Jedná se buď o geniální strategii Jana Hamáčka, nebo šťastnou shodu okolností, která nyní postihla sociální demokraty. Naprostý outsider v mocenském paktu Zeman-Babiš-KSČM-ČSSD se totiž postupem času stal tím, kdo si může ledasco dovolit.

Dlouho si Zeman myslel, že se mu podaří socialisty vyhnat z vlády. Právě délka prezidentova otálení s odvoláním ministra kultury a následným jmenováním jeho nástupce, ovšem neudělala svou službu. Místo toho, aby Jan Hamáček bouchl do stolu a razantně řekl, že s jeho stranou nikdo zametat nebude, vyčkával.

Zdálo se až neuvěřitelné, co si předseda ČSSD nechá líbit. Zeman ho neustále urážel v médiích, dělal z něj kus hadru, který zval na schůzky nevedoucí k ničemu. Hamáček stále „držel“. Občas zkusil nesměle pohrozit, že ČSSD odejde z vlády, pokud Zeman nerozhodne. Datum se ovšem měnilo a hlava státu si užívala, jak dusí předsedu strany, kterou by tak rád zlikvidoval.

Hamáček si však zřejmě nechával čas hlavně proto, aby mohl ve finále oznámit, že také nikam nespěchá. To muselo Zemana pořádně naštvat, protože si už maloval, jak na místa ministrů za ČSSD dosadí své lidi. Tím by Babišův kabinet ovládal víc, než doteď.

Zatím má prezident „pod palcem“ ministerstva zemědělství a spravedlnosti, při demisi členů vlády za ČSSD by se ve hře objevilo i ministerstvo vnitra či zahraničí.

Takový scénář se ovšem moc nelíbí ani premiérovi. Nechce nechat zatáhnout naši zemi na Východ, protože tam neobchoduje. Pro svůj byznys nutně potřebuje Evropskou unii. Spolupráce s ní by ovšem pro zemi, kde proruský prezident rozhoduje zahraničněpolitické otázky, byla problematická. Navíc Babiš nesnáší, když mu někdo říká, co má jak dělat a těžko by to „kousal“ i od nemocného starého muže z Hradu.

Proto stále zněla slova o tom, jak je premiér přesvědčený o tom, že ČSSD z vlády neodejde a koalice bude dále pokračovat v budování onoho „budelípismu“. Hamáček naznačoval, že to tak optimisticky nevidí, ale silná gesta si spíš odpouštěl.

Podařilo se mu totiž nevídané. Společně se svými ministry totiž přišel na to, jak Babiše skřípnout. A zrovna na velmi citlivém místě, státním rozpočtu. ČSSD, která si léta nechává od hnutí ANO krást všechny své úspěchy a jejíž voliči už kvůli tomu přecházejí k Babišovi, řekla „dost“.

Buď dá ministryně financí víc peněz na rezorty patřící ve vládě ČSSD, nebo se také může stát, že sociální demokraté státní rozpočet nepodpoří. Nečekaně silné prohlášení od partaje, která již několik let působí jako B tým Babišovy politické firmy.

V současné situaci se tak z ustrašeného Jana Hamáčka stává předseda, kterého ČSSD potřebuje, aby se vůbec v budoucích parlamentních volbách dostala do sněmovny. Možná plánovaně, ale spíš zásahem z vyšších míst.

Hamáček má sice kompetenci podat demisi svých ministrů, kdykoliv se mu zachce, ale neudělá to. To už musí tušit i Miloš Zeman, který v duchu přemítá, kde se v šéfovi socialistů bere taková drzost. Stejně tak musí být překvapen i Babiš, pro nějž byl Hamáček doteď jen přívěskem na klíčích, navíc takový, který se mu vůbec nelíbí.

Když vydrží předsedovi ČSSD kuráž a neztratí dech, může ještě oběma mocipánům přidělat relativně hodně vrásek.