Spolková kancléřka Angela Merkelová plánuje dostat příliv uprchlíků do Evropy pod kontrolu a důsledně jej regulovat již v blízkovýchodních zemích nebo na hranicích EU. Zároveň tam chce pro imigranty vytvořit důstojné podmínky k přežití. Nový plán Berlína znamená začátek formulování smysluplné evropské azylové a přistěhovalecké politiky.

Německo bude podle britského listu The Guardian prosazovat ambicióznější a rozsáhlejší společnou politiku Evropské unie v uprchlické krizi, společně s povinnými a trvalými kvótami pro rozdělování stovek tisíc lidí, kteří do EU přicházejí z Blízkého východu. Cílem je vytvořit evropské řešení, které nahradí „mišmaš“ národních strategií, jež jsou často protichůdné, sobecké a vlády je uskutečňují na úkor ostatních, mnohdy sousedních zemí.

Plán, který vzniká v Berlíně a Bruselu, se zaměřuje především na hlavní trasu uprchlíků, takzvanou balkánskou cestu, vedoucí ze Sýrie a dalších rozvrácených arabských zemí do Turecka a odtud přes Řecko dále do Evropy.

Smlouvy s blízkovýchodními zeměmi

Klíčovou součástí záměru je uzavření smluv se spřátelenými blízkovýchodními zeměmi, jako je Turecko. Dohody mají stanovit maximální počet uprchlíků, kteří budou moci odejít do Evropy. O ostatní imigranty by se hostitelské země postaraly samy s pomocí evropských peněz. Tyto státy by se také smluvně zavázaly přijmout uprchlíky zpět, pokud v EU nedostanou azyl.

Za evropské peníze a s další evropskou pomocí by ovšem měly tyto země poskytnout uprchlíkům péči na evropské úrovni, a to nejlépe podle německých představ, včetně vybudování nových solidních zařízení pro jejich pobyt. S Tureckem se již o tomto návrhu intenzivně jedná.

Společná ochrana a „poevropštění“ hranic EU

Plán dále počítá s tím, že odpovědnost za ochranu vnějších hranic Evropské unie a jednotného vyřizování žádostí o azyl převezmou od států, kterých se to týká, nově zformované evropské síly agentury Frontex a úředníci Evropského podpůrného azylového úřadu (EASO). Obě tyto instituce budou mohutně personálně a finančně posíleny.

Protože záměr Berlína a Bruselu počítá s omezením národní suverenity některých zemí při ochraně vnějších hranic EU, pokud jde o přijímání, zadržování a deportaci uprchlíků, hodlají stratégové plánu postupovat citlivě, v nenápadných dílčích krocích tak, aby nedošlo k radikalizaci a protestům veřejnosti.

Plán se nemá týkat Spojeného království, které není součástí schengenského prostoru a rozhodlo se – vzhledem k ostrovní poloze Velké Británie – nesdílet společnou azylovou politiku EU.

Z čeho plán zaplatit a jak ho prosadit

Všechna uvedená opatření mají být financována na evropské úrovni, nejspíš z nově zavedené celoevropské daně, uzákoněné speciálně k tomuto účelu. Na nezbytné miliardy eur totiž současný rozpočet EU před eskalací uprchlické krize nepamatoval a vlády jednotlivých zemí by se nyní z pochopitelných důvodů zdráhaly do něj dodatečně přispět nad jeho rámec.

Berlín je odhodlán prosadit svůj plán z pozice morální a ekonomické autority, píše The Guardian. Stejně tak jako bylo nezvyklé řešit politicky velice citlivou otázku uprchlických kvót většinovým hlasováním navzdory značné nelibosti některých zemí, budou Němci usilovat o to, aby se stejným způsobem rozhodovalo i v tomto případě, dodává list.

Projekt už běží, i když jej stratégové zatím tají

Angela Merkelová minulý týden v Ankaře slíbila, že se Berlín zasadí o snadnější přístup tureckých občanů k schengenským vízům a také o obnovení a urychlení rozhovorů o vstupu Turecka do EU. Brusel nabízí Turecku finanční pomoc ve výši nejméně tří miliard eur (přes 81 miliard korun) na pokrytí nákladů spojených s pobytem uprchlíků na jeho území. Ankara žádá víc, ale zdá se, že Berlín by mohl mít pro tento požadavek pochopení. V Turecku jsou v současné době více než dva miliony uprchlíků, většinou ze Sýrie. Pro srovnání – do EU letos zatím přišlo podle odhadů zhruba 750 000 imigrantů.

Podle Guardianu by se Berlín a Brusel chtěly takto dohodnout i s dalšími blízkovýchodními zeměmi. Mohlo by se jednat o Jordánsko, kde nyní žije zhruba 1,5 milionu syrských uprchlíků, a o Libanon, který poskytuje azyl více než milionu imigrantů.

Na neděli svolal předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker do Bruselu lídry zemí ležících na trase, kterou přes Balkán směřuje vlna uprchlíků dále do Evropy. A to včetně vrcholných představitelů států, které nejsou členy EU. Jednání se zúčastní prezidenti či premiéři Bulharska, Chorvatska, Rakouska, Německa, Řecka, Maďarska, Rumunska, Slovinska, Makedonie a Srbska.

Pozváni byli i šéf Evropské rady Donald Tusk, lucemburské předsednictví EU a vysoký představitel OSN pro uprchlíky. Zastoupeny budou také evropské agentury, které se zabývají uprchlickou krizí. Podle tiskové služby Evropské komise je cílem schůzky „dohodnout sadu kroků, které by bylo možné bezprostředně realizovat“. Lze tedy předpokládat, že na zítřejším setkání mají být účastníci seznámeni s podrobnostmi plánu.

Možné cesty z krize podle Němců

Německý deník Handelsblatt uvádí tři možnosti, jakými je možné řešit současnou uprchlickou krizi. Na závěr list formuluje celkem jednoznačné doporučení.

1. Turecká pohraniční policie Evropské unie

Angela Merkelová se snaží nabídnout či vnutit Turecku pomocí balíku peněz a všech možných diplomatických ústupků roli pohraniční policie Evropy. Ankara by měla uzavřít své hranice do Evropské unie výměnou za miliardy eur na pomoc uprchlíkům, kterých už nyní musí živit hodně přes dva miliony. Konkrétně by Turecko znemožnilo volný průchod či plavbu imigrantů do Řecka.

Výhodou tohoto kroku z německého pohledu je, že kancléřka Merkelová by tak řešení uprchlické krize, kterou v minulých týdnech politicky příliš nezvládala, posunula na vzdálené hranice, a ušetřila by tak sebe i ostatních konfliktů na půdě EU ohledně kompetencí a budoucnosti evropské integrace. Nevýhodou je eticky pochybná smlouva s režimem despotického tureckého premiéra Erdogana, který tak může a nejspíš také bude EU v následujících letech vydírat. Ve hře je rovněž přijetí spoluodpovědnosti za Erdoganovu válku s Kurdy (tedy se spojenci EU a USA v boji proti Islámskému státu) a za porušování lidských práv v Turecku.

2. Bezpečnost vnějších hranic EU

Vnější hranice EU budou ochráněny lépe a účinněji, říkají němečtí politici a diplomaté. Prakticky to ovšem znamená, že už by do Řecka nesměli nadále živelně a nekontrolovaně proudit žádní další uprchlíci. Řecko by muselo uzavřít své hranice s použitím armády, tak jako se to po léta daří Španělsku. Výhodou této varianty pro Berlín by bylo, že nepopulární kroky, především deportaci nežádoucích uprchlíků, budou muset učinit jiné země – konkrétně Řecko a Itálie. Nevýhodou je, že Řekové jsou odhodláni požadovat za „ostnatý drát v Egejském moři“ miliardy eur od EU stejně jako Turecko, které ovšem není na rozdíl od Řecka členem Unie.

3. Dominový efekt

Německo zpřísnilo hraniční kontroly a zpomaluje příliv uprchlíků, například zřizováním tranzitních zón. To pravděpodobně dříve nebo později přiměje nejprve Rakousko a poté balkánské země včetně Řecka, aby učinily totéž. Dominový efekt by tak postupně zasáhl celý balkánský koridor, kterým proudí do Evropy většina uprchlíků. Nevýhodou této strategie je, že by dotčené země a zejména tisíce imigrantů zachvátil naprostý chaos. Uprchlíci by se ocitli bez základního humanitárního zabezpečení a byli by vydáni napospas zmatku, svévoli, organizovanému zločinu a možná i násilí v poměrech jihovýchodní Evropy.

Slušná a účelná je proto podle Handelsblattu taková politika, kdy žádný stát nebude přenášet humanitární a bezpečnostní krizi na svých hranicích na jiné země.