GLOSA / Exprezident Dmitrij Medveděv pokračuje v pochmurných odhaleních, kdo všechno se na světě mýlí. Teď už došlo na Henryho Kissingera. Škoda, že nežije Einstein, taky by mu Dmitrij Anatoljevič mohl poskytnout cenné rady.
„Kissinger vyzval k přijetí Ukrajiny do NATO. Za 10 dní mu ovšem bude 100 let, a ještě se setkal s Brežněvem. Zde se však zcela mýlí,“ sděluje politická nula, ze které si dokonce dnes dělá legraci i ruský tisk.
Co napsal o legendě světové politologie? „Za hlavní hrozbu pro lidstvo označil konflikt mezi USA a Čínou. Vždy jsem se domníval, že pro správné posouzení situace je důležité brát v úvahu nikoli hypotetickou, ale přímou a zjevnou hrozbu. Představme si, že by Ukrajina byla současnými tupými lídry přijata do Severoatlantické aliance,“ rozvíjí Medveděv cosi jako myšlenky. Hned poskytne několik bodů.
„1) NATO již vede s naší zemí hybridní válku;
2) ukrajinský nacionalistický režim se nevzdá snahy získat zpět ztracená území;
3) budeme na to muset tvrdě reagovat všemi možnými prostředky a…
4) zde je článek 5 Washingtonské smlouvy.
Lstivé argumenty o předcházení existenčním hrozbám v krvavých konfliktech nefungují. To by mělo být jasné i těm, kteří se blíží stému jubileu.“
Poukazovat na to, že je někomu sto let, takže mu to nemyslí, je zjevný ageismus, jak se tomu dnes na dekadentním Západě říká. V Rusku, které bylo po značnou část své historie řízeno šílenými starci, to není úplně vhodné zmiňovat.
Kissingera někteří lidé považují za myslitelského génia, jiní za mimořádného lumpa, další si myslí, že je obojí najednou. Pro někoho je úžasný hráč, který Sovětskému svazu vyfouknul Čínu, jiní řeknou, že znemožnil Spojené státy před Latinskou Amerikou na věčné časy. To je ale na jinou debatu. V každém případě je Kissinger ve svých sto letech jiná světová váha než nějaký Medveděv. Pokud má ale pan Dmitrij jiné ambice, než mu přisuzujeme, třeba že chce překonat Mr. Beana, tak se omlouváme. V této nové roli zaznamenal světový úspěch.