GLOSA / Čas od času mají tzv. celebrity pocit, že se mají, či snad dokonce musejí vyjadřovat ke všemu, co se ve společnosti jen šustne. Mezi takto potrefené známé obličeje se nyní zařadil i herec, muzikant a zpěvák Vojtěch Dyk. Jenže jako ve většině případů i u něj platí historií osvědčené pořekadlo „ševče, drž se svého kopyta“.
Vojtěch Dyk patří mezi herce, kteří rozhovory příliš často neposkytují. Teď udělal výjimku a přijal pozvání do pořadu Spotlight, kde si s ním povídala Linda Bartošová. Když po necelé půlhodině rozhovor skončil, měl nejeden posluchač dojem, že by bylo lepší, kdyby toto povídání nevzniklo. Nemá cenu se věnovat všemu, co z úst populárního herce zaznělo, ale pár věcí za vypíchnutí rozhodně stojí.
„Mám pocit, že se trošku devalvuje talent. Nabralo se hrozně moc ukrajinských spoluobčanů, tak to bude podle mě směřovat k tomu, co se stalo třeba v Německu nebo ve Francii, kdy se ty menšiny stanou v uvozovkách velkými menšinami, a tu práci, kterou dříve odváděli Češi, teď budou dělat Ukrajinci a Vietnamci. Někde ti lidé musí pracovat,“ prohlásil například Dyk. A když mu moderátorka oponovala, že menšiny kulturu obohacují, zareagoval jasně: „To Merkelová říkala taky a víme, jak to tam dopadá.“
Specifický pohled má i na válku na Ukrajině. „Na jedné straně máte jednoho psychopata, na druhé druhého, do toho se míchá třetí psychopat. Stejně na to doplatí lidi, kteří posílají syny do války, kteří umřou, pravděpodobně. Vrchnost rozhoduje a s největší pravděpodobností je jim to jedno, protože nemají kontakt s národem,“ prohlásil Dyk s tím, že tomu nerozumí „z jedné ani druhé strany“.
Chvílemi to sice vypadalo, jako by moderátorka vedla debatu s Járou Cimrmanem nebo s někým, kdo se ji pokouší tzv. vytrollit, ale Vojtěch své názory myslel evidentně naprosto vážně. Chvílemi tak připomínal někoho, kdo do studia zabloudil z 19. století, když prohlásil, že „kultura a školství jsou národotvorná odvětví“.
Když se jej moderátorka zeptala, proč vlastně do studia přišel, odvětil, že právě teď absolvoval debaty, kdy opravdu jezdil po divadlech a mluvil s lidmi. „Hned po první jsem si uvědomil, že to vůbec není můj styl, že prostě musím mlčet, že je to lepší, a vyjadřovat se hudbou. Nejdřív člověk musí něco nasbírat, aby mohl něco říct. Ten důvod, proč jsem přišel, je, že jsem myslel, že už mám celkem nasbíráno, že jsem dlouho mlčel, takže můžu přijít,“ vysvětlil, proč dorazil. Dalo by se s ním dlouze polemizovat, ale asi by bylo vhodnější, kdyby ještě nějakou hodně dlouhou dobu raději sbíral, než rozdával.
„Měl jsem pocit, že mi to myslí líp, než vypadám,“ prohlásil v jednu chvíli zpovídaný herec, ale mýlil se. V něčem měl však přece jen pravdu. To, když pronesl, že „každý se nemusí pořád ke všemu vyjadřovat, i když tomu nerozumí, protože to je taky bohužel otázka dnešní doby“. Jen zapomněl dodat, že v tuto chvíli mluví přesně o sobě a svém rozhovoru.