ROZHOVOR / Společnost v dnešní době místo těch dobrých zpráv chce slyšet špatné nebo kontroverzní věci, říká Matěj Hlavatý (STAN), starosta obce Tetín na Jičínsku, která vyhrála ocenění Vesnice roku 2024 v Královéhradeckém kraji. V rozhovoru pro deník FORUM 24 mluví o tom, co dělá jako starosta jinak nebo jak vnímá prostředí na sociálních sítích, kde ho sledují tisíce lidí.

Tetín získal ocenění v krajském kole Vesnice roku 2024. Co to pro vás znamená?

Je to ocenění naší práce, zastupitelstva, které vedu teď už 10 let, ale i toho předešlého zastupitelstva, které se snažilo pečovat o Tetín. Takže je to taková zpětná vazba, že ten směr, kterým jsme se vydali, je správný, a že jsme na správné cestě.

Co děláte jinak – a zřejmě lépe – než jiné vesnice?

Já si myslím, že hodně zapojujeme komunitní život, a že v Tetíně to díky tomu „žije“. Snažíme se jít cestou, která je pro všechny generace, abychom udrželi mladé lidi v Tetíně. Aby tam žila kultura, společenský život, snažíme se být přívětiví i pro turisty. To myslím, že je to hlavní, na co se soustředíme a co děláme trochu jinak.

Problém vesnic je právě, jak jste zmínil, že mladí často odchází do měst. Vnímáte to tedy i u vás?

To je něco, čemu čelí celý region a kompletně celý venkov. A je to podle mě takový boj s větrnými mlýny, protože tady potřebujeme pomoc i od státu, i od krajů. 

A je to vlastně jednoduché, tím řešením je nabídka práce. Když nebudeme mít dostatek nabídek práce pro lidi, kteří studují na vysokých školách, tak je jasné, že pak půjdou do středních Čech a do Prahy, nebo na Moravu a okolo Brna, aby se uplatnili. Takže je to něco, s čím se musíme vypořádat jako společnost.

Co se nám povedlo v Tetíně, tak je to, že jsme nalákali jednoho investora, aby u nás postavil svoji firmu a kompletně tam přesunul celou společnost, i s výrobní halou a podobně. Takže to je hodně velký krok dopředu.

Hnutí STAN hodně podporuje meziobecní spolupráci. Funguje něco takového i u vás?

My máme spolek partnerských obcí, který obsahuje menší vesničky okolo nás. Mezi sebou sdílíme dobré zkušenosti, směrnice, vyhlášky a tak dále. To, co je v té administrativě. Protože většinou jsou vyhlášky dost podobné pro nás všechny, akorát se pak mění název obce. Takže to funguje tak, že jeden to vypracuje a může to sdílet s ostatními.

Pak máme meziobecní spolupráci s „druhým“ Tetínem, tam funguje hlavně spolupráce ohledně kulturního dění. Máme ale i zahraniční spolupráci s městem Lubawkou v Polsku, kde máme velice dobrého partnera s výbornou starostkou Ewou Kocembou, která je velice akční. Občas ta spolupráce vypadá trochu vtipně, protože Tetín má 150 obyvatel a Lubawka skoro 10 tisíc, ale vzájemnou podporu projektů a kulturních akcí se nám daří dobře propojit.

Odcházení mladých lidí čelí celý region a kompletně celý venkov. A je to podle mě takový boj s větrnými mlýny, protože tady potřebujeme pomoc i od státu, i od krajů. 

Jste historicky nejmladší zvolený starosta, poprvé jste se jím stal už ve 20 letech. Proč jste se vůbec rozhodl být starostou?

Byl to otázka toho, že jsem byl na vysoké škole, a musel jsem se rozhodnout, jestli se vydat někam pryč, anebo zůstat v Tetíně. Já jsem se rozhodl, že chci zůstat a že chci věci posouvat dopředu. Měl jsem nějakou vizi a měl jsem okolo sebe lidi, se kterými jsem dával dohromady kandidátku a říkali jsme si, co bychom chtěli v Tetíně udělat, aby nedocházelo k tomu, že budeme jenom taková ta vesnice, kam lidi přijedou, přespí a jedou do práce. Aby to tam začalo trošku žít. 

A já si myslím, že je fajn, když se i ostatní mladí lidé začnou starat o to místo, kde žijí, a aby se snažili neutíkat, ale snažili se to místo měnit.

Narazil jste kvůli vašemu věku na nějaké problémy, předsudky?

Kvůli věku ani tak ne, protože mě tam všichni znali od mala. Takže věk asi nehrál takovou roli, spíš nevěděli, co ode mě můžou čekat. Jestli to bude dobré, nebo to nebude dobré. Já se pak ty čtyři roky věnoval tomu, abychom udělali nějaké projekty, dokázali jsme nastartovat projektové dokumentace, žádat o dotace. Udělali jsme i výzkum mezi obyvateli, co by chtěli, aby se v následujících letech udělalo. A myslím si, že jsme se odpíchli dobře, a že to následné znovuzvolení ukázalo to, že jsou asi občané spokojení.

Tetín má přibližně 150 obyvatel. Co obnáší vedení takové obce?

Kdybych to shrnul, tak je to práce 24/7. Já jsem neuvolněný starosta, což znamená, že mám práci při starostování. A myslím, že to obnáší daleko víc práce a znalostí, než musí mít starosta ve městě. Protože starosta ve městě má na všechno svůj odbor, svoje lidi, kteří řeší ty dané agendy. Když k nám přijde něco na obec, tak já musím znát vše od petičního zákona po vodohospodářství, matriku. A navíc zastávám občas i funkci psychoterapeuta a soudce, když se řeší nějaké sousedské spory a podobně.

Takže je to celkem obsáhlá práce. Ale já si nestěžuji, mě ta práce baví a naplňuje. Je to kus života, kvůli kterému se musíte vzdát nějakých osobních věcí, ale zase na druhou stranu je to práce, za kterou vidíte výsledky.

Překvapilo vás něco, když jste nastoupil na začátku do úřadu?

Spousta věcí. Pamatuji si jednu situaci, kdy u nás zemřela jedna občanka a nemohli se dovolat příbuzným. Já jsem tehdy neměl tu zkušenost, ani jsem neznal odpovídající zákon. Musel jsem jít přebírat její nemovitost, ale musel jsem taky identifikovat tu paní. Takže to mě úplně šokovalo, že člověk tam přijde a teď mu ukážou tu zesnulou. Já jsem zůstal úplně jako zamražený.

Ale patří to k té práci. Je to prostě starání se kompletně o všechno.

Jste hodně aktivní na sociálních sítích, třeba na X (dříve Twitter) máte přes 18 tisíc sledujících. To je násobně víc, než je v Tetíně obyvatel. Čím to je, že vás lidé sledují?

Komunikuju a snažím se narážet na ty problémy, které jsou momentálně aktuální. Snažím se tam dávat svůj pohled, snažím se být celkem kritický. Člověk musí najít tu specifickou komunikaci na Twitteru, který je často dost vyostřený. Musí tam být trošku kontroverzní, aby byl zajímavý. 

A myslím si, že v mnoha ohledech je docela i smutné, že když se snažím komunikovat něco, co bych chtěl změnit nebo co se podařilo, tak to má daleko menší dosah, než když se tam tvrdě vyjádříte proti nějakému politikovi. Myslím, že taková je prostě společnost v dnešní době, že místo těch dobrých zpráv chce slyšet špatné nebo kontroverzní věci.

To prostředí na všech sociálních sítích je, jak jste sám zmínil, hodně vyostřené. Jak tohle vnímáte, není to už často za hranou? 

Je. Ale nevidím upřímně to světlo na konci tunelu, že by se to mělo nějak lepšit. Já bych byl velice rád, kdyby se to lepšilo, ale dokud lidi nebude zase zajímat programová politika a programy stran, tak si myslím, že to lepší nebude.

Teď třeba dáváme dohromady program ke krajským volbám, je to spousta práce a spousta nadšených lidí, kteří chtějí něco tvořit a mají vizi. A ve finále pak zjistíte, že ten program si přečte asi tak desetina lidí, kteří jdou volit, a to je prostě špatně.

Můžou pro to něco udělat politici?

Já jsem nad tím přemýšlel dlouhou dobu, ale on to je celosvětový trend. Když se koukneme například do Ameriky, tam jsou miliony lidí, kteří podporují Trumpa, který je uznaný lhář, uznaný zloděj na daních. A stejně mu lidi fandí a jdou za ním. A i kdyby říkal, že země je placatá, tak budou tleskat a budou to po něm opakovat.

Já netuším, jestli s tím politici něco můžou dělat. Myslím, že dobře s tím nakládají skandinávské a pobaltské země, které mají strategickou komunikaci od státu a snaží se ty instituce odpolitizovat tak, aby třeba ministerstva nebyla propojená s tou osobou ministra. Když se dává oznámení za ministerstvo vnitra, tak je to zpráva, se kterou se ti občané ztotožňují, a jako první vidí, že je to oznámení právě ministerstva. Ne toho konkrétního ministra. Takže to je možná taková cesta, jak k tomu dojít. Ale nevím, jestli v České republice už není 5 minut po dvanácté.

Vraťme se ještě k těm krajským volbám. Jste teď čtyřka na kandidátce Starostů do zastupitelstva Královéhradeckého kraje. Co je tam vaše priorita?

Určitě to inovační centrum, které bych chtěl realizovat, pokud se dostanu do zastupitelstva. Pro mě je to důležité z hlediska toho, aby právě neodcházeli mladí lidi do měst. Je potřeba tady navázat spolupráci mezi univerzitami a firmami. Náš kraj stojí na tom, že z nějakých 80 procent máme manuální práci, tedy automobilky. A pokud do budoucna chceme nějakým způsobem přežít, tak musíme investovat peníze do vědy, výzkumu, musíme pomáhat těm lidem, kteří sem přicházejí, abychom sem získali nové investory, kteří nabídnou práci lidem v oboru, který studují.

Zároveň si dokážu představit, že i v tom inovačním centru by byly prostory pro začínající podnikatele, že oni si nemusí zařizovat fabriku, ale na dva nebo tři roky budou moct být zdarma v tom prostoru, který bude od kraje. A rozjedou tam ten svůj podnik a následně se přestěhují někam jinam v kraji. 

Mně to dává velký smysl a myslím si, že ta spolupráce přes inovační centrum by se dala navázat nejen přes univerzity v kraji, ale i se zahraničím.

Co v Královéhradeckém kraji nefunguje? Co je potřeba zlepšit?

Hodně věcí, ale obecně je to podle mě taková živost toho kraje. I na obecní úřad jsem šel s tím, že bych chtěl tu vesnici oživit, aby lidé cítili sounáležitost, aby na ni byli pyšní. 

Když to třeba porovnám s Pardubicemi, se kterými Hradec Králové odjakživa tak trochu soupeří, tak musím tvrdě přiznat, že Pardubice oproti nám jedou. Nám ten vlak ujíždí. A potřebujeme do toho šlápnout a rozhýbat to, celkově v komunikaci, kultuře, cestovním ruchu. 

Jako takový vzor mám středočeskou hejtmanku Petru Peckovou, která je podle mě výborná a vzala to za správnou stranu. Dokázala kraj posunout k neuvěřitelným věcem. Z jednoho z nejzadluženějších krajů, který měl velké problémy, se teď stává kraj, který začíná být lídrem a tahounem a inspirací pro ostatní.