Starosta a novinář Pavel Novotný uštědřil delegátům Občanské demokratické strany hutnou lekci z politického marketingu, či spíše ze samotné mediální výchovy. Sdělil jim polopatě, že když chtějí uspět, tak musí něco dělat, dřít na tom a být kreativní. Novotného vystoupení má své světlé i stinné stránky. K tomu dobrému patří, že to byla celkem legrace a že je opravdu o čem přemýšlet. K těm stinným stránkám patří nesmyslná vulgarita a bezděčný tlak na uznání převahy marketingu nad obsahem politiky. Sám Novotný ale ve svých akcích obsah má.
Jestli někoho napadne, že by měl Novotného vyhazovat z ODS, tak musí být asi blázen. Novotný schválně vystavěl svoji řeč jako odpověď těm, kdo ho chtějí vyhazovat. To se mu hodilo pro vytvoření dramatického napětí: „Stačila by jedna esemeska Petra Fialy – Pavle, je čas – a já půjdu. Nemusíte mě vyhazovat, já půjdu, jsem loajální. Nejsem Klaus junior. A stejně mě ódéeska najme na píárko.“
Pavel Novotný je bulvární novinář, který je v této profesi ovšem světlou výjimkou. Na rozdíl od svých pokleslých a cynických kolegů si totiž něco opravdu myslí, má názory na veřejné věci, jisté hodnoty jsou pro něj důležité, nepotřebuje surfovat na vlně konjunkturalismu a nepatří k těm prázdným kariéristům, kteří vytvořili celý ten ohavný kontingent bulváristů, co pod vedením zvráceného Franty Špíny (František Nachtigall, někdejší šéfredaktor AHA!, pozn. red.) odešel sloužit Andreji Babišovi do vydavatelství Mafra.
Už pro tyto dobré vlastnosti je třeba brát Novotného vážně, když sděluje politické straně v opozici jednoduché, ale opomíjené pravdy. Pavel Novotný vyjádřil situaci v masové komunikaci lapidárně: ODS dělá politiku v nejtěžší prchalovsko-okamurovské spindoctorské konkurenci, kde se švindluje a nehraje konzervativně. Zopakujme si podstatu jeho sdělení:
„Proč všichni víte, kdo jsem já, a proč já nevím, kdo jste vy? Tady se nepoznávaj navzájem starostové hovadsky velkejch měst. Nevíme vzájemně o své práci ani tady. Jak to pak mají vědět ty lidi, co čuměj od rána do večera jenom do bulváru, do lahváče a nebo na Ordinaci v růžové zahradě? Ona ta vaše práce je určitě stejně dobrá jako ta moje. Ona je většinou ještě lepší, dlouhodobější a záslužnější. To já dobře vím, panebože.“
Novotný dále kolegům v ODS sděluje, proč nejsou vidět:
„Protože neexhibujete. Myslíte si, že za to můžou novináři a ti, co vám zabírají místo v médiích. Za všechno prý může slabý – ve skutečnosti megasilný – Fiala, ve skutečnosti silná Udženija a… Novotný. To jste s tou stranou rychle hotový, teda. Co můžete udělat navíc a líp, o tom nemluvíte. Na to se pana předsedy nezeptáte. O tom nepřemýšlíte. (…) Jak jste pokrytecký.
Jak je sakra možný, že se o Novotným a o jeho modrejch Řeporyjích, úplně bezvýznamnejch, stejně jako je Novotný bezvýznamnej, píše furt. Sakra. Jak je možný, že toho magora kvůli jedný z jeho iniciativ cituje v jedný chvíli sto padesát médií a o vás nepsala nikdy ani regionální příloha Rudýho práva?“ (potlesk)
„Opravdu nemůžete víc zkusit – děkuji, potlesk z moravský kliky, to jsem nečekal – přemýšlet aspoň o svým potenciálu, o potenciálu vašeho týmu, o potenciálu vašich lokálních témat? O tom, jak prodat lépe svoji práci? Podívejte se, kurva, jakou práci prodává Babiš? A dokáže to. Vy nejste vidět. Novotný je váš barometr, který ukazuje kromě nemožného i možné, ukazuje vám vaše chyby a možnosti, vaše hranice.“
A nakonec si užijme pasáž, v níž Novotný skvěle vyjádřil obsah Babišova politického zboží, které tak úspěšně prodává svým příznivcům:
„V médiích se fakt nehraje v rukavičkách. Konkurence lží, nenávisti, mediálních her absolutně bez pravidel, které zdaleka nepřipomínají slušnost. Prostě musíme teď hrát s kartama, který máme, a používat přitom holt i metody, které, ač nám nejsou po chuti, tak jsou v tom arzenálu prostě nezbytný. Copak je možný, abych já, bezvýznamný vesnický starosta, víme to všichni, udělal takový terno. My chceme prodat dobrou práci, a oni umějí prodat i lejno ve svý úplný neslušnosti.“
Byl to opravdu silný projev. Některé jeho části by měly viset na nástěnce v každé stranické buňce každé demokratické strany. Pak je tu ale jedno ohromné ale. Mezi touto Novotného lekcí z mediální výchovy a praxí jeho vlastních akcí je jeden rozdíl. Netýká se totiž formy. Týká se obsahu. Z Novotného kázání by si mohli politici odnést dojem, že mají hlavně dělat šaškárny.
Pavel Novotný přitom odvedl zajímavou práci v české debatě o vztahu k naší nedůstojné minulosti sovětské kolonie a opravdu výborně vypálil rybník nehoráznému propagandistickému pořadu nejsledovanější ruské televize Rossija 1. Novotný si dělal legraci z putinovských lží před desítkami milionů diváků jedné z nejsledovanějších televizí světa. Ten pořad se vysílá několikrát za den kvůli tomu, aby ho zhlédli diváci ve všech jedenácti časových pásmech. A Novotný jim zde sdělil, že bohapustě lžou o své i naší minulosti. Provozoval přitom šaškárny, kterými vlastní sdělení do jisté míry shodil. To je věcí vkusu. Různí lidé jeho grimasy pochopili různě. Rusové ho ovšem pozvali proto, aby se u nich shodil jako cvok. Jenže on tu navíc říkal i drsnou pravdu a to je rozzuřilo.
Tato Novotného grandiózní akce, jež začala jeho předáním dopisu Putinovi z uklízečské komunální káry, nebyla prázdným marketingem. Z hlediska inscenace divadla šlo o důležitou jednotu obsahu a formy. Malý vesnický starosta vyrazil vzepřít se prolhanému carovi. To se fotí a točí.
Demokratická politika nepotřebuje exhibice pro exhibice, jaké milují čtenáři a diváci bulváru, což mimochodem není obraz nějaké „většinové společnosti“. Společnost je mnohem strukturovanější. Kupříkladu už tím, že čtenáři bulváru nepředstavují nějaké společenské dno, ale spíše střední vzdělanostní vrstvu, zatímco hluboko pod nimi je ještě masa sociálně izolovaných a vystrašených jednotlivců bez schopnosti vyhodnocovat i ty nejjednodušší informace bulváru. K těm našel cestu Miloš Zeman.
Když Novotný vysekl akci, která dokázala upoutat pozornost napříč různými společenskými vrstvami, tak o něm musela psát i vážná média. Ale nebylo to pouze kvůli formě, nýbrž kvůli zásadnímu obsahu zabalenému do šokující formy.
Pavel Novotný používá techniky a formy, které jsou mnoha lidem cizí, ale přitom skvěle fungují na širokou skupinu příjemců lehčího mediálního obsahu. Ale to podstatné, co dokázal, netkví ve formě a v oslovení pouze jedné skupiny. Tkví mnohem více v tom, že měl pravdu. Tu pravdu dokázal podat tak bezprostředně a obnaženě, že to musel každý registrovat.
Kurz mediální výchovy Pavla Novotného by nebyl úplný, kdyby se týkal jen sdělení, že je třeba exhibovat, či soustavně dřít na mediální prezentaci. Je k tomu nutné doplnit optimistickou tezi, že v této prolhané a cynické době má pravda velkou konkurenční výhodu. Když se řekne tak jasně a důkladně, že už to nikdo ani nečeká, tak působí jako osvobození z tupých lží.
Babiš prodává lejna. Tak to je. Nebojme se místo toho prodávat holou pravdu. Je to podstatně lepší zboží. Novotný je pro ODS drahokam, který ještě potřebuje obrousit. Nemohl při volbě místopředsedy se svým chováním dostat víc, než tu pětinu hlasů, a tak je to správně. Vedlo by to k chybnému dojmu, že i politika demokratických stran má být na prvním místě šaškárna. Jeho mediální kompetenci ale demokratická opozice potřebuje. A nejde tu zdaleka jen o šaškárny.