Některé výroky ruských představitelů budí dojem, že je na ulici vykřikuje pacient, který právě prchl z uzavřeného oddělení psychiatrické kliniky. Od bláznivých moderátorů státní televize a jejich podivných hostů mnoho nečekáme, ale od bývalých a současných vysoce postavených politiků jsme byli zvyklí aspoň na vyjadřování, které současnou bídu putinovské vlády nějak zakrývalo.

Předním objektem zájmu je pochopitelně bývalý premiér a po jedno období „náhradní“ prezident za Vladimira Putina Dmitrij Medveděv. Jeho příspěvky na sociální síti Telegram budí současně všeobecné veselí i obavy. Medveděv se vyjadřuje jako dlaždič, který poněkud přebral a je mu úplně jedno, co si o něm kdo myslí. Jeho nadávky a vyhrožování budí podezření, že buď není úplně duševně v pořádku, nebo je pod vlivem nějakých látek měnících vědomí.

Ruský opoziční komentátor Kamil Galejev ale ve svém příspěvku na twitteru říká pravý opak. Podle něj je naopak takové chování výrazem zdravého rozumu, ač se nám to může zdát divné. „Když vidíte, že se členové ruské elity ‚chovají jako blázni‘, vězte, že jednají stoprocentně racionálně. Je chytré hrát si na šílence,“ píše Galejev a popisuje tři možnosti, co takoví lidé mají.

1. Hrát si na „hlas rozumu“ – Putin vás zničí.
2. Hrát si na „šílence“ – Putin si vás ponechá.
3. Mlčet.

Pak Galejev cituje několik známých Medveděvových výroků, kde mluví o „nacistických narkomanech“, „prasatech“ a kde říká „budeme se mstít za použití jakýchkoli zbraní“. To ale prý není signál pro nás, ale pro Putina. „Nejsem nebezpečný. Nech mě být.“

Dále čtěte

Jak se nezbláznit z nabídky duchovna? O tom je nová kniha Jana Jandourka

Na e-shopu FORUM nyní najdete novou knihu našeho autora, komentátora Jana Jandourka. Jmenuje se Něco je nad námi – a…

„Totéž platí o Lavrovových výrocích o ‚židovském Hitlerovi‘,“ píše komentátor. „Myslím, že je to velmi chytré a promyšlené chování. Cíleně si hraje na ‚antisemitu‘, aby maximálně poškodil svou osobní pověst na Západě. Čím hůře, tím lépe.“

Proč? Protože pro Lavrova by bylo nejhorší, kdyby se zdálo, že patří k těm rozumnějším, s kterými by se snad šlo nějak domluvit, když to s Putinem nejde.

Podle Galejeva si mnoho vlivných zájmových skupin v Moskvě válku nepřeje. Denně z ní krvácejí, ekonomicky i jinak. Potřebují deeskalaci, jinak to některé z nich zcela zničí. A chtěli by konec téhle válečné akce co nejdříve. Nemohou ale tlačit na Putina, to by od nich bylo hloupé. Hypoteticky by se mohli pokusit vyjednat nějakou dohodu se Západem, a to přes Putinovu hlavu. K tomu by ale potřebovali někoho z vyšší mocenské elity se silnými zahraničními konexemi a přijatelnou pověstí.

Dále čtěte

Chcete pochopit, co se děje v Rusku? Nesmíte minout tyto knihy

Agresivní konflikt Ruska proti Ukrajině. Válka nedaleko od našich hranic. To je realita současnosti, která je ale ve skutečnosti pokračováním…

Jenže Putin není hloupý a jeho okolí také ne. Putin chápe nebezpečí, že by ho někdo mohl obejít, a lidé kolem něj zase vědí, že vůdce bude nedůvěřivý. Proto si všichni, na které by mohlo padnout podezření, preventivně ničí reputaci na Západě. Když se tihle lidé zbaví podezření, že by si někoho z nich snad mohli na Západě vyhlédnout jako partnera pro vyjednávání bez Putina, tím bezpečněji se bude vůdce cítit.

„Všimněte si, který ruský funkcionář pracuje na způsobování opakovaného sebepoškozování tvrději než kdokoli jiný? Dmitrij Medveděv. Proč? Protože je to bývalý prezident – jasný kandidát pro každou nespokojenou frakci,“ soudí Galejev. Medveděv tedy dává přednost reputační sebevraždě před fyzickou a je to od něj chytré.

Stejně tak se chová Lavrov. „Jako ministr zahraničí má rozsáhlé konexe na Západě a hypoteticky by se je mohl pokusit využít. Takže si tuto možnost odřezává.“ Pronést nějaké antisemitsky znějící výroky se hodí.

Dále čtěte

Kupte si skvělou knihu Jana Křesadla Slepá bohyně a jiné příběhy

Na e-shopu FORUM najdete originální sbírku povídek Jana Křesadla Slepá bohyně. Vlastní jméno autora bylo Václav Pinkava…

„Při čtení nálad a záměrů ruské elity ignorujte ty, kteří si ‚hrají na blázny‘. Nejsou šílení a jejich jednání je s největší pravděpodobností motivováno pudem sebezáchovy. Dělají nehorázná prohlášení, protože chtějí žít. Ve skutečnosti mají strach. Nehledejte ani ‚hlas rozumu‘. Hrát si na hlas rozumu by se za současných podmínek rovnalo otevřené vzpouře. Byl by to také hloupý způsob vzpoury, kdyby ji někdo nahlas vyhlašoval. Na to si ovšem nikdo nehraje,“ míní Galejev. Podle něj je třeba jako případné partnery hledat ty, kteří mlčí, nebo se snaží mlčet a provádějí jen základní minimum rituální rétoriky. Právě tam se nachází skutečná ruská opozice.

Tolik analýza z ruské opozice.

My teď můžeme uvažovat, jestli je pro nás tento rozbor dobrá zpráva, nebo ne. Po všech těch šílených výrocích by jistě bylo jistou úlevou zjistit, že oni to tak nemyslí. Představa jaderných zbraní v rukou šílenců není nic příjemného. Když to budeme brát jako divadlo, je to o něco snesitelnější. Ale jen o něco.

Druhou stranou mince je, co si máme myslet o společnosti, kde se bývalý prezident a současný ministr zahraničí musí tvářit jako blázni, aby přežili. Nejde už o ně. Oni možná blázniví nejsou, ale ten systém, ve kterém působí, takový je. Třeba se jednou dostanou k moci ti, co jsou teď raději zticha. Můžeme pak jen doufat, že se v té exotické společnosti nakonec oni sami nezmění v něco děsivého.

Tušili jsme, že 21. století bude zajímavé. Takhle akční film jsme ale nejspíš nečekali.