Matěj Stropnický, bývalý předseda Strany zelených, je rozhořčen. Lidé odjeli na dovolenou do zahraničí. Ani se nenechali přesvědčit laskavou prosbou, aby hezky seděli doma u rybníka. To podle něj není svoboda, ale závislost.
Na svém facebooku si Stropnický napsal: „Když tu vidím fotky od moře, mám celkem vztek. Ne proto, že tam nejsem, to vůbec, ale že jsou lidi, co na jaře kecali o svobodě a bouřili se kvůli zavřenejm hranicím, tak zoufale rozmazlený, že to jeden rok nemohli vydržet a zůstat doma.
Z rýmovaný reklamy, která možná přiblble, ale věcně zcela správně doporučovala zůstat v tuzemsku, si měsíc utahovali tak pilně, že nepostřehli, že to je měkká forma doporučení, motivace, skoro prosby: nevíme, co bude na podzim, musíme se teď nadechnout, jasný, dovolená, ale pojďme bejt trochu ohleduplnější, zůstaňme tady. Marný. Úplně vidím takový to vzteklý dítě na hřišti, co bez ohledu na cokoli křičí, já to chci. Proto pak stát nařizuje a zakazuje (i nám všem ostatním), protože když to neudělá, všechno se urve, nepřemejšlí se hlavou, nechová trochu zodpovědnějc a ohleduplnějc k ostatním a musí se ausgrechnet k moři jako dycky. Tahle svoboda je fakt spíš závislost.“
Tolik Matěj Stropnický. Rozpoutala se pak debata, kde zazněly všechny argumenty, které vlastně už známe.
Třeba:
- Ja by som nezovšeobecňoval. Bol som na Capri, kde púšťajú max. 500 turistov denne, každému merajú pred vstupom na pevninu teplotu, v autobusoch musí byť každé druhé sedadlo voľné a rúško musíš mať aj na otvorenej lodi. Kým v Tatrách bolo v tom istom čase 30 000 ľudí na Štrbskom Plese, preplnené električky a žiadne kontroly. Myslím, že základ je v dodržiavaní opatrení, keď na ne ľudia kašlú, je úplne jedno, kde sa nachádzajú.
- Žiju v místě, které je každoročně hojně navštěvované turisty. Tento rok to bylo a pořád je katastrofální. Turistů je dvakrát tolik, a proto jsem s rodinou na měsíc odjela do Řecka,kde byl boží klid…
- Já vám nevím. Byl jsem u moře, nikde skoro ani noha, odstupy od lidí velký, pláže poloprázdný, ale skoro celou střední a severní Moravu mám projetou na motorce a mužů vám říct, že jsem ve známých destinacích, jako je například Červenohorské Sedlo, Rejvíz, Vrbno atd., nikdy nezastavoval, protože ono ani není kde a všude lidí jako smetí. Tak kde bude asi větší šance chytnout cokoli? 😂🤔 (Stropnický: tak jistě, samozřejmě že jsou na světě i pláže, které jsou poloprázdné, co to o věci říká? Nic.)
- To jako fakt, Matěji? Máme v Chorvatsku půlku rodiny, babičku a dědu! Byli jsme tam 6 týdnů a nikdo na Pelješaci COVID-19 ani neviděl! Daleko víc se teď bojíme v Praze než na baráku v Chorvatsku!!!! Raději bych byl v klidu ochráněn tam než v Praze, ale pracovní povinnosti nás donutily se vrátit 😝 (Stropnický: pardon, ale nesmyslnost tohoto příspěvku je přece zřejmá na první pohled: v Praze se teď bojíte daleko víc proto, že se mnozí vypravili i jinam než do bezpečného baráku Vaší rodiny v Pelješaci.)
Pak se ještě probíralo téma, jak dopadnou ekonomicky země závislé na turistice a jestli bychom jim neměli pomoci a podobně.
Pořád se ale točíme kolem jedné otázky: Pokud jsou na tom některé země ohledně koronavirové nákazy podobně jako my, v čem je pak rozdíl, jestli se jede z Prahy do českých hor nebo z Prahy k moři? Větší logiku by dávalo vymezení ohrožených měst a regionů.
Na výše uvedených grafech vidíme, jak se situace u nás vyvíjí od poloviny března do 22. srpna. Horní graf (worldometers.info) je počet úmrtí denně v souvislosti s COVID-19.
Šedé sloupečky jsou jednotlivé dny, hnědá křivka je sedmidenní průměr.
Spodní graf ze stránek českého ministerstva zdravotnictví ukazuje fialovou barvou aktuální počet lidí s prokázaným onemocněním, zelený počet uzdravených v daný den a šedá barva počet zemřelých denně. Kdo si interaktivní horní graf na worldometers.info rozklikne, zjistí, že počet mrtvých na den je od půlky května v podstatě stejný, kolísá to od nula případů po dva. Cestuje se už několik měsíců. Z čeho se odvozuje, že na podzim bude hůř, těžko říct. To budou zase lidé přece cestovat méně.
My se rádi přizpůsobíme něčemu, co bude znít rozumně (a taky to nebude jen tak znít, ale taky to rozumné bude). Jen bychom potřebovali, aby někdo něco takového říkal. Zařizovat se podle delfské věštírny je jistě možné, Andrej Babiš to dělá podobně. My, chudoba u PC, máme přece jen na autority mírně vyšší nárok.