Jiří Paroubek FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
NÁZOR / Jiří Paroubek je skutečně renesanční osobnost. Teď vystupuje v nové roli. Titulek rozhovoru s ním na komunistickém webu iportal.24 ho nazývá „odborníkem na dění v Sýrii“. Dozvěděli jsme se, co všechno bylo ještě přijatelné pro člověka, který tady vedl velkou vládní stranu a řídil vládu.
„Který režim, počínaje Bosporem a Dardanelami, tedy Tureckem, a konče zeměmi Perského zálivu, není z hlediska Evropanů despocií? V tomto se Asadova vláda nijak zvlášť nevymykala. Schválně jsem v téhle souvislosti nepoužil slovo ‚režim‘, protože ho nemám moc rád a vnímám ho pejorativně,“ říká v rozhovoru Paroubek.
Pak předjímá námitky.
„Co jsem se dozvěděl, tak rodině Asadů vytýkali zejména jakýsi masakr v jednom městě, kde došlo k protivládní vzpouře někdy v 70. letech. To jsou ale věci, které se v řadě muslimských nebo arabských zemí, abych byl přesný, zkrátka čas od času objevují a není potřeba je vidět dramaticky,“ hodnotí Paroubek shovívavě režim, který prý nebyl režim.
Pak vysvětluje, v čem byly podle něj skutečné trable tamního nerežimu. „Nicméně Bašár Asad nepadl do oka Západu, to je zřejmé.“ Padl ale nejspíš do oka expředsedovi, který na něj pohlédl svým odbornickým okem, když tam byl v roce 2008. „Damašek na mě působil jako velice klidné město s výbornými restauracemi,“ zabrousil do oblasti, která mu byla vždy blízká. Zašel se podívat do křesťanských kostelů a zajímala ho „i sekta dervišů a jejich tance“.
Ještě jeden zábavný citát: „Viděl jsem tam také vysoké školy, na nichž studovaly desítky tisíc studentů, což ve mně tehdy zanechalo hluboký dojem. Koneckonců, určitě jste si všiml, jaké zděšení nastalo v Německu, když se objevily první výzvy nové syrské garnitury, aby se Syřané vraceli do vlasti. Pracuje tam několik tisíc syrských lékařů, kteří logicky musejí být ve své profesi dobří, tudíž jsou dobré i školy, kde studovali.“
Zajímavé. Měli by to slyšet ti bojovníci proti uprchlíkům, kteří pokřád vykřikují, kde jsou mezi migranty „ti chirurgové“. A hele, oni tam byli, dokonce tisíce. O tom mainstream nějak mlčel.
Ale teď něco k argumentaci „odborníka na Sýrii“, který říká, že „rodině Asadů vytýkali zejména jakýsi masakr v jednom městě, kde došlo k protivládní vzpouře někdy v 70. letech“.
No, ono toho bylo trochu víc. Syrský (ne)režim byl obviněn z bezohledných útoků na civilní oblasti, včetně použití kazetových bomb, které způsobují obrovské škody a mnoho obětí mezi civilisty. Byly zaznamenány útoky s použitím chemických zbraní, jako je sarin nebo chlor, které byly nasazeny proti civilním cílům. Nebylo to „někdy v 70. letech“. Útok v Ghútě byl v roce 2013 a v Chan Šajchúnu v roce 2017. V Sýrii se na vraždění civilistů podílelo ruské letectvo, protože to je činnost, kterou Rusko dokonale umí, stejně jako mu jde následné zatloukání a svalování viny na někoho jiného. To by ale Rusko nevypadalo jako někdo, kdo chce jen „stabilitu“ a nějakou tu svoji základničku s letadélky a lodičkami.
Tisíce lidí byly v Sýrii (ne)režimem zadrženy, často bez soudního procesu, a podrobeny mučení v tajných věznicích, včetně sexuálního násilí, elektrošoků a dalších metod týrání. Velké množství lidí bylo zadrženo a následně zmizelo bez stopy, aniž by jejich rodiny měly informace o jejich osudu. Perzekvovaní byli političtí aktivisté a novináři.
Paroubkova odbornost už se nám pomaluje vyjasňuje. Masakry na nějakých místech patří k věci (zajímavé je, že to tam vadí i místním, už si mohli zvyknout), důležité je obchodovat a neprudit, když něco provádí Rusko nebo Čína, tak dělejme, že to není. V rámci politiky občas někam zajeďme, zajděme si do dobré restaurace v hlavním městě a spokojeně konstatujme, že situace je stabilní.
Paroubek je člověk minulosti, ale takových lidí je mnoho a vynikají talentem snažit se naskočit i na chcípající koně. Zahraniční politika v jejich ponětí pak končí asi jako miliardové čínské investice Miloše Zemana nebo ruský plyn Roberta Fica a Viktora Orbána. Skončí tak i mírové dohody s Ruskem, nešťastníci oblažení čínskými investicemi a Hedvábnou stezkou a stavitelé Nord Streamu 2 a ruských jaderných elektráren. Stačí nějaký čas a ukáže se, že v kulisách Potěmkinovy vesnice se ve skutečnosti bydlet nedá.
Co vypadalo jako „pragmatické“, bude se jevit jako mimořádná neprozíravost až hloupost. Bylo by lepší moc neexperimentovat a osoby jako Jiří Paroubek, Lubomír Zaorálek, Miloš Zeman a Václav Klaus zanechat jejich snění nad vlastní slavnou minulostí, která by se neměla vrátit.
