Je mi hluboce líto, že jsem v roce 1997 přivedl do Lidových novin Martina Zvěřinu a dal jsem mu možnost, aby se stal komentátorem. Zvěřina dnes patří v tomto „intelektuálním listu“ ke sloupům babišovské publicistiky. Zařadil se zde po bok takových hvězd Babišova myšlenkového trustu, jako je třeba Jan Macháček nebo Petr Kamberský.
Předem je třeba uznat, že Zvěřinova inteligence a jistá rafinovanost vyvažují deficit v nalomeném charekteru. Zvěřina slouží předsedovi vlády poměrně sofistikovaným způsobem. Z pěti vyslovených tezí třeba řekne s bystrým důvtipem i třikrát pravdu a pak dvakrát znamenitě lže. Umí tím vytvořit koktejl, který působí jako výsledek nezávislého kritického myšlení. Kdyby ovšem člověk nevěděl, že mu jeho plat posílá firma ze svěřenských fondů premiéra Andreje Babiše a že jeho šéfredaktora do funkce jmenoval rovněž Andrej Babiš. A kdyby si pak navíc člověk nepřečetl na Facebooku Andreje Babiše, že se předsedovi vlády článek Martina Zvěřiny moc líbí. Takovou pochvalu by soudný komentátor nechtěl nikdy zažít.
Zvěřina si v tomto článku dobře všímá deficitu, který mají organizátoři demonstrací z iniciativy Milion chvilek v jejich pojetí demokratické politiky. Svůj článek nadepsal celkem vtipně: „Učitel a žáci. Přistoupí opozice na protektorát Milionu chvilek?“ Zvěřina tím vyjádřil absurditu, kdy aktivisté ohlašují, že dají na náměstích prostor demokratickým politikům, aby se předvedli, zda mají co nabídnout voličům. Dobře si všímá faktu, že se tak aktivisté staví do nadřazené role, která nahlodává suverenitu politických stran. Pak paroduje nedůstojné postavení politiků. Tak třeba předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová podle něj dostane za prezentaci své vize od Mikuláše pomeranč a předseda ODS Petr Fiala za šroubovanou řeč o liberální demokracii obdrží ořechy.
Pan Zvěřina tím ale jistě nechce pomoci demokratickým politikům k vyššímu sebevědomí. Prostě si jen mne ruce nad jistou myšlenkovou slabostí některých Babišových oponentů. A právě z toho měl Andrej Babiš takovou radost, když si údajně četl Zvěřinův článek v letadle do Bruselu, kam se náš premiér vůbec nestyděl vyrazit, ačkoli dobře ví, že ho tam dost lidí pokládá za zloděje jejich peněz.
Vrcholným číslem Martina Zvěřiny je ale tento popis impotence opozičního tábora a jeho vysvětlení, proč tu vlastně máme Andreje Babiše:
„Pak se všichni vezmou za ruce, slíbí si lásku a spolupráci a zanadávají si svorně na Babiše. Fakticky ani politicky to s ničím nehne. Proč? Inu protože ze všech úvah o Babišovi se těmto opozičníkům vytrácí to podstatné, co jej drží nad vodou – jeho voliči. S nimi ,demokraté‘ nepočítají jako s partnery, ale spíš jako s objekty. Kolektivní projekce Babišova voliče v očích ,demokratického‘ tábora je nepochopitelně primitivní a vylhaná. Buď je popisují jako de facto podlidi, křupany a hlupáky, kteří si demokracii ani nezaslouží, nebo to mohou být naivové, kteří podlehli Babišovým slibům a plná břicha jim zatemnila úsudek. Že by realita mohla být jiná, si nepřipouštějí. Uniká jim například zřejmá skutečnost, že spousta voličů hnutí ANO si vůbec nemyslí, že by Andrej Babiš byl svatý, ,jen‘ jim připadá, že nevládne hůř než jeho předchůdci. O dialog s lidmi, jimiž pohrdáte, vlastně nestojíte, a proto je ani nemůžete přesvědčit.“
Pan Zvěřina vědomě lže, když vykresluje současnou situaci tak, že je tu nějaká převaha Babišových voličů, kteří ho drží u moci. Těch 29 procent voličů by vůbec nestačilo, aby tu Babiš vládl. Vládne nám především z rozhodnutí Miloše Zemana a komunistické strany. O formální nátěr normální vlády se mu pak postaraly trosky ČSSD, ale konečné slovo ve Sněmovně má v mnoha podstatných věcech parlamentní koalice hnutí ANO a dvou extremistických stran KSČM a SPD. Tohle ctihodný pan Zvěřina dobře ví a také dobře ví, že Babiše z jakéhosi záhadného důvodu podporuje právě ta část politického spektra, která se chová jako ruská pátá kolona. Zvěřina dobře ví, co se těm proruským silám líbí. Líbí se jim rozvrat liberální demokracie, neboli formálního systému i konkrétního duchovního proudu, který zde převažoval v polistopadovém období a díky němuž se tu pan Zvěřina mohl stát komentátorem.
Zvěřina vcelku správně ukazuje, jaké slabiny existují na straně demokratického tábora, ačkoli dává přívlastek demokratický vždy důsledně do uvozovek, aby tím vyjádřil, že přece i hnutí jeho zaměstnavatele může být chápáno jako demokratické. Zvěřinova prezentace celkového obrazu české politické scény je naprosto vylhaná, třebaže v detailech má někdy pravdu. Takovou rafinovaností kupříkladu jeho koncernoví kolegové z MF DNES nedisponují. Na tak vrcholnou lumpárnu je potřeba intelektuální kompetence a noblesa komentátora Lidových novin.
Že se pan Zvěřina za sebe nestydí.
