Referendum o EU. Velká část mého Facebooku má teď staženou sedínku, že si Okamura prosadí referendum o EU. Ale víte, co je na tom nejhorší? Není to ten Okamura – jeho plán známe roky, takže bychom neměli být překvapení. A mezi námi, kdybychom byli fér, tak bychom referendum MĚLI připustit – když nám občané byli dost dobří na referendum o vstupu, tak je docela arogantní jim upírat referendum o setrvání. Ten pravý průšvih je, ŽE SE TOHO REFERENDA VŮBEC MUSÍME BÁT.
Všichni víme, že jsme jediná země ve střední Evropě, která by při všelidovém hlasování asi fakt dala EU kopačky. Všude jinde by takové referendum pozici EU jen posílilo. Slováci, Maďaři, dokonce i ti Poláci Unii milují víc než Panenku Marii Częstochowskou. A to mají podobnou historii jako my, mají stejný odpor k uprchlíkům jako my a vůbec jsou nám ve všem tak podobní. Jak je to možné? Nastavuje k nim snad EU nějakou vlídnější tvář, zatímco k nám nastrkuje zadek? Ne, EU je ke všem stejná, dokonce je vůči Maďarsku a Polsku spíš tvrdší, protože je častěji trestá a pokutuje. Přesto je vnímání zcela odlišné. Jak to? Je to jednoduché – za naprostou, ale totální devastaci image EU v Česku můžou naši drazí politici – paradoxně právě ti, co se teď referenda nejvíc bojí.
Nebudu tady vypisovat všechny reálné výhody EU, protože by se na to na Facebook nevešlo. Zmíním jen pár bodů, kde se naše politická garnitura provinila nejvíce.
1. DOTACE. Když jste Polák, tak chtě nechtě musíte každý den kleknout na kolena a děkovat Unii, jak vaši zemi proměnila. Jedete po obrovských úsecích nových dálnic – velmi kvalitních – a vnímáte, že infrastruktura vaší země se za dekádu zvedla o jeden civilizační level. A samozřejmě vidíte cedule EU, kterými byla stavba těch dálnic obložená. Jak my víme, Česko v liniových stavbách víceméně selhalo (vlastní vinou), takže naši občané prostě nedostali ten nejtvrdší a největší důkaz, že evropské peníze pomáhají. Ano, máme díky EU mraky čističek – ale to není tak vidět. Když se u nás řekne EU dotace, tak si lidi představí Čapí hnízdo nebo privátní penzionek, ke kterému si nějaký chytrák za bruselské peníze přidal bazén. Přitom tyto dotace soukromým subjektům jsou nejproblematičtější a jestli by se měly dotace rušit, tak tyhle jako první.
2. BYROKRACIE. Naši politici v nás pevně zakořenili představu zlého bruselského úředníka, který nemá co dělat, a tak vymýšlí vyhlášky. Realita je taková, že EU má dohromady cca 50 000 zaměstnanců, a to včetně Evropského parlamentu. Vypadá to jako hodně, ale věděli jste, že třeba jen magistrát města Birminghamu (1,1 mil. obyvatel) zaměstnává 33 tisíc lidí? A třeba pařížská radnice má mnohem víc zaměstnanců než celá EU dohromady? Byrokrati EU jsou v reále možná nejefektivnější a nejvzdělanější ze všech úředníků v Evropě. Nechci je přechválit, byrokracie je špatná vždy, ale v reále bychom asi byli rádi, kdybychom měli jejich kvality v Praze.
3. ZLÝ BRUSEL. EU má spoustu chyb a některým nesmyslům se musíme ostře bránit (kvóty apod.) Ale pravda je, že EU sama může sotva za desetinu toho, co jí připisují naši politici. Naši drazí lídři EU pravidelně před volbami okopávají, protože to z nich snímá vinu za neúspěchy a nepopulární opatření, která prostě nedojednali. Ale po volbách ze sebe v Bruselu dělají velké Evropany.
4. NEINFORMOVANOST. Všichni u nás znají anekdoty jako křivé okurky (nařízení zrušeno v roce 2008) nebo zákaz zabijaček (vyslovená lež, EU zabijačky povoluje, pravidla nastavuje česká legislativa). Ale nikdo u nás nemluví o těch opravdu důležitých věcech – totiž, že hlavní výhodou je přístup na jednotný trh s 500 miliony lidí. A na tom stojí a padá náš vývoz a celá naše ekonomika. A fakt, který vám Tomio neřekne – bez tohoto trhu to prostě jako země nedáme, a když odejdeme, tak nám přístup nikdo zadarmo nedá. Zapomeňte na nějakou EFTU a takové kecy. Norsko platí za přístup na trh skoro takové poplatky jako členský stát – a povinně musí přebírat drtivou většinu EU zákonů, ale nemůže je ovlivňovat! Říkají tomu faxová demokracie – zákony jim prostě chodí faxem. Švýcaři platí trochu méně, ale platí taky – a trvalo jim 20 let, než si dojednali více než 210 obchodních dohod s EU – u nás práce tak na 40 let. A i oni přebírají velkou část legislativy povinně a bez keců, včetně volného pohybu. Ale tyhle milé detaily vám nikdo z českých politiků neřekne. Kdo si myslí, že bychom odchod nějak hezky ekonomicky dojednali, je šílenec. Rozhodnutí Britů respektuju, Brusel občas určitou ťafku potřebuje, ale i ti Britové toho budou mít plné zuby a bude je to stát spoustu peněz. A to jsou silnější než my.
5. CIVILIZACE. To nejkrásnější na EU jsou věci, které vůbec nevidíme. Zákony EU nás chtě nechtě pomalu civilizovaly a udělaly z nás slušnější zemi. Ochrana zvířat, bankovnictví – my to ani nedoceňujeme, ale tohle z nás vyhnalo divoký Východ a udělalo tu život komfortnějším. To se u nás moc neříká, ale když budeme odkázáni zase sami na sebe, tak se zas naplno projeví náš talent vytvářet Kocourkov.
Takže takhle. EU má mraky chyb. Zrovna teď není ve formě. Vedou ji dnes divní lidé – s Junckerem nebo Mogheriniovou bych na pivo určitě nešel. Ale zase na druhé straně – koho oni vidí z Česka? Babiše, který je podezřelý, že ukradl milion a půl euro z jejich vlastních peněz, a Zemana, který tam mluví spíš jako agent Moskvy. Takže ty antipatie musí být vzájemné. EU potřebuje reformu jako sůl. Ale tu reformu můžeme ovlivnit jen zevnitř. Venku nás čeká drtivý hospodářský propad a politická nicotnost. Jestli se mnou někdo nesouhlasí, jsem ochoten se o tom přít celý týden a zasypat každého racionálními argumenty. Nezlobím se na lidi, že ty argumenty neznají. Zlobím se na politiky, že jim je nikdy nedali – a teď najednou brečí nad vidinou referenda, které by bylo spíš o nich než o EU. Parchanti.
P.S. A ještě chci říct, že se pokládám za českého patriota (dnes už skoro ošklivé slovo), který sleduje české národní zájmy. A k nim mi právě EU patří! K dotazům na kvóty: jsem proti i za cenu sankcí. Ale vystoupit je až ten nejzazší krok!
Převzato z Facebooku autora.
