Bývalý ruský premiér a prezident Dmitrij Medveděv zavzpomínal na politika Žirinovského. Žirinovskij zemřel 6. dubna v Moskvě. Byl symbolem ruského nacionalismu a populismu a šéfem Liberálně-demokratické strany, která byla formálně opoziční, ale ve skutečnosti zcela loajální k vedení Vladimira Putina.
Na sociální síti Telegram sepsal Medveděv své osobní vzpomínky. Citujeme v úplnosti: „Stejně jako většina našich občanů jsem Vladimíra Žirinovského poprvé viděl v televizi. Nemohu říci, že by mi byla jeho rétorika blízká, ale byla chytlavá, jeho výroky byly velmi živé, místy provokativní, zcela odlišné od projevů většiny tehdejších politiků. Bylo zřejmé, že tento zběsilý řečník je velmi vzdělaný, erudovaný a dokonale rozumí kánonům politického žánru, který je u nás zcela nový.
Když jsem pak Vladimira Volfoviče poznal osobně, zjistil jsem, že vnější dojem byl jako obvykle mylný. Ano, vždycky hlásal nějaké nové myšlenky, hýřil geopolitickými a sociálními projekty, dělal hluboké exkurzy do historie, aby své myšlenky podpořil. Byl skvěle vzdělaný. Ale nejen to. Ukázal se jako státník, poměrně vyrovnaný analytik, pragmatik politického života. To bylo překvapivé, protože se to špatně snášelo s jeho televizním obrazem.
Ještě jedna věc. V jistém smyslu byl naivní, dokonce bezbranný. Vzpomínám si, jak se radoval z ryb, které chytil v rybníku v Zavidovu, kam jsem pozval šéfy parlamentních frakcí. ,Věřte mi, že jsem nikdy nic takového nechytil,‘ řekl nadšeně Vladimir Volfovič. Bylo zřejmé, že tato část života mu není vůbec blízká, na rozdíl od každodenních politických bitev.
Vladimír Volfovič Žirinovskij byl milován i nenáviděn. Obdivován a nemilosrdně kritizován. Nikdo nebyl lhostejný. A pravděpodobně nebude. Jisté jsou však tři věci. Vladimir Žirinovskij vytvořil LDPR a byl jejím srdcem, hlavním a nejdůležitějším aktérem politiky své strany. Vladimir Žirinovskij se mocně podílel na vytváření celé moderní ruské politiky. Vladimir Žirinovskij neúnavně bojoval za autoritu Ruska svým vlastním, upřímným a osobitým způsobem. Tak si ho budeme pamatovat…“
Ve světě si ho ale budou pamatovat i jinak. Tak například v roce 2014 říkal v ruské televizi:
„Co zůstane z Pobaltí? Nezůstane z nich nic. Jsou tam umístěna letadla NATO. Je tam systém protiraketové obrany. V Polsku – Pobaltí – jsou celkem odsouzeni k zániku. Budou zničeni. Nezůstane tam nic. Ať si to znovu rozmyslí, tito vůdci těchto malých trpasličích států. Jak zůstávají zranitelní. Ameriku nic neohrožuje, ta je daleko. Ale východoevropské země se vystaví hrozbě totálního zničení. Vinu na tom ponesou jen ony samy. Protože nemůžeme dopustit, aby z jejich území mířily rakety a letadla na Rusko. Musíme je zničit půl hodiny před jejich odpálením. A pak musíme provést kobercové bombardování, aby nezůstala ani jedna odpalovací rampa, ani jedno letadlo. Takže – žádné Pobaltí, žádné Polsko. Ať NATO okamžitě požádá o jednání naše ministerstvo zahraničí. Pak toho necháme. Jinak jim musíme dát lekci z května 1945.“