Vyšlo najevo, že dva poslední ruští prezidenti nejsou tak zorientovaní v realitě, jak jsme si snad někteří mysleli. Potom není divu, že když se pustí do čehokoli, včetně provádění zločinů, dělají při tom osudové chyby.
Vladimir Putin zřejmě žije s představou, že do něj vstoupil duch cara Petra Velikého. To je takové symbolické završení zmatenosti, která se projevila při plánování bleskové války na Ukrajině. Putinova „speciální operace“ nakonec v něčem speciální je, protože toho Kreml zpackal mimořádně mnoho.
Dmitrij Medveděv, Putinova loutka v roli premiéra a na chvilku i prezidenta, na svém telegramovém účtu píše jazykem, který připomíná primitivního mužika. Nejen forma, i obsah ukazují na vnitřní Medveděvovy temnoty.
Dne 14. května, když nám několik dní předtím napsal, že nás všechny na Západě nenávidí, se obrátil k ekonomice.
Píše: „Ukázalo se, že obzvlášť nadané postavy, o kterých jsem psal, si začínají uvědomovat, že Rusko je naše milovaná vlast. A také si ti lidé uvědomili, že bez naší země nemohou přežít.
Protože jinak nedostanou
– potraviny pro své občany;
– hnojiva k produkci potravin pro své občany;
– zdroje energie k výrobě potravin a tepla pro své občany;
– kovy a další výrobky k výrobě strojů pro své občany;
– palivo pro evropské a americké jaderné elektrárny, které dodávají 20-40 % elektřiny svým občanům.
Seznam je dlouhý.“
Medveděv přehání. Zas tak dlouhý není. Kdybychom napsali, co všechno bude chybět Rusku, vydalo by to na slušný traktát. Můžeme to ale nahradit třeba jen dvěma slovy: peníze za energie a mikročipy. Každá mince má dvě strany a (obrazně řečeno) ta ruská strana mince je menší. Rusko může zkoušet prodávat ropu a plyn Indii a Číně, ale dělá to pod cenou. Především Čína je teď tím, kdo má Rusko dost v hrsti, a to říká o imperiálních snech Moskvy všechno, co potřebujeme vědět. Číňané jsou totiž chytřejší, nemají kam spěchat a nejsou pod žádným tlakem.
Dalo by se to rozebírat položku po položce, ale je jasné, že Medveděv píše především pro Rusy, kteří buď nemají informace, nebo nemohou nijak kriticky reagovat. Zatím jsou to Rusové, kdo chtějí zase vyrábět Moskviče bez airbagů a emisních norem.
Medveděv pak zakončuje svůj výlev těmito fantasmagoriemi: „Nyní se těšíme na další balíček evropských sankcí a na velká sankční rozhodnutí dědečka Joea, o kterých autoři těchto sankcí okamžitě začnou vymýšlet, jak je obejít. Nebudu připomínat inflaci, ceny všech druhů pohonných hmot a prognózy poklesu ekonomiky. Všechny údaje jsou veřejně dostupné. A to je teprve první měsíc léta. Čekáme na podzim, kdy budeme muset sklidit hlavní úrodu sankcí. Mezitím se parní vlak jejich ekonomiky služeb a digitálních měn řítí plnou parou do zdi. Usmívejte se, pánové, usmívejte se!“
My se neusmíváme především proto, že kromě vraždění nevinných lidí se Rusko ještě chystá připravit v několika zemích hladomor. Všimněme si, že Medveděv v podstatě neuvádí nic, co by nějak ukazovalo na ruskou velkolepost. Jen na schopnost působit zkázu a problémy. Jeho armáda přitom vzbudila poslední měsíce úžas především tím, jak na Ukrajině dokázala uváznout a konec není v dohledu. Uniformy na vojenskou přehlídku v Kyjevě si vojáci s sebou brali zbytečně. Někteří je mohou dostat už jen do hrobu, pokud nějaký budou mít. Ekonomika západních zemí je kolos, proti kterému je Rusko trpaslík, a to nakonec rozhodne. Západ je sice dost rozmazlený, ale inovace umí. Chatrná východní říše ne. Do zdi se řítí její parní vlak.
Medveděv to nejspíš někde v hloubi své choré duše ví, a proto se vyžívá už jen v mávání pěstičkou a výkřicích.