Ve své nové knize popisujete vývoj ruské kultury. Které historické vlivy podle vás nejvíce formují dnešní Rusko?

Především je to ona imperiální tradice, navíc mesiánsky zabarvená. Podle ní Rusko není prostě jedna země mezi jinými zeměmi. Je to země vyvolená. Důvody vyvolení se během dějin střídaly: V šestnáctém století je Rusko vyvolené proto, že je to jediný pravoslavný stát na světě. V devatenáctém století proto, že je schopno svou armádou bránit staré konzervativní režimy před revolucemi. Ve dvacátém století proto, že je to jediný socialistický stát na světě, poté pak jádro socialistického světa. A dnes se v kremelské propagandě věru postmoderně kombinují všechny možné prvky ideologií minulosti, pravoslaví i nacionalismus i slavjanofilství i eurazijství, ale poselství zůstává stejné: My jsme lepší než ostatní. My zachráníme svět.

Je pro nás Vladimír Putin akutně nebezpečný?

Putin je nejnebezpečnější diktátor současného světa. Má ke své dispozici zemi s obrovskými zdroji, se slabou demokratickou tradicí a s tím silnější tradicí imperiální. A zvláště nebezpečný je i pro nás ve střední Evropě a speciálně v Čechách a na Slovensku. V ruském imperiálním myšlení jsme součástí ruské mocenské zóny. Současný stav, kdy patříme politicky i hospodářsky k Západu, je z hlediska ruského imperialismu anomálií, jež by měla být napravena.

 Hrozí nyní, že se o takovou „nápravu“ ruský prezident pokusí?

Zajisté si nepředstavujme „nápravu“ s pomocí náprav tanků a bojových vozidel pěchoty. V případě střední Evropy by šlo spíš o nějakou nenápadnější formu „resatelitizace“, fuj to je hnusné slovo, co jsem vymyslel. Hlavně o to, abychom vystoupili z NATO a z EU. Nebo nejlépe, aby se obojí rozpadlo. To proto Putin zajisté nyní plesá při pohledu na řeckou krizi. Cokoliv, co nás oslabuje, jeho posiluje.

Co má západ udělat, aby ho zastavil ?

Sankce měly být ihned po okupaci Krymu mnohonásobně tvrdší. Žádný byznys, žádná víza pro Rusy – pokud to nejsou političtí uprchlíci –, obstavení účtů, omezení diplomatických styků na minimum. Síle Putinové rozumějí. Naši dobrou vůli bere jako slabost – jako důkaz naší údajné dekadence, naší neschopnosti bránit sebe, natož národy, které se k nám chtějí připojit.

Myslíte si, že na naši společnost výrazně působí ruská propaganda?

 Stačí otevřít Parlamentní listy nebo Literární noviny, a to nemluvím o těch otevřeně propagandistických, anonymních či poloanonymních serverech. Stačí si poslechnout, co pindá o Rusku Miloš Zeman a jeho příprdelníčci. A to opět nemluvím o tom, co pindají ti anonymní či poloanonymní trollové. Nedávno měl na filozofické fakultě debatu britský novinář Peter Pomerantsev, který vysvětloval, jak kremelská propaganda funguje. Nejde nutně o to, vnuknout lidem jednu lživou představu. Jde o to, nabídnout deset pololživých, polopravdivých variant. Prvotním cílem je, aby si lidé řekli – vlastně žádná pravda není, vykašlem se na to, nevěříme už ničemu. To znamená – aby přestali věřit normálním sdělovacím prostředkům. Do prázdného prostoru „bez pravdy“ se pak dá snadněji vstupovat – ideologicky i mocensky.

Nedávno byl v ruské státní televizi odvysílán lživý dokument o okupaci vojsky Varšavské smlouvy roku 1968. Jde pouze o ojedinělý případ, nebo mají Rusové častěji tendenci překrucovat dějiny?

Teď jsem byl týden v Pobaltí, a tak jsem skoro každý večer sledoval ruskou televizi. V jejím podání je svět plný chaosu, západní politici jsou směšné figury, Ukrajinci jsou fašisté – a když je nejhůř, na obrazovce se objeví usměvavý Putin a všem sdělí jednoduchá moudrá řešení. A mezi tím naprosto plytká komerce, seriály, reklamy – ano, ty západní. To proto, aby se povrchní diváci přitáhli – a pak, jako rostbífový nářez v sendviči, tenhle nářez ideologický.

Česká televize nyní usiluje o vysílací práva právě na zmíněný dokument. Může přímá konfrontace se syrovou kremelskou propagandou české společnosti prospět?

Ano, to je správná cesta. Ukázat to názorně a konfrontovat s komentářem historiků.

Na kolik mohla směrem do budoucna ovlivnit vývoj ruské politiky vražda Borise Němcova?

 Dala jasný signál: Opozice nebude trpěna. Bude roz-dr-ce-na!

Letos jsme si připomněli kulaté výročí upálení Jana Husa. Co by měl znamenat Hus pro dnešní katolickou církev?

 Spíše než o římskokatolické církvi je důležité uvažovat o křesťanstvu jako celku: O křesťanstvu, které představují členové všech možných církevních denominací, i lidé, kteří se k žádné církevní instituci nehlásí. A tam je zřetelné, že Hus patří mezi postavy inspirující. Hlásí se k němu kardinál Vlk i třeba američtí presbyteriáni v kdysi českém kostele Jana Husa na Manhattanu. A hlásí se k němu i lidé nejen bez církevní příslušnosti, ale i bez jakékoli náboženskosti. Jiná věc je, co konkrétně toto hlášení se znamená. Obávám se, že se v těchto dnech se hlášení k Husovi stalo dokonce jakousi módou. Bojovat za pravdu – to zní dobře, kdo by nesouhlasil. Takže i známý lhář Miloš Zeman si vyvěsí husitský prapor. Tím to ovšem celé zesměšňuje. Když je i Zeman „pro Husa“, pak to znamená, že jméno „Hus“ v této fanglovité podobě neznamená vůbec nic. Nemám na to žádné řešení, „co by se mělo“. Jen jsem si soukromě oslavil Husův svátek bohoslužbou na zahradě, v altánu, který se v takových situacích proměňuje v kapli. Přečetl jsem Husovy pašije podle svědectví Petra z Mladoňovic a zazpíval Husovu oblíbenou, jemu i připisovanou píseň: Jezu Kriste, ščedrý kněže – s Otcem, Duchem, jeden Bože…

Byl Hus reformátorem církve? 

 Ecclesia semper reformanda, církev má být vždy reformována. Jinak jsme spolek farizejů, který jen dodržuje náboženské předpisy, a duch dávno uletěl.

Má dnes své následovníky?

Všichni, kdo vystupují proti farizejům, pokrytcům a zákoníkům.

A je jich v současné době dost, nebo tato disciplína vymírá?

 Ježíš praví: „Budou-li oni mlčet, bude volat kamení.“ Naštěstí se vždycky někdo najde, kdo nedrží hubu a krok a vstupuje do rizik. Teologicky řečeno: Hospodin vždycky někoho pošle; a vždycky se někdo poslat nechá.

Martin C. Putna je český literární historik a kritik, moderátor a pedagog Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Specializuje se na Rusko.