Česká republika ani NATO obecně si neumějí vážit svých spojenců. Zejména minulý americký prezident Barack Obama zklamal celou řadu svých spojenců, dokonce včetně většiny členů Severoatlantické aliance.

Barack Obama zradil své evropské spojence, když pod ruským nátlakem zrušil výstavbu obranného systému proti balistickým střelám v Polsku a brdských lesích. Ruská vláda přitom chtěla zastavení výstavby zjevně jen kvůli své mediální prezentaci, protože musela vědět, že by byl takový systém proti ruským zásobám balistických střel neúčinný.

Našimi oficiálními klíčovými spojenci mimo Severoatlantickou alianci jsou Australský svaz, Nový Zéland, Japonsko, Jižní Korea, Izrael, Ukrajina či Gruzie. Kromě toho má NATO dlouhodobě nadstandardní vztahy také třeba s Rakouskem či některými arabskými státy.

Našimi klíčovými dlouhodobými spojenci na Blízkém a Středním východě byly Egypt a Saúdská Arábie. Tyto státy nám na příklad jako jediné pomáhaly během války v Zálivu. Saúdská Arábie je naším spojencem i s novým králem, který je však, stejně jako izraelská vláda, pěkně naštvaný na Obamu kvůli umožnění rozvoje jaderného arzenálu v Íránu. Obama tvrdil, že dohoda povede k jadernému odzbrojování, nebo alespoň stabilizaci, ale opak je pravdou. Saúdská Arábie se pochopitelně cítí být Íránem ohrožena a tak jaderné zbrojení plánuje.

Druhého zmíněného spojence, totiž Egypt jsme však ztratili. Tento lidnatý stát na severu Afriky byl spolehlivým spojencem NATO přinejmenším od roku 1981 (ale spíše už dříve) až do roku 2011. Vděčíme za to tehdejšímu prezidentovi, armádnímu generálovi Hosnimu Mubarakovi (a do značné míry také již jeho předchůdci Anwaru Sadatovi). Některými lidmi byl Mubarak označován za diktátora, ale zejména proto, že silně omezil vliv teroristické organizace Muslimské bratrstvo, která patří i v současnosti mezi největší finanční sponzory světového terorismu. Teroristé zkrátka nesměli kandidovat ve volbách.

Mubarakův prezidentský vliv byl z pohledu Evropanů enormní, otázkou však je, zda se v podmínkách Egypta nejednalo o nutnost. Stal se jako viceprezident automaticky prezidentem po vražedném teroristickém útoku na Sadata a pak byl čtyřikrát prezidentem zvolen.

Odstoupil až kvůli obrovským střetům mezi jeho příznivci a odpůrci při tzv. arabském jaru v roce 2011, kdy byl bohužel zrovna v USA u moci Obama. Již tehdy byla šance Mubaraka přemístit do USA nebo třeba do České republiky a udělit mu azyl. Vzhledem k tomu, že mu NATO nijak nepomohlo, hrozí, že nám naši spojenci přestanou věřit.

Mubarak byl podezřelý, že nařídil střelbu do demonstrantů. Soud však v březnu 2017 rozhodl, že je nevinný. Nyní ještě bude ve vězení, protože byl odsouzen na tři roky kvůli zpronevěře peněz.

Po Mubarakovi a přechodném období v Egyptě de facto vládlo Muslimské bratrstvo, protože jeho spřízněná strana mohla opět kandidovat. Po následných nepokojích a vojenském převratu se situace zlepšila, nicméně současný prezident je příznivcem ruského prezidenta Vladimira Putina.

Měli bychom být připraveni na případné opětovné „arabské jaro“ a na promptní udělení azylu jak nemocnému exprezidentu Mubarakovi, tak jeho přívržencům. To samé platí o našich spojencích v Pákistánu a Afghánistánu. Jinak zůstaneme nevěrohodní.