Dmitrij Medveděv FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Expremiér a exprezident Dmitrij Medveděv poté, co byl zbaven všech funkcí, které stojí za řeč, pokračuje ve své nedávno zahájené publicistické dráze na sociální síti Telegram. Zatím jeho příspěvky budí obsahem i stylem údiv, co všechno je možné. Teď 14. dubna vykládal, jak je Rusku vlastně jedno, kolik zemí je v NATO, a že si s tím poradí.
Medveděv píše: „Švédsko a Finsko jednají o možnosti vstupu do NATO s brutální vážností. Sama Aliance je připravena je vzít doslova za ručičku – v co nejkratší době a s minimálními byrokratickými procedurami. Spojené státy nyní ze všech novin doslova vysílají své přivítání zástupcům severní Evropy. Stačí nesměle zaklepat, a my vás pustíme dovnitř. A co to znamená? To znamená, že Rusko bude mít více oficiálně registrovaných oponentů.“
Zatímco dosud Kreml běsnil už kvůli dosavadní sestavě NATO a vykládal o „obklíčení“, teď se tváří, že je mu to jedno. Přinejmenším je Medveděv pověřen, aby budil takový dojem:
„Jak bychom na to měli reagovat? Odpověď je jasná: bez emocí a s chladnou hlavou. Kolik zemí je v NATO – třicet nebo dvaatřicet –, není pro nás obecně tak důležité. O dva méně, o dva více – při jejich významu a počtu obyvatel to není velký rozdíl. Další věcí je, že pokud Švédsko a Finsko vstoupí do NATO, délka pozemních hranic Aliance s Ruskem se více než zdvojnásobí. Tyto hranice bude samozřejmě nutné posílit. Mělo by být vážně posíleno uskupení pozemních sil a protivzdušné obrany a ve Finském zálivu by měly být rozmístěny značné námořní síly. V takovém případě nemůže být řeč o nejaderném statusu Pobaltí – rovnováha musí být obnovena. Rusko do dnešního dne taková opatření nepřijalo, a ani to nemá v úmyslu. Jsme-li nuceni, no, ,všimněte si – to jsme nenavrhovali‘, jak řekl hrdina jednoho starého slavného filmu.“ (Film není zase tak starý. Snímek Pokrovskije vorota je z roku 1982. Citované větě předchází otázka „Dáme si sklenku koňaku?“ a je to legendární filmová hláška, tedy v Rusku, pozn. red.)
Pak ještě Medveděv vysvětluje, proč je členství severských zemí Rusku údajně jedno: „A ještě jedna věc. Nemá smysl argumentovat tím, že nebýt speciální operace na Ukrajině, otázka vstupu těchto zemí do NATO by vůbec nevznikla a situace by byla pro Rusko jednodušší. Nebylo by to tak. Zaprvé, pokusy o jejich zapojení do Aliance se objevily již dříve. A zadruhé, což je nejdůležitější, nemáme s těmito zeměmi žádné územní spory jako s Ukrajinou. Proto se cena takového členství u nás liší.“
A ještě doufá, že obyvatelstvo to stejně třeba nebude chtít: „Veřejné mínění Švédska a Finska o nutnosti vstupu do NATO je rozděleno zhruba napůl, a to při nejlepší snaze domácích propagandistů. Žádný rozumný člověk nechce zvyšování cen a daní, zvýšené napětí na hranicích, iskandery, hypersonické a jaderné lodě doslova na dosah ruky od svých domovů. Doufejme, že rozum našich severních sousedů přece jen zvítězí. Ale pokud ne, pak, jak se říká, ,on sám přišel‘.“
Ta poslední věta je z ruského filmu Diamantová ruka, a pokud chcete, můžete si tu scénu pustit ZDE. Trvá jen devět vteřin. Větu pronáší nastrčená prostitutka, která omámí léky ve víně svého klienta, a když jí leží u nohou a ona je poměrně spoře oblečena, vtrhnou do místnosti lidé.
Medveděv se sice vyjadřuje v narážkách, které může plně pochopit zřejmě jen znalec sovětské a ruské každodennosti, ale podstata sdělení je nám jasná. Kreml se tváří, že je mu NATO lhostejné, pokud se nebude rozšiřovat o Ukrajinu, a my tady jsme směšní, když si myslíme, že to s nimi v Moskvě nějak pohne.
Směšný je ale Medveděv. Vykládat o malých zemích je legrační, zvláště když je řeč o vyspělých státech jako Švédsko a Finsko. Finsko dokázalo ještě před válkou zasadit tvrdé rány SSSR a teď zřejmě končí období „finlandizace“. Ještě před vpádem na Ukrajinu chtělo Rusko NATO naopak zmenšovat, a ono se mu může rozrůst. I kdyby ty země do NATO nakonec nevstoupily, jejich přiblížení k Alianci je jasná věc. Prostě debakl.
Když to Medveděv psal, křižník Moskva zrovna začal hořet, Kyjev je rejdištěm západních premiérů a prezidentů, kromě nich zavítaly do země nové zbraně a ruští generálové hledají, kde by ještě našli nějakou potravu pro kanóny. Ruské vedení ale nemusí chladnou tvář moc předstírat, protože úsměvy jim mrznou už nějakou dobu.
