V naší zemi se dějí divné věci. Hlavní mediální rada (RRTV), která rozhoduje o licencích pro televizní a rozhlasové stanice a hlídá pravidla jejich vysílání, vydala skandální stanovisko, kterým útočí na samotnou podstatu ústavního práva a na základní atribut demokracie, kterým je právo občanů na svobodný přístup k informacím.
Tato Rada požaduje od Českého rozhlasu urychlenou nápravu údajného pochybení, k němuž prý došlo odvysíláním pravdivé reportáže reportéra Janka Kroupy o tom, že firma předsedy vlády hospodaří na pozemcích, které jí nepatří, a navíc na ně pobírá evropské dotace.
Jedná se o firmu Agrofert Andreje Babiše, která je formálně převedená pod fond, který má zakrýt skutečné vlastnictví, ale veškerá práva k výnosům z tohoto majetku a k jeho budoucímu vlastnictví má v rukou Andrej Babiš. Navíc hospodaření na tisících hektarech polí a pobírání dotací se uskutečnilo v době, kdy byl prokazatelně rozhodující osobou v řízení firmy.
[ctete postid=“211722″ title=“Velká mediální rada ostudně couvla před Babišem kvůli Kroupovým reportážím“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/08/Bz9UjI04-385×230.jpeg“ excerpt=“Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (říká se jí „Velká mediální rada“) “ permalink=“http://forum24.cz/?p=211722″]211722[/ctete]
Ve svobodných zemích je smyslem institucí, jakou je naše „velká mediální rada“, obrana veřejného zájmu. Tyto instituce stojí na straně svobody slova a na straně veřejné kontroly moci. Smyslem mediální rady je chránit veřejný zájem a ústavní zřízení demokratického státu v oblasti vysílání rozhlasu a televize.
Tato Rada má zásadně stát na straně jednotlivce, který publikuje informace, jež ukazují na možné přešlapy každého, kdo může mít ve společnosti mocenskou převahu. Pečlivé sledování držitelů moci je veřejnou službou, která brání společnost před popřením pravidel a před narušením férové politické soutěže. Konkrétní napadená reportáž byla připravena zcela profesionálně s přihlédnutím k argumentům kritizované firmy. Údajná neobjektivita, kterou Rada proti reportážím vytahuje, je směšným účelovým klackem na cokoliv, co má povahu kritického zkoumání skutečnosti.
Představme si, že by na poli, které mu nepatří, hospodařil kupříkladu takový Miroslav Kalousek. A kdyby navíc na takové pole pobíral evropské dotace. Byl by okamžitým terčem „všelidového“ lynče, a to ze strany těch médií, která jsou pod vlivem Andreje Babiše a Miloše Zemana. Co by na to řekla Rada? Spíše nic. Kalousek nemá totiž moc a nemá žádná média. Nevládne žádným mediálním radám. Takže by měl smůlu.
Jestliže ale takové pole vlastní Andrej Babiš a pobírá na ně evropské dotace, tak se podle naší velké mediální rady o tom nesmí mluvit ve veřejnoprávním médiu. Přesně řečeno, mohlo by se o tom mluvit jen jako o „běžném problému“, v němž nesmí být firma předsedy vlády nijak zdůrazněna, protože je to prý u nás běžná věc. Jsme takovou zvláštní zemí, v níž se k mnoha polím nehlásí žádní majitelé. Proč asi?
Členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, kteří hlasovali proti oprávněnosti kritických reportáží Janka Kroupy, by se měli hluboce stydět. Postavili se proti právu veřejnosti na svobodný přístup k informacím a chtějí zacpat ústa novinářům veřejnoprávního média, aby nemohli poukázat na okolnosti podnikání klíčového politicko-ekonomického a mediálního hegemona moci. Stojí na straně mocenské převahy proti legitimní snaze zjistit a šířit fakta. Ostudnost takového chování budí pohoršení a navozuje otázku, zda není v tomto případě namístě ústavní žaloba.
Je třeba velmi jasně sdělit členům ctěné rady toto:
Není úkolem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, aby bránila možnost předsedy vlády obdělávat pole, jež tu zbyla po obětech dvou totalitních režimů, a tudíž dnes nemají žijícího či aktivního majitele. Pole, k nimž se nikdo nehlásí, jsou totiž v naší zemi zhmotněnou tragédií české národní historie. Tato pole bez majitelů jsou pomníky násilné kolektivizace, vyhánění sedláků z jejich půdy. Jsou to také pole, která tu zbyla po židovských obětech holocaustu, po sudetských Němcích a po emigrantech, kteří utíkali před bolševickým terorem. V normální situaci totiž člověk či rodina neopouští své pole. Opuštěné pole je vážná věc, a když je těch opuštěných polí tolik jako u nás, tak je to obrovská morální hypotéka celého národa.
Jenže dnes u nás na mnoha z těchto opuštěných polí hospodaří zjevný agent Státní bezpečnosti a normalizační komunista a ještě na ně pobírá evropské dotace. Znamená to, že je vítězem všech převratů minulého století? Máme právo se na to ptát.
Je to absolutní vrchol nemorálnosti a v případě, že jde navíc o předsedu vlády, tak toto všechno má opravdu veřejnost právo vědět. Potlačování takových informací by mohlo být příhodnou otázkou pro evropský soud a také pro mezinárodní instituce na obranu svobody slova.
Úkolem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání je hájit práva veřejnosti na informace a také hájit ústavní právo na kritické posuzování držitelů moci. V tom je smysl naší svobody. Tuto svobodu je třeba bezodkladně bránit. Když slýcháváme při kladení věnců, jak je třeba bránit svobodu, tak tady je přesně ta pravá příležitost.
Nejde přitom zdaleka jen o obranu jednoho novináře či nějaké skupiny žurnalistů. Jde o obranu veřejnosti před mocenskou zvůlí a před lokajskou tupostí těch, kteří držiteli moci slouží.
P.S. Moc by nás zajímalo, jak by měl Český rozhlas napravit své údajné pochybení. Půjde zřejmě o omluvu předsedovi vlády. Mohla by znít třeba takto:
„Sire, omlouváme se, že jsme zpochybnili právo Agrofertu, který vám vlastně vůbec nepatří, hospodařit na půdě, která mu nepatří, a pobírat na tato pole dotace, které mu tudíž také nepatří. Uznáváme, že hospodařit na půdě, která nikomu nepatří, je v naší zemi běžné.
S pokorným pozdravem
Líbáme Vám nohy. Váš Rozhlas.“