Dmitrij Medveděv FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Pološílený či zcela šílený Dmitrij Medveděv se raduje, že když Rusko vypovědělo Smlouvu o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (CFE), mohou to teď konečně rozjet a dělat si, co chtějí. V čem je ta změna, když to dělají stejně, nevysvětlil.
„Duma vypověděla smlouvu CFE. Dobře jí tak. Tento dokument se pro nás stal bezpředmětným již v roce 2007. Nyní nám však ani na základě dříve pozastavených mezinárodních závazků nic nebrání umístit zbraně, kam chceme, abychom ochránili své národní zájmy. Včetně naší ruské části Evropy. A samozřejmě budeme maximalizovat výrobu výzbroje, vojenské a speciální techniky a ničivých prostředků. P. S. Mimochodem, zdravím Macrona. Podle jeho logiky je to pro Rusko také geopolitická prohra…,“ píše Medveděv.
Ruská média to popisují podobně, ačkoliv nevolí jazyk připomínající výkřiky mužika v zemljance, který právě spotřeboval strategické zásoby vodky na zimu s předstihem.
„Odstoupení Ruska od Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě nezhorší bezpečnostní situaci v Evropě, uvedl náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov. ‚Již nyní ji ničivě ovlivňují nepřátelské akce zemí NATO a jejich klientů vůči nám. Smlouva CFE již mnoho let fakticky nefunguje, takže naše odstoupení od ní nemůže situaci zhoršit,‘ uvedl Rjabkov v odpovědi na otázku, jak vypovězení smlouvy ovlivní bezpečnost v Evropě,“ píše agentura RIA.
V jedné věci mají pánové a soudruzi pravdu, nějaké smlouvy s Ruskem, to nemá žádnou hodnotu. Když Kreml usoudí, že něco poruší, tak to udělá a mluvčí Peskov sdělí, že viníkem jsou ti druzí.
Pojem „národní zájem“, který Medveděv použil, má svou vlastní historii. Často ho zmiňovaly fašistické, nacistické a komunistické diktatury pro ospravedlnění anexe jiných zemí. „Národní zájem“ také většinou onomu „národu“ nic nepřinesl, spíš šlo o výhody pro nějakou úzkou vrstvu držitelů moci.
Fašistická Itálie i nacistické Německo vytáhly „národní zájem“ jako zdůvodnění anexe Rakouska a Sudet. V Kremlu dokázali invaze do Maďarska, Československa a Afghánistánu vysvětlit zájmy něčeho ještě vyššího, než je nějaký „národní zájem“, byl to zájem světového socialistického hnutí, světové socialistické soustavy a Moskva se jen nezištně ujala jeho prosazování.
Skutečné motivy anexí a okupací souvisely ve skutečnosti s méně vznešenými motivy, spíše šlo o přístup ke zdrojům a strategické výhody. Anexe Rakouska, Sudet a pak zbytku Československa Německem byly čirými územními expanzemi. Intervence Sovětského svazu ve východní Evropě byly motivovány touhou po udržení nárazníkové zóny proti údajným hrozbám ze Západu a také snahou hned v zárodku zarazit pokušení chtít si volit vlastní politickou cestu.
Co asi myslel Medveděv tou „ruskou částí Evropy“? Optimista by si mohl myslet, že skutečně zeměpisně evropskou část Ruské federace. Protože ale Medveděv už blouznil o Eurasii od Lisabonu po Vladivostok, máme jisté podezření, že ruskou částí Evropy je to, co v Moskvě za něco takového označí.
Boje na Ukrajině zatím ukazují, že rozmísťování ruských zbraní končí často tak, že se kousek za Donbasem promění ve šrot a jejich obsluha v kostry. Z tohoto hlediska je tedy úplně jedno, jestli je, nebo není nějaká smlouva. Ať tedy rozmisťují, dokud mají co. Ty nejlepší kousky z muzeí by ale mohli ušetřit, přece jen mají nějakou historickou hodnotu.
