Mladá fronta DNES se dostala do prekérní situace. Prosáklo na povrch, jakým způsobem její politickou agendu spoluurčuje její majitel Andrej Babiš. V této situaci obhajovat, že jde jen o ojedinělý exces, vyžaduje opravdu hroší kůži. Šéfredaktor deníku Jaroslav Plesl ji nepochybně má. Před několika lety přitom Babiše řadil mezi nejvlivnější kmotry mající obsesi z médií.
Metamorfóza Jaroslava Plesla z pochybovače o motivacích a minulosti Andreje Babiše v loajálního generála jeho mediální pretoriánské gardy leccos vypovídá o způsobu myšlení části žurnalistického světa, pružně se přizpůsobující měnícímu se prostředí. Ne každý byl této proměny schopen a raději dříve či později z médií vlastněných jedním z nejvlivnějších politiků odešel. Ti ostatní neměli jinou šanci než se přizpůsobit.
Na popravu jde dobrovolně
Krátce poté, co majitel Agrofertu oznámil vznik protestního hnutí ANO 2011, zveřejnil Jaroslav Plesl v Hospodářských novinách článek s úderným titulkem „Andrej Babiš není žádný spasitel“ (29. 11. 2011). Miliardář podle něj do politiky vstoupil rázně, ale pochopit jeho motivaci vůbec není jednoduché.
[ctete]125007[/ctete]
„Na jedné straně říká, že si je vědom rizika, které podstupuje,“ píše Plesl a dodává, že na druhou stranu se „na popravu“ vydává dobrovolně. „Nad tím skutečně zůstává rozum stát. Při svém politickém tažení si navíc Babiš počíná velmi destruktivně. Když se k němu někdo odmítne přidat, označí ho za součást českého Palerma. Tak říká zdejším korupčním strukturám. Ale ne každý, kdo Babiše odmítne podpořit, zároveň souhlasí s korupcí.“
Plesl svůj článek uzavírá velmi skepticky. „Babiš není rytíř na bílém koni. Ten se totiž zatím nikde neobjevil. Ale až se ukáže, určitě se Babiše začne ptát na jeho čilé styky se Stanislavem Grossem. Tím Stanislavem Grossem, který je dnes ikonou české korupce.“
Kmotr Babiš
Plesl později přešel do Reflexu, kde na předchozí úvahy navázal a zveřejnil pozoruhodný text „České Palermo“ (23. 8. 2012). Pojednává o tom, kdo jsou skuteční kmotři a jak funguje jejich systém.
„Na vrcholu mocenské pyramidy nestojí politici, ale podnikatelé. Už jsme si skoro zvykli, že žijeme v zemi kmotrů. Ale říkáme tak lidem, kteří skutečnými kmotry nejsou. Mluvíme tak o kmotříčcích druhé kategorie, o pouhých šmelinářích s veřejným majetkem. Opravdoví kmotři řídí velké investiční skupiny a kmotříčky využívají jen jako své poskoky. Těch největších je pět,“ píše Plesl. Do pětice českých kmotrovských rodin zařadil i Andreje Babiše, přičemž lobbisté typu Rittiga, Janouška, Šloufa nebo Tvrdíka jsou pouhými kmotříčky.
S termínem kmotrů a kmotříčků původně přišel novinář Erik Best, který na toto téma týdeníku poskytl rozhovor. Podle informací Reflexu se Andrej Babiš po jeho přečtení rozčílil. „Nikoli proto, že o něm novinář mluvil v souvislosti s kmotry, ale kvůli tomu, že ho nezařadil do velké pětky. A podle Reflexu má Babiš pravdu. Pořád je totiž řeč o třetím nejbohatším muži České republiky. Navíc má teď politické ambice a začal budovat mocenskou strukturu, která mu dosud chyběla. A začíná od médií. To je ostatně obsese všech kmotrů,“ tvrdí Plesl.
Na jeho článek dokonce reagoval samotný Babiš. Ohradil se proti kritice vlastnictví médií. „Jsem přesvědčen, že většina médií je v našem korupčním systému ovládána stejně jako naše politika a že stejně jako naše politika ani média dávno neslouží veřejnosti, ale zájmům některých vyvolených.“
Nahrávky jsou špičkou ledovce
Proto později koupil další média včetně vydavatelství Mafra, aby o něm „psala pravdu“ a sloužila jeho zájmům. Do té doby vlastnil jen týdeník 5plus2 a financoval server Česká pozice. Ještě později si „koupil“ i šéfredaktora Jaroslava Plesla, který obsesi kmotra Babiše vyšel vstříc, jelikož se jeho předchůdkyně Sabina Slonková neosvědčila. Zřejmě nepochopila novou redakční kulturu.
Zveřejněné nahrávky jsou jen špičkou ledovce. Mladá fronta DNES a Lidové noviny jsou od samého počátku mocenským nástrojem Andreje Babiše, sloužícím – ve spolupráci se spřízněnými policejně-prokurátorskými složkami – k ostřelování majitelovy konkurence. To se projevuje desítkami mediálních kampaní a stovkami článků, z nichž Marek Přibil vytvářel jen jedno kolečko dobře promazaného soukolí. Nic na tom nemění ani dočasné vložení Mafry do svěřeneckého fondu.
Rozum ovšem zůstává stát nad současným počínáním šéfredaktora Mladé fronty DNES. Jeho bruslení z blamáže, kterou nahrávky s Přibilem a Babišem vyvolaly, je z oblasti science fiction. Redakce se naoko od Babišova počínání distancovala, což oslabuje jeho kruhovou obranu, že nic neovlivňoval. Ale veřejně prohlašovat, že Mladá fronta DNES je nejsvobodnější médium v zemi a Přibil byl ojedinělý exces, o jehož počínání nikdo v redakci nevěděl, je přece jen silná káva. Babišova metoda lhaní a zatloukání proniká i mezi jeho podřízené.
Ptal se už Plesl na čilé styky s Grossem?
Nevěrohodná je i zveřejněná omluva šéfredaktora Mladé fronty DNES za obsah zveřejněných nahrávek. „Není možné, aby novinář konzultoval s jakýmkoli svým zdrojem postup v kauzách, jimiž se zabývá. Kontrolní mechanismy redakční práce jsou navíc nastaveny tak, aby jakoukoli manipulaci s obsahem listu vylučovaly,“ píše v deníku. Nechce se věřit, že do Babišovy soukromé Sokolovny s přísně kontrolovaným přístupem opakovaně pronikne kdokoli zcela náhodně, navíc nekompetentní projednávat tak citlivou věc, jako je obsah listu.
[ctete]96178[/ctete]
„Není možné koordinovat agendu s jakoukoli politickou silou, noviny mají povinnost reflektovat realitu, nikoli ji vytvářet,“ pokračuje šéfredaktor. O tom zřejmě svědčí ony desítky kompromitujících kauz, často s manipulativním využitím nelegálních úniků ze živých vyšetřovacích spisů.
Na závěr nezbývá než znovu připomenout Pleslův text z Hospodářských novin. Pokud je Mladá fronta DNES nejsvobodnější médium u nás, zeptal se už někdo z její redakce Babiše „na jeho čilé styky se Stanislavem Grossem? Tím Stanislavem Grossem, který je dnes ikonou české korupce?“
