Martin Přikryl 17. listopadu 2014 vystavil prezidentovi Zemanovi červenou kartu neboli zorganizoval stejnojmennou akci na pražské Národní třídě, na niž přišlo zhruba 16 tisíc lidí. Letos organizuje Kartu pro příštího prezidenta. V našem rozhovoru vysvětluje, proč to dělá, co si myslí o Zemanovi a jeho metodě růstu popularity a jaký má názor na páteční teroristické akce a rozhovory kolem migrace.

Loni jste organizoval Červené karty. Pak jste v rozhovoru říkal, že to byla jednorázová akce, že máte rodinu, děti a nechcete být aktivista… Jenže letos je zase všechno jinak. Pořádáte akci pod názvem Karta pro příštího prezidenta. Proč jste změnil názor?
Stále se ještě pořád necítím jako aktivista, i když už jím asi reálně jsem. Zjistil jsem totiž, že mě ty věci nepustí, respektive, že by mi asi bylo stydno, kdybych se na to vykašlal a dělal jen to, co mě baví a živí. Děláme „kartu pro příštího prezidenta“ jako akci, která má lidi přimět k tomu, aby popřemýšleli a dali někomu svůj hlas.

Myslíte konkrétnímu člověku, nebo imaginární osobě určitých vlastností?
Ideálně konkrétnímu člověku. Nebo když skutečně nebudou vědět žádné konkrétní jméno, mohou jen popsat, jaké vlastnosti by měl mít. Třeba: měl by lhát, opíjet se a manipulovat…nebo…by měl jít morálním příkladem.

Co se s těmi popsanými kartami stane pak, po akci?
Na místě si je od lidí vybereme a poté zveřejníme seznam bez pořadí. Abecedně.

Jakou očekáváte účast a co si od toho slibujete?
Účast asi nebude tak masová jako vloni. Je jiná situace. Máme kromě prezidenta spoustu jiných závažných problémů a loňský protest rozpoutal na Hradě mašinerii provokací. Proto jsme se rozhodli, že letošní akci otočíme k Hradu zády a zaměříme se na budoucnost, na to, co můžeme pozitivně ovlivnit. Přál bych si, kdyby se k nám připojilo co nejvíc lidí. Byl by to důkaz toho, že jsme v přemýšlení schopni opustit cyklické spory a věnovat se progresivním věcem.

Víte, že se zvažuje, že se zítra na Albertově setkají jak příznivci, tak odpůrci Zemana. Půjdete tam taky?
Rozhodně ne. Situace ve společnosti nepotřebuje ani náznakem další konfrontace. Po pátečních útocích v Paříži musíme navíc myslet na to, jak společnost sjednocovat a zklidnit. Pokusíme se o to tím, že nebudeme vyhledávat konfrontaci a nabídneme lidem pozitivní program. Potřebujeme se zbavit evolucí, volbami, změnou společenského klimatu představitelů, kteří vyvolávají agresivní konfrontaci, živí nenávist a slouží jiným zemím a nám nepřátelským cílům. To nelze dosáhnout hádáním se s nimi. Je potřeba je ignorovat a poctivě pracovat na svém – chovat se u toho slušně a jít příkladem. Já budu ve 13.30 na Národní třídě a pak jedu hrát s kapelou do Olomouce. Podhradí se vydá na Setkání dobré vůle na Václavské náměstí v 15:45.

Mluvíte o spolku Podhradí, který jste loňských „kartách“ sám založil. Co děláte, jak často se scházíte a kolik vás tam je?
Je nás kolem patnácti. Scházíme se teď hlavně digitálně, jednou za dva měsíce fyzicky. Naše hlavní náplň jsou věci spojené s prezidentem – snaha o vymahatelnost jeho kontroly a hledání společenských východisek pro příští volbu. Navrhli jsme také změny ústavy reflektující přímou volbu, předali jsme Senátu petici požadující žalobu prezidenta za velezradu. Ale v poslední době jsme se každý individuálně angažovali v pomoci uprchlíkům a až téma „17. listopadu“ nás zase přivedlo zpět k prezidentskému úřadu.

Ta poslední věta vás právě asi kompromitovala a budete označen za hloupého sluníčkáře…
Nedá se nic dělat. Nepřipadám si tak. Asi to nemusím moc vysvětlovat, ale ti lidé jsou stejní jako Pařížané. Taky jsou mezi nimi lumpové a taky matky, děti, hodní mladíci, kteří klidně nasadí život, jako všude. To je možná sluníčkářský pohled na svět, ale pro mě lepší než ten druhý.

Jenže od pátku je spousta „sluníčkářů“, což záměrně dávám do uvozovek, pod palbou kritiky. Patříte mezi ně? Píšou vám přátelé vyčítavé zprávy?
Spíš ne. Nikdo mi nepíše. Pod palbou se ocitáme obecně od lidí, kteří míchají jablka a hrušky. Kdo nevidí rozdíl mezi teroristou a utečencem, měl by věnovat víc času analýze. Zatím se ukázalo, že teroristé měli falešné syrské pasy, že mluvili plynně francouzsky a anglicky s domácím přízvukem. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že přišli s uprchlíky.

Ale spousta Čechů to tak vnímá a ze všech stran je teď slyšet: Vidíte, my jsme vám to říkali! Předpokládám, že tato událost bude nějakým způsobem rezonovat jak 17. listopadu, tak posléze politicky…
To je jasný, že bude rezonovat, to souhlasím. Ale Londýn i Madrid byly předtím, ETA a IRA zabily tisíce lidí a jsou to křesťané a Evropané. To je potřeba zdůrazňovat! Evropa má svou bohatou historii terorismu – není to vynález Arabů, muslimů nebo uprchlíků. Koneckonců, partyzáni byli stejní „teroristé“, werwolfové po válce také. Je to proste určitý druh boje a jako takový tu vždy byl a bohužel asi nadále bude. Může být i mezi uprchlíky terorista, ale když je hodíme do jednoho pytle, nabouráme sami ty naše evropské hodnoty víc, než to může udělat právo šaría.

Pojďme zpátky k 17. listopadu. Co pro vás znamená?
Pořád to samé jako před 26 lety, tedy den boje za svobodu, za demokracii, ve kterém svou nezastupitelnou roli hrají studenti, protože jasněji než ekonomicky činná společnost vidí ideály, které je potřeba hájit.

Loni jste se jasně vyjádřil červenou kartou vůči prezidentu Miloši Zemanovi. Jak reflektujete jeho jednání za celý loňský rok?
S odstupem bychom si asi mohli přát, aby se Miloš Zeman nezměnil a choval se přesně jako před rokem. To se bohužel nestalo, Hrad víceméně odkryl karty. Zapojil se naplno do informační války po boku Ruska. Zemanův tým je přehlídka toho nejhoršího, co si já osobně u lidí dokážu představit. Jsou neomalení, chladnokrevní a hloupí. Osobně jsem byl mnohokrát za rok překvapený, že prezident a jeho družina dokážou ještě překonat sebe sama, ale v tom jsou zcela neporazitelní. Podpora parlamentu k jeho odvolání není, a tak nezbývá, než se buď vydat nějakou nedemokratickou cestou k jeho svržení, nebo ctít demokratickou volbu. V tomhle ohledu mám jasno – nikdy nechci zpochybnit demokratickou volbu, byť mi nevoní, anebo, jako v případě Zemana, mi přijde, že se hrálo nefér. Miloš Zeman je na Hradě a tak to ještě bude. Nezbývá, než myslet na chvíli, až tam nebude

To ale může trvat ještě dlouho. Podle posledních průzkumů je se Zemanem spokojeno nebo spíše spokojeno skoro 70 % voličů. Čím si to vysvětlujete? Že i přes to všechno, co se stalo, je jeho obliba stále markantně vysoká?
Říká to, co chce slyšet dav, a hraje na znělé struny antieurocentralismu, islamofobie a závisti. To funguje. Navíc má mnoho prostředků tyto svoje postoje dobře prezentovat. A má nakloněnou i část nejvyšší podnikatelské sféry. Lidem se podobá a navíc to vždycky „natře“ těm chytrákům z měst. Je to vlastně legračně prostý recept na popularitu, ale ne každý na to má intelekt a žaludek.

Loni prezidentův mluvčí prohlásil, že si prezident pozve na Hrad všechny své odpůrce. Už jste dostal pozvánku?
Zatím ne. Asi nenašli mou adresu, jinak si to neumím vyložit.