Dmitrij Medveděv FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Exprezident a expremiér Dmitrij Medveděv bez zábran tvrdí, že je jedno, jaký někdo v Rusku dostane u soudu trest. Údajného pachatele si režim může klidně zavraždit a je to.
„Důstojníci ministerstva vnitra, kteří zadrželi ukronacisty – pachatele teroristického útoku na Zachara Prilepina, jsou borci. Jak se říká, šli po horké stopě,“ pochvaluje si Medveděv. „Zločinci se přiznali, že byli naverbováni speciálními službami banderovského státu. Podle trestního zákona budou stejně jako ostatní zločinci souzeni za terorismus a odsouzeni k dlouholetým trestům odnětí svobody,“ vykládá bývalá politická veličina.
Informační hodnota takového sdělení je nula. Proč? Protože pochází z Ruska a od příslušníka zločinného režimu a ještě navíc duševně vyšinutého. Můžeme si házet mincí, pokud možno ne rublem, tam taky nevíme, jestli je pravý, a podle toho odhadovat, jestli udatní ruští vyšetřovatelé chytili toho pravého. Mohli, nemuseli, mohli udělat pachatele ze spolupachatele, třeba označili za pachatele z někoho nevinného, možná celý atentát provedli sami, protože se jim to hodí.
Je to všechno stejně důvěryhodné jako „odhalení“ atentátníků na Darju Duginovou a Vladlena Tatarského a bizarní „útok ukrajinských dronů“ na Kreml. Orgány jsou vždycky pozoruhodně rychlé a jdou na jisto. Že ničemu nezabrání předem, když jsou tak schopní, to je prostě záhada.
To teď není celkem důležité. Pozoruhodnější jsou Medveděvovy další úvahy o soudu takzvaných pachatelů.
„Je však důležité, aby si oni a jim podobní uvědomili jednoduchou věc – i těm, kteří jsou odsouzeni na doživotí (v rámci moratoria na trest smrti), se občas přihodí nehoda a neštěstí. A pak je dlouhý trest rychle přerušen přirozenou smrtí v důsledku úmrtí vězně. A i to má velkou výchovnou hodnotu pro nové parchanty, kteří se nechali najmout na zabíjení,“ potěšeně konstatuje chlapík, který sám dělá dojem, že se strašně bojí nejen smrti, ale snad i křivého úsměvu velkého vůdce Vladimira Putina.
Máme tu ruské pojetí práva v kostce. Koho chytnou, hned se přizná. Když ho náhodou nejde popravit, stane se mu nehoda. Pád z okna, infarkt, sebevražda. Bylo těch případů hodně. To je ten nový Ruský svět, kterým by chtěla zdegenerovaná necivilizace svými hordami nastolit v Evropě.
Medveděv by si měl dávat pozor. Pokud si svou pověstnou životosprávou neukrátí život, taky se bude muset přiznat. Buď k tomu, co udělal, nebo k tomu, co neudělal. Podle toho, kdo ho dostane do ruky. Bylo by pro něj lepší se dobrovolně vydat do Haagu a přiznat se k tomu, co doopravdy provedl. Tam by měl naději, že se mu nestane nečekaná nehoda.
