České dějiny za posledních více než tisíc let zažily už mnoho. Symboly státnosti toho, právě kvůli tomu, jak naší kotlinou procházely dějiny, musely vytrpět, co se do nich vešlo. Namátkou z moderní historie: Českou korunu si na hlavu, s neblahými následky, praví pověst, svého času vložil nikým nezvolený esesák Reinhard Heydrich. Česká (československá) vlajka se často na stožárech musela studem třepotat vedle kolegyň z diktátorských či totalitních států. A tak dále…

Dalo by se říct, že jsme prostě na ledacos zvyklí. Znamená to tedy, že bychom měli nad dalšími a dalšími nehoráznostmi přivírat oči a mlčet? Trapně připomenu starého Edmonda Burkeho, kterému z toho jistě zvoní v uších, ale co, vždyť nám jde jenom o krk. Burke pravil (v různě komolených variacích), že aby Zlo zvítězilo, stačí, když dobří lidé sedí se založenýma rukama. V dějinách se toto smutné pravidlo mnohokrát tragicky potvrdilo. Občas se i v těchto dnech, když čekám v Polepech na stažených závorách, pozorně dívám, jestli už to náhodou “nezačalo”. Zda v těch nákladních vagonech nezahlédnu za malým zamřížovaným okénkem tváře nasardinkovaných přátel a známých…

[ctete]79941[/ctete]

Ale zpět k realitě. Na nedávném předávání cen Zlatého Slavíka Mattoni, což je pro někoho zbytečná, pro jiné přinejlepším marginální soutěž hudební popularity, vystoupili na podium členové skupiny Orlík, pardon – opravuji – Ortel, v černých košilích, na nichž se skvěla lebka se zkříženými hnáty. Na čele Smrtihlava navíc seděl český lev. Jednotný dres členů skupiny Orlík, ale, no tak, opravuji – Ortel, naznačuje, jak jsou pevní v kamarádšoftu a ve víře. V té své. V té jejich. V té, která už tu byla…

Pro mnohé z nás, ostatních obyčejných lidí, nemá český lev na symbolu nacistických jednotek SS co dělat. Černé košile, kdyby to chlapci z Ortelu a jejich příznivci náhodou nevěděli, o čemž je možné s úspěchem pochybovat, byly od dvacátých let 20. století jednotným dresem italských fašistů. Ano, těch, u kterých se o pár let později nechal inspirovat i Adolf Hitler. Kdyby to náhodou chlapci z Orlíku, totiž, pardon, z Ortelu nevěděli, Adolf Hitler byl vůdce nacistického Německa, pod jehož vedením se Německo během dvanácti let proměnilo v trosky, podobně jako půl světa a skoro celá Evropa. Válka, kterou vyvolal stála životy 60 milionů lidí, převážně civilistů. V koncentračních táborech skončilo na šest milionů Židů, mužů, žen, starců, stařenek, dětí. Adolf Hitler, jehož dějinné dilo si chlapci z Orlíku, promiňte, z Ortelu, cení natolik, že recyklují jím a jeho stoupenci používané symboly, je v normálním světě opovrhovanou figurou a propagování jeho myšlenek, jakož i symbolů jeho vlády je trestné.

[ctete]36896[/ctete]

Takhle jednoduché to je a je třeba to – klidně i do omrzení opakovat. V kategorii skupin se skupina Orlík, ale ovšem, že jsem se zase překlepl, skupina Ortel v soutěži o Zlatého Slavíka Mattoni umístila na vynikajícím druhém místě. Beru to tak, že v České republice se najde dost lidí, kteří fandí fašismu, kteří mají rádi nacionalistické vidění světa, kteří by vesele buď schvalovali nebo přinejlepším v klidu přehlíželi zplynování dalších milionů lidských bytostí v boji za, co já vím, zajištění nějakých českých národních jistot. Znamená to, že se v České republice najde dost lidí, kteří by si přáli, aby Evropu pochodovaly “fasci di combattimento” (černokošiláči – bojové svazky) a v jejich stopách nádherní árijští urostlí chlapíci se smrtihlavy na uniformách. Po nich spoušť a miliony mrtvých. Válka. To doopravdy, moji spoluobčané, chcete?

Ta představa mě, upřímně řečeno, hodně děsí. Co konkrétně? Ten Ortel smrti, co se nám všem vznáší nad hlavou.