Známý marketingový expert Martin Jaroš se prezidentskou volbou zaobíral ve svých komentářích na sociálních sítích často. Proto ani volební výsledek, jehož vyhlášení sledoval ve štábu Jiřího Drahoše, nezůstal na Facebooku bez Jarošovy odezvy.

Tak jo, přátelé. Pravdu, pravdu a nic než pravdu.

1. Za prvé se sluší pogratulovat vítězi. Pámbů ví, že nemám Zemana rád. Ale prostě to v sobě má. I když je na tom fyzicky zle, i když je usvědčený lhář, i když už asi každý ví, že ta partička kolem něj nejsou žádné Rychlé šípy, tak to stejně dal. Holt má furt ten osobní magnetismus a furt dokáže přesvědčit lidi, že Miloš je náš, že Miloš je lidovej a že Miloš nás všechny ochrání. Komu čest, tomu čest. Není to tak, že bych tomu chlapovi tleskal, ale aspoň uznale zdvihnout obočí bychom měli i my, co s ním nemluvíme.
2. Na druhou stranu velký respekt i k prof. Drahošovi. Toho pána ještě před rokem nikdo neznal (méně než tři procenta lidí). Je trošku prkenný, je to trošku černá díra na emoce (žádné se z něj nedostanou), není to showman a měl nulovou politickou zkušenost. Ale i tak se tenhle chlapík – ošklivě by se řeklo “politický nýmand” – dokázal dostat na dostřel, skoro na dočuch k úřadujícímu prezidentovi. To je fantastický – a jestli má prezident Zeman dost sebereflexe, tak by si měl říct, ze slabšího vítězství skoro ani nemohl dosáhnout a že by měl mírnit svou aroganci. Nevim, jestli je téhle sebereflexe schopen, ale měl by.
3. Osobně musím říct, že jsem to čekal horší. Celý poslední týden jsem dostával signály, že se to kazí a že to naše strana nezvládne. Po debatě na Primě to myslím bylo definitivní a tehdy jsem své zklamání taky ventiloval. Před volbou jsem pak někam napsal, že čekám 54 procent pro Zemana. Prof. Drahoš mě nakonec pozitivně překvapil a za to opět respekt a dík.
4. Chci věřit, že prezident Zeman se v druhém období trošku uklidní a přinejmenším zkusí být lepší hlavou státu. Já furt věřím, že ten člověk není v politice kvůli penězům (dobré), ale kvůli touze po moci (špatné) a hlavně kvůli velké osobní ambici nechat po sobě pozitivní zářez v české historii (narcistní, ale pro nás teoreticky dobré). Je na čase, aby na tom pozitivním zářezu začal makat. I když asi bude čím dál víc marodit. Nakonec bude už vládnout asi jen verbálně; musíme si všichni držet palce, aby ty myši kolem něj neměly moc velké pré, když už kocour bude churavý.
5. I když včera nevyhráli naši, přesto jsem odcházel z Kongresáku v překvapivě dobré náladě a večer v Eccentric Clubu to ještě vylepšil. Už roky jsem nestrávil odpoledne s tolika skvělými lidmi v jedné místnosti. Byl to jeden z asi tří dnů v životě, kdy si uvědomíte, že fráze “pozitivní energie” není jen kec. Ti lidi – ať už dobrovolníci z Liberce, nebo tzv. hvězdy – byli pro mě jako dobrá masáž zad a dobře vychlazená kola v jednom. Strašně jsem to potřeboval a zase mi to dalo důvěru v to, že se vyplatí za úspěšné Česko bojovat. Potykal jsem si s lidmi, jejichž práci obdivuju už roky – nevím, kolik takových bych našel v sále u konkurence, ale OK, nechci být kousavý. A teď sedím v letadle domů a vůbec nejsem zklamaný, naopak jsem nabitý jako králíček Duracell na začátku reklamy.
6. Díky tomu včerejsku jsem se definitivně rozhodl, že do toho musím hrábnout a zkusit pro Česko něco dělat v politice. Vím, že mi to nejspíš nepůjde, že budu stokrát zklamaný, že mi lidi budou psát hnusné věci, protože jsem se postavil na jednu stranu, protože jsem naivní, protože nejsem hezoun nebo protože se jmenujou Jaroslav Plesl. Ale je mi to jedno. Ode dneška se začínám učit, jako už jsem to dvacet let nedělal. Chci mít dokonale v malíku všechno o českém školství i o tom, kde a jak se inspirovat, abychom z něj udělali nejlepší školství v Evropě. Jednak proto, že to pokládám za vůbec nejefektivnější cestu k úspěšné zemi. Když teď rozjedeme snahy o nejambicióznější školství v Evropě, tak za dvacet let budeme hospodářský tygr.

A nejde jen o peníze. Když zlepšíme naše školy a začneme všechny děti vyučovat mj. kritickému myšlení, tak jednou budou míň nalítávat lidem, co je voděj za nos. Jedno z jaké strany. Jedině tím – a ne nadáváním na “hajzlíky” z druhé půlky prasklé republiky – docílime toho, že jednou budou volit i lepší prezidenty.

P. S.: Jo a na četné dotazy ze včerejška říkám, že nemyslím, že by to někdo z té osmičky dal líp než Drahoš. Ta volba je jako dlouhý terénní závod s různými překážkami. Můžeme si říkat, ze Michal Horáček nebo třeba Pavel Fischer by ty poslední diskuze ustáli líp. Ale prof. Drahoš byl zase ten nejlepší do prvního kola. Pravda je taková, že bezchybného supermana jsme tam neměli. Ale skoro to i tak stačilo!