Dmitrij Medveděv FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Duševní stav exprezidenta Dmitrije Medveděva není dobrý, to je z jeho vystupování celkem patrné. Jak by mohl být, když skončil jako klaun, kterého Kreml nechá pronášet různé nehoráznosti za hranicí zdravého rozumu a pak se čeká, co na to Západ řekne. Teď Medveděv vypustil další pokusný balónek. Rusko může útočit na kohokoli a na cokoli i na Západě.
Aby to nevypadalo jako hulákání nějakého opilého bezdomovce na ulici Sankt Petěrburgu, simuluje Medveděv nejdřív intelektuální tázání.
„Otázka legitimních vojenských cílů byla v lidských dějinách vykládána různě. V současném konfliktu s nacistickým režimem na Ukrajině je také vykládána různě. Tohle téma například rádi probírají rusofobní senátoři v americkém Senátu. Válečné zvyklosti a mezinárodní úmluvy však mají jedno společné. Jedná se o pravidla chování v době války (ius in bello), která mají svůj původ v posvátných pramenech,“ vykládá Medveděv učeně.
Pak nám vyjmenuje, na co všechno se smí (tedy podle něj i Rusko smí) útočit:
„Jaké jsou dnešní legitimní vojenské cíle? V rámci těchto válečných pravidel jsou to:
- Všechny jednotky nepřítele (legitimní i nelegitimní bojovníci), které nebyly formálně staženy z jeho ozbrojených sil.
- Veškeré nepřátelské vojenské a pomocné vybavení.
- Veškerá vojenská infrastruktura i civilní infrastruktura, kterou je možno využít k vojenským účelům (mosty, dopravní stanice, silnice, energetická zařízení, továrny a dílny alespoň částečně plnící vojenské zakázky atd.).
- Vojenské a politické vedení protivníkova národa.
- Ozbrojené síly jiných zemí, které oficiálně vstoupily do války a jsou spojenci nepřátelského státu a zařízení uvedená v bodech 1–4 výše se nacházejí na jejich území.“
Mohli bychom předstírat, že jsme hloupější než Medveděv (s trochou úsilí bychom to chvíli hrát zvládli) a mohli bychom se zeptat, o jakých válečných pravidlech mluví, když přece na Ukrajině Rusko nevede válku, ale „speciální vojenskou operaci“. Za slovo válka vás mohli donedávna na ulici sebrat. Možná by sebrali i dnes, to slovíčko smí uklouznout jen významným běsům v ruské státní televizi.
To ale není zajímavé. Podstatné je, k jakým závěrům politický důchodce po svém klopotném úvodu dospěl.
„Dnes však vyvstává klíčová otázka: Lze hybridní válku, kterou NATO de facto vyhlásilo naší zemi, považovat za vstup Aliance do války proti Rusku? Lze dodávky obrovského množství zbraní na Ukrajinu považovat za útok na Rusko? A jsou tedy vojenské cíle severoatlantického bloku uvedené v odstavcích 1–4 tohoto příspěvku legitimní? Vedoucí představitelé NATO jednohlasně prohlašují, že jejich země ani celý blok nejsou ve válce s Ruskem. Všichni ale dobře vědí, že tomu tak není…,“ píše Medveděv.
Ty tři tečky na konci jsou autorovy, ne naše. Je to zřejmě jakési literárně vyjádřené ticho, kdy se máme zamyslet.
Tak jsme se zamysleli a exprezident v podstatě říká, že země NATO jsou ve válce s Ruskem a Rusko tedy může zasáhnout i naši civilní infastrukturu a členy vlád a další představitele, smí bombardovat a zabíjet. Kritériem výběru cílů bude jen to, jestli v Kremlu usoudí, že je něco součástí válečného úsilí. Součástí válečného úsilí může být ovšem i nemocnice, pekárna, škola, autoservis, budova televize, všechno. Na Ukrajině už to agresor předvedl. Tam všude, v továrně, autoservisu a v nemocnici se nacházejí lidé, takže i ti budou cílem.
Když už Medveděv říká, že pravidla vedení války „mají svůj původ v posvátných pramenech“, měl by asi přehodnotit, co považuje za posvátné. Pokud se řídí podle žvástů lžipatriarchy Kirilla a islamistického hulákání kadyrovců, duchovně se nám Dmitrij nepovznese. Rusko taky ne, ale to v dohledné době už nikdo ani nečeká.
