Dvanáct Českých lvů ze čtrnácti nominací. Takové je skóre nového „českého“ filmu Masaryk. Přestože ho zatím diváci v kinech téměř neviděli, jeho oficiální premiéra, naplánovaná na tento čtvrtek jich přiláká o poznání více, než kdyby se filmové ceny snímku vyhnuly. Je však správné, aby producenti využili prapodivného pravidla Českého lva a vlastně tak oklamali jak akademiky, tak i diváky? Regule je nutné upravit a přišla na to i vrchnost udělující filmové a televizní ceny.

Na druhou stranu, máslo na hlavě má především Akademie, ačkoliv právě ona nyní volá po úpravě pravidel. Pokud by se chytré hlavy zamyslely už v době, kdy se určovalo, jaká kritéria musí film splnit, aby se mohl ucházet o prestižní cenu, nemuselo dojít k takové situaci jako letos.

Kde je tedy onen problém, nad kterým se strhla všeobecná diskuse? Podle dohodnutých pravidel musí být film, který chce usilovat o Českého lva, promítán alespoň týden nepřetržitě nebo dva týdny s pauzami. Právě tohoto pravidla si všimli producenti Masaryka dřív než kdokoliv jiný. Proto na sedm dní, těsně před koncem roku 2016, umístili novinku na plátna kina v pražské Lucerně. Tím, obrazně řečeno, zabily dvě mouchy jednou ranou.

Stihli nominace za minulý rok a přitom si oficiální premiéru schovali až na 9. března 2017. Tvůrci tak dokázali neuvěřitelnou marketingovou věc. Jít „před lidi“ se dvanácti oceněními. Kdo by v tento moment pochyboval, že to nemá na návštěvnost vliv, zřejmě nahlédl do filmového průmyslu pouze na pár vteřin.

Ačkoliv se nedá říci o Masarykovi, že by byl filmem špatným nebo odfláknutým, zatím nelze tvrdit ani opak a vynášet ho do nebes. Obyčejný „smrtelník“ se totiž na dvanáctilvového rekordmana zatím stále musí pouze těšit. Každopádně již dnes má snímek stigma kontroverzního počinu. Ne však kvůli svému obsahu, ale pro vypočítavost svých producentů. Lze jim však vyčítat, že využili mezeru „v zákoně“? Ne, jedná se totiž pouze o morální pochybení, o kterém se ve světě velkých peněz málokdo zajímá.