Dmitrij Medveděv, kdysi premiér a prezident, dnes politická nula používaná jako hlásná trouba pozdního putinismu, ztrácí úroveň stále víc. Z jeho masky „liberálnějšího“ a „osvícenějšího“ činovníka, který má tak rád svobodu a moderní technologie, nezůstalo nic. Je to propagandistická figurína vyjadřující se pokleslým jazykem.
Na svém chatu na Telegramu Medveděv hlásá nějaká moudra skoro denně. Protože v Rusku si už nelze nějaké hlásání představit bez schválení Kremlu, můžeme ty výplody považovat za hlas současného ruského vedení, ačkoliv Medveděv po svém odstavení už nic nevede.
Dne 24. května na Telegramu píše: „Západ se nemůže dočkat, až vytvoří ‚mírové plány‘ na vyřešení krize na Ukrajině. A to by bylo v pořádku, kdyby šlo o přípravu možností, které by alespoň trochu zohledňovaly realitu. Ale ne, to je jen čistý proud vědomí evropských grafomanů. Itálie se podle italského tisku nedávno vyznamenala tím, že prostřednictvím svého ministerstva zahraničí předala generálnímu tajemníkovi OSN Guterresovi jakýsi čtyřstupňový plán mírového urovnání na Ukrajině. Člověk má pocit, že ji nepřipravovali diplomaté, ale místní političtí analytici, kteří četli provinční noviny a operují pouze s ukrajinskými podvrhy.“
To je zajímavé. Podvrhy zatím chrlí Rusko. Je to od nich dost cynické a pohrdavé vůči myslícím lidem, protože v době satelitů a dronů třeba víme velmi přesně, kdo páchal zvěrstva v ukrajinských městech. Byla to ruská armáda. Také víme, že Rusko porušilo mezinárodní právo a násilím ukradlo části ukrajinského území. Tady není o čem diskutovat, jen okupanta vyzvat, ať se hned stáhne a nahradí škody a vydá válečné zločince.
Medveděv musí vědět, jak se věci mají, takže když se vyjadřuje takto, na zločinech se podílí.
Pak rozebírá ty body „mírového ujednání“, nelíbí se mu ani jeden a zesměšňuje všechny. Třeba hned ten první:
Neutrální status Ukrajiny a nerušený vstup do EU.
Vše o neutrálním statusu je správně. Ale co se týče členství v EU… No, oni vědí, že je to lež. Bez ohledu na to, jak moc si Kyjev představuje, že se ponoří do evropské idyly, bez členství v NATO nemá šanci. Nikdo neočekává, že Ukrajina nyní vstoupí do NATO.
A zjevně nechtějí vidět Ukrajinu v Evropské unii, protože je to příliš nákladné a nebezpečné. Proto nabízejí náhradní rodiče. Dost už bylo uprchlíků, kterým už hloupě poskytli přístřeší. Pokud ovšem blázniví polští vládci nejsou ochotni o tomto tématu vyjednávat výměnou za západní oblasti Ukrajiny. A šílené Pobaltí mluví o vstupu Ukrajiny do EU, aby zvýšilo svou vlastní politickou váhu, oslabenou chronickým rusofobním průjmem.
Medveděvovi po tom ale vůbec nic není, jak to bude mít Ukrajina s členstvím v mezinárodních uniích a aliancích. Nic by mu po tom nebylo, ani kdyby byl náhodou zase činovníkem. Pokud jde o ty uprchlíky, pokud tím myslí lidi, kteří utíkají před Putinovou válkou, Evropa jim poskytla ochranu, protože to tak civilizované země dělají. Rusko civilizované není, takže to jeho vedení nechápe, nebo to zesměšňuje. Sám Medveděv není civilizovaný a už to neumí ani předstírat. Pobaltí má zkušenost s okupací řízenou z Mosky a se sovětským terorem a chová se podle toho. Obrat „rusofobní průjem“ se ale k tomuto mužikovi s kravatou hodí. Ať ještě víc mluví, aby na Západě někteří lidé viděli, jak byli naivní, když tyhle lidi považovali za normální politiky.
Pak náš malý bloger rozebírá další bod, totiž požadavek na „autonomii Donbasu při jeho zachování v rámci Ukrajiny“. Vidí to takto: „Jasný nesmysl a laciná projekce. Donbaské republiky se definitivně rozhodly pro svůj osud a nevrátí se zpět. To je nepřijatelné pro každého, kdo si pamatuje osud Minských dohod a zabíjení civilistů v LNR a DNR.“
Donbaské republiky se nemohly pro nic rozhodnout, protože žádné „donbaské republiky“ neexistují. Jen území ovládaná separatisty, odkud se s ruskou podporou separatisté vydávali zabíjet Ukrajince. Loutky v čele těchto útvarů pak dostaly z Kremlu pokyn, aby se vyhlásila „samostatnost“ a pak hned vydala žádost o „pomoc“ proti údajné genocidě. Takže Putinova vojska, která čirou náhodou měsíce ležela u hranic na „cvičení“ (kde ale nic necvičili), vtrhla na Ukrajinu. Proč Rusové táhli na Kyjev, když je Donbas jinde, to se muselo dodatečně zdůvodnit potřebou denacifikace.
Pak se ještě Medveděvovi nelíbí požadavek na „plnou autonomii Krymu jako součásti Ukrajiny“, což je prý „naprostá drzost vůči Rusku, ohrožení jeho územní celistvosti a záminka k rozpoutání plnohodnotné války“. Jenže to bylo Rusko, kdo nejen ohrozil, ale skutečně porušil územní celistvost Ukrajiny. Záminku pro „plnohodnotnou válku“ nemusí Ukrajina hledat, protože ta válka už běží. Že je slovo válka v Rusku zakázáno používat a musí se tomu říkat „speciální operace“, je ruský problém. Nikdo je nenutí vykládat nesmysly.
Pak si ještě bývalá veličina stěžuje, že „samotná Ukrajina však vůbec nechce jednat“ a že spoléhá jen „na přísun zbraní a peněz ze západních zemí“ a povede válku „až do jejího konce“. Jenže jak se má jednat, když Rusko současně vraždí obyvatelstvo a vyhlašuje své „konečné cíle“, kterými není nic jiného než zničení Ukrajiny jako státu?
Nakonec rituálně věští ukrajinskou porážku: „Koneckonců, pokud se scénář vojenské operace změní, ani podzemní bunkry ukrajinské úřady a vojenské velitele nezachrání. A propagační návštěvy ‚na Ukrajinu‘ různých dědečků s demencí a exaltovaných babiček se nebudou konat v Kyjevě, ale na hranicích s Polskem.“
A ještě: „Pokud jsou mírové návrhy vytvářeny výhradně v zájmu NATO a západního světového řádu, měly by být takové kroky jednoduše ignorovány. Jednoduše řečeno, poslat jejich autory známým směrem. A pracovat na soustavném dosahování cílů speciální vojenské operace.“
Jinými slovy Medveděv říká, že se Ukrajinci mají vzdát na milost a nemilost, jinak je Rusko bude dál vraždit. Jen hlupáček neví, že by se putinovské hordy chovaly stejně i po nějaké kapitulaci, jako se chovaly kdysi hordy sovětské – tedy vraždění, zatýkání, deportace, krádeže, znásilňování a zavedení chudoby a nesvobody. Ukrajinci nemají jediný důvod, proč by měli fantasmagorické řečičky z Kremlu poslouchat jedinou vteřinu.