Rok se s rokem sešel a my tu máme podobnou atmosféru, jaká provázela skandál s Babišovým Čapím hnízdem.

Předtím šlo o předstírání drobné firmy, jež by mohla získat evropské dotace na stavbu luxusní farmy, která má prý podle Babiše „great spirit“. Miliarda korunových dluhopisů zase patrně svědčí o úmyslu neplatit daně.

Jestli Agrofert potřeboval tak nutně volnou miliardu korun, mohl mu ji Babiš půjčit jednodušším způsobem, než je nákup miliardy korunových dluhopisů. (Člověk, který si běžně nekupuje miliardu korunových dluhopisů, si představí miliardu papírů, na kterých je napsáno „1 Kč“. Právníci Agrofertu to ale jistě umí nějak bezbolestně zprocesovat.)

Situace je opět tak naprosto jasná, že za běžných okolností by se normální politik musel poroučet. Ale stejně jako před rokem už začíná fungovat protiakce mediální divize Agrofertu.

Babišova Mladá fronta DNES už vydala s Babišem rozhovor, v němž Babišovi zaměstnanci předstírají nezávislé novináře a kladou mu jakoby nepříjemné dotazy. Nicméně rozhovor jako na potvoru dopadne pro majitele listu opět dobře. Jako před rokem.

A už také vyšel průzkum STEM, z něhož plyne, že nový skandál s oslnivou popularitou Andreje Babiše nehne. Aby se neřeklo, jeho oblíbenost spadla o jedno procento na 57 procent. Tuto koninu s vysvětlením, že průzkum byl realizován týden po zveřejnění skandálu, ochotně vydá deník Právo. Nesmyslnost vlastní interpretace průzkumu, který více odráží to, kdo má ve velkých médiích největší prostor než skutečnou reakci milionů lidí na těžko srozumitelnou kauzu s dluhopisy, asi redakce Práva nepostřehla. Brzy nám ale bude vysvětleno, že veřejnost dostala dostatek informací a beztak Andreji Babišovi důvěřuje, protože chce „pro Českou republiku upřímně její dobro“ (Erik Tabery, Respekt) a asi také proto, že má třeba „nejvíce nápadů“, co dělat s českou ekonomikou (Hospodářské noviny). A vůli lidu prý musíme respektovat.

Nakonec se naše slavná novinářská obec shodne, že nejhorším problémem je, že Andrej Babiš urazil reportéry České televize. To mimochodem Babiš umí vyřešit. Třeba za zastrašování deníku Echo se Babiš omluvil Erikovi Taberymu z Respektu a ten jeho omluvu přijal. Takže za urážky reportérů České televize by se třeba mohl omluvit Hospodářským novinám a ty tu omluvu zjevně také přijmou.

Hlavním problémem ale není, že Babiš uráží novináře. Je to jistě nepřijatelné, ale je to jen ilustrace jeho silové taktiky.

Hlavním problémem dokonce ani není zjevná snaha vyhýbat se placení daní. Je to u ministra financí nepřijatelné, ale je to zase jen ilustrace jeho podnikatelské taktiky.

Hlavním problémem není ani jeho patrná spolupráce se Státní bezpečností, třebaže by měla být u vrcholného politika nepřijatelná. Je to kolorit.

Hlavním problémem dokonce ani není postupné převedení státního podniku Agrofert do osobního vlastnictví přes neprůhledné a zjevně fingované firmy ve Švýcarsku. To všechno by mělo stačit pro naprostou nepřijatelnost na jakoukoli funkci na veřejné scéně, ale pořád nejde o to nejhorší.

Je tu jeden hlavní a zásadní problém Andreje Babiše. To je ten, že ohrožuje demokracii a prakticky již zničil liberální stát. A to se svým hnutím ANO, které v Evropském parlamentu sedí v liberální frakci.

Tento útok na svobodné poměry začal nákupem dvou hlavních českých liberálních deníků. Když Svobodné fórum upozornilo, že oba tyto listy prudce změnily svůj charakter a začaly dílem rafinovaně a dílem přímočaře pracovat pro svého majitele, většina salonních novinářů tuto informaci zpochybnila či přímo zazdila. Přitom v případě obou titulů jde o naprosto bezostyšnou prostituci.

Útok na svobodné poměry se pak projevuje v celkové manipulaci velkými médii. Veřejnost, které se agentura STEM ptá na popularitu Andreje Babiše, nežije ve své drtivé většině v pražské twitterové a facebookové bublině. Přijímá informace z velkých televizí, a to postupně a nyní především hodně filtrovaně.

Kdysi se politický skandál zrodil ráno na titulní straně Mladé fronty DNES, večer se přesunul do hlavní zpravodajské relace České televize a druhý den byl v hlavních zpravodajských relacích TV NOVA a TV PRIMA. Následující den už byl všude. A pak třeba padl předseda vlády.

Takové poměry tu byly. Ale už nejsou. Mnohem zásadnější skandály touto cestou neprocházejí. A to z mnoha dílčích důvodů. Hlavní roli v tom ale hraje geniální a profesionální práce Babišových marketingových expertů.

Značnou roli v tom ovšem také hraje téměř všudypřítomný strach novinářů o jejich pracovní místa a také strach příslušníků inteligence, který se právě nyní, podobně jako před rokem při kauze Čapí hnízdo opět na chvíli značně uvolnil.

A pak je tu téměř všudypřítomná kolaborace řady klíčových členů demokratických stran s Babišovým hnutím. Namátkou jmenujme pana Zimolu z ČSSD, pana Jurečku z KDU-ČSL a o řád zlaté koblihy již usiluje i v ODS Václav Klaus mladší.

To je totiž ten zásadní útok na demokracii: Vytváření sítě „spojenců“ a „přátel zvláštního druhu“, neboli agentů, kolaborantů, podělanců a užitečných idiotů. Vedle toho zároveň probíhá zastrašování a dehonestování kritiků, konkurentů nebo jen příliš nezávislých novinářů.

Vrcholným číslem Andreje Babiše v uplynulých letech nebylo ani Čapí hnízdo a ani miliarda korunových dluhopisů. Tím vrcholným číslem byla snaha svrhnout vedení police a ovládnout její elitní útvary. A samostatnou roli v tomto představení hrají státní zástupci. Proč Lenka Bradáčová v Babišových kauzách nekoná? Kde jsou olomoučtí státní zástupci? Samé otázky.

Dokud nebudeme mluvit o podstatě věci, tedy že tu probíhá destrukce demokracie a její přeměna v odpudivou parodii, nemáme proti agresivní uzurpaci moci žádnou šanci. Přitom jde jenom o to mít trochu kuráž.