Literární tvorba exprezidenta Dmitrije Medveděva je bohatá na barvité obraty. Takové člověk používá, když si prolistuje příslušné slovníky, aby měl bohatší slovní zásobu, požije nějaké specifické látky, nebo u něj dojde k duševní poruše. U Dmitrije Anatoljeviče si nejsme jistí, možná od všeho trochu.
„Rozhodnutí o ‚stropu cen plynu!‘ je hloupé ze dvou důvodů,“ vysvětluje Medveděv. „Za prvé, stejně jako v případě ropy, není diktována ekonomickou logikou, ale zoologickou nenávistí k Rusku založenou na maniakální tezi, že ‚za všechno může Rusko‘. Jinými slovy, jedná se o čistě voluntaristické netržní opatření. Tím spíše, že bylo přijato s velkým množstvím výhrad, které blokovaly jeho uplatnění. Proto nebude závažně působit,“ vykládá a nevysvětluje, proč se kvůli tomu v Kremlu tak rozčilují.
Pak tvrdí, že strop na ceny plynu „byl přijat z důvodu neschopnosti EU ovlivnit situaci“, a politici prý chtějí jen něco udělat. Ta cena prý zůstane „pro evropské spotřebitele na velmi vysoké úrovni“.
No to zůstane, takový je život. Zas ale nemusí být ještě vyšší a my nemusíme financovat Putinovo vraždění až tolik. Ať jsou v Moskvě rádi. Rusko ale svými machinacemi přispělo k růstu ceny plynu už před invazí na Ukrajinu, když nechtělo navýšit dodávky do Evropy. Tehdy byly zásobníky prázdné, ale Gazprom hrdě sděloval, že smlouvy plní. To byly ty dlouhodobé, ale akutní potřebu Rusové jaksi řešit nechtěli, i když mohli. Pak porušili smlouvy, když vyžadovali platby v rublech, a nakonec zbylým potrubím proudila asi desetina obvyklého objemu. To si vymysleli, že mají v opravě turbínu, a když jim Kanaďané to zařízení chtěli vrátit, nechtěli si ho vzít.
Rusko se ukázalo jako naprosto nedůvěryhodný partner, pokud se dá slovo partner pro zločinecký a cynický protějšek ještě použít. Pan Medveděv musí vědět, že po pádu rublu Rusko za své obchodování utrpělo a utrpí velké ztráty. Cyne jsou vysoké, ale rubl je nízko. Ta závislost byla vzájemná. Evropa měla ze všeho plynu toho ruského 40 procent, teď už je to desetina. Nejdůležitější potrubí vedla směrem na Západ. Teď je s tím konec.
Ta „zoologická nenávist“, když bychom chtěli rozebrat Medveděvovu terminologii, je jen normální pud sebezáchovy, který mají i zvířátka. Kdyby ho neměla, zahynula by. S city to nemá co dělat. Z kulturního hlediska se jedná především o určitý odpor, jaký by lidé pociťovali, kdyby se vzteklý a postřelený medvěd dožadoval vstupu do domu.
Nevíme, jak to mají v Rusku. Třeba Medveděv takového medvěda okamžitě vezme do salonu v některém ze svých paláců a diskutuje s ním o problematice světového míru a digitalizace Ruska. My jsme tady na Západě dekadentní, tak to neděláme. Když se nám tohle potlouká kolem příbytku, provedeme obvyklou speciální operaci a medvěda denacifikujeme. Vlastně chceme říct, zajistíme mír mezi bytostmi osvědčeným způsobem.