Václavské náměstí zažilo další demonstraci. Svolavatelem byl předseda hnutí PRO Jindřich Rajchl, pokračující ve stopách proruského aktivisty Ladislava Vrabela. Organizátoři přebírají Vrabelovu rétoriku, ale Rajchl chce být ještě radikálnější. Netají se ambicemi postavit se do čela „vlasteneckých“ sil.
Pod vlivem masivní propagace na sociálních sítích dorazily do centra Prahy tisíce nespokojených lidí. Nebylo jich tolik, kolik shromáždil na demonstracích občanský aktivista Vrabel loni v září, a už vůbec ne Rajchlem avizovaných 175 tisíc. Ostatně na Václavák se jich ani zdaleka tolik nevejde, ale to není podstatné.
Vrabelův pád
Rajchlův přestřelený odhad je jen jednou z mnoha mystifikací šířených tzv. vlasteneckou scénou, do jejíhož čela se nyní postavil ambiciózní advokát. Nenaplnily se jeho apokalyptické vize, že bez ruského plynu zkrachuje český průmysl, lidé budou mrznout, protože v zimě plyn dojde, a litr benzínu se v únoru vyšplhá na 150 korun.
Rajchl však vycítil, že Vrabel, zatížený soudy a mnoha exekucemi, je už za zenitem a není schopen spojovat roztříštěné antisystémové společenství.
Za krach své krátké kariéry samozvaného mesiáše bojujícího za svůj projekt „Česká republika na prvním místě“ si Vrabel může sám. Otevřeně plédoval za vyvázání Česka ze západních struktur a přimknutí k Rusku, a na prvních demonstracích dal prostor i Rajchlovi.
Brzy se však projevil jako neřízená střela a rozkladný element uvnitř národovecké fronty, jejíž představitelé intrikují sami mezi sebou. Rozhádal se o peníze i se svými blízkými spolupracovníky a přiblížil tím svůj pád.
Rajchl Vrabelovy postupy kritizoval a nyní převzal jeho iniciativu. Šel na to ale jinak. Demonstraci pojal jako mítink hnutí PRO odštěpeného od Trikolory a nepozval na ni zástupce dalších konkurenčních seskupení. Chce veškerou pozornost strhnout na sebe, vyzmizíkovat Trikoloru, Volný blok, hnutí Chcípl pes a další obdobné spolky. Na Václaváku nebyli jen jeho potenciální voliči.
Proruské nálady
Rétorika vystupujících byla velmi obdobná. Zaznívaly výzvy k demisi vlády, ukončení pomoci Ukrajině, nebo proti covidové „totalitě“, která dnes už nikoho nezajímá. Výlučný prostor pro téma koronavirové pandemie jen svědčí o propojení antivaxerské scény se současnými mírotvorci podle kremelského střihu.
Rajchlovu akci totiž podpořila platforma Zdravé fórum a rozesílala na ni pozvánky. Někteří z původních signatářů petice Zdravého fóra proti přísným covidovým restrikcím Babišovy vlády v roce 2020 o tom vědí a vyhovuje jim to, jiní o tom možná ani netuší.
Pozoruhodný je rozpor Rajchlových slov a činů. Vehementně protestuje proti tomu, že je řazen do proruské škatulky, jenže nálady nahrávající ruským zájmům byly na jeho akci velmi slyšitelné. Tím se liší od Vrabela, který aspoň mluvil na rovinu a nikdy se těmito postoji netajil.
„Jestli dneska celý Západ odmítá všechno, co je ruské, tak to je samozřejmě nacismus. Všichni ti trollové a politici, kteří říkají, že co je ruské, je špatné, všechny titulky článků, které říkají, on je proruský a pomlouvají toho člověka, že je špatný, to všechno jsou projevy nacismu. A právě tyto projevy nacismu vedou k válce,“ prohlašoval mimo jiné Vrabel.
Obhajoba Protiproudu
Rajchl nechce být tak přímočarý. Jenže loni se pustil do obhajoby tří vypnutých proruských webů po invazi na Ukrajinu, mezi nimiž je nejznámější konspirační Protiproud Petra Hájka. Protiproud otevřeně propaguje kremelskou propagandu, šíří lži o vraždách civilistů v Buči ukrajinskými „nacisty“ a chválí ruské úspěchy.
„Ve čtvrtek 24. března osvobodila ruská vojska, čečenský specnaz a armáda Doněcké lidové republiky většinu území přístavu Mariupol. Divadlo v Mariupolu vyhodili do povětří náckové z praporu Azov,“ napsal například Protiproud, za jehož svobodu slova bojuje advokát Rajchl.
Šíří fabulace, že za energetickou krizi vůbec nemůže ruská invaze, a za jeho hnutí PRO neúspěšně kandidoval v loňských senátních volbách Ivan Noveský, který prosazoval přímé dodávky ruského plynu. Jinak prý země zkolabuje. Dnes už na dovozu plynu z Ruska nejsme závislí a jeho cena klesla.
Distancuje se Hamplová?
Rajchl si osvojil i Vrabelovu myšlenku převzít moc v zemi bez ohledu na výsledky demokratických voleb. Vrabel inicioval petici, kterou podepsalo několik desítek tisíc lidí, vyzývající Fialovu vládu k demisi. Vyzval prezidenta Zemana, aby ji odvolal, že postaví vládu svých „odborníků“ vesměs orientovaných na ruské zájmy.
Zeman mu nevyhověl, ale Rajchl chce jít ještě dál. V závěru mítinku prohlásil, že zahajuje nátlakové akce. „Přestáváme mluvit a začínáme konat. Pokud vláda do 10. dubna nepřijme naše požadavky, nebo nepodá demisi, tak 16. dubna se sejdeme tady na Václavském náměstí a zahájíme blokádu vládních budov do té doby, dokud vláda neodstoupí,“ vyhrožuje.
To už je vážnější signál, kterým popřel vše, co do této doby hlásal – tedy odmítání násilných aktivit. Nic jiného než násilnou akcí není ani vniknutí několika desítek demonstrantů do Národního muzea, kde chtěli strhnout z fasády ukrajinskou vlajku.
Není známo, že by se Rajchl a další účastníci demonstrace – včetně senátorky Jany Zwyrtek Hamplové – od této provokace distancovali. Hamplová sice má stejné protiukrajinské názory jako Rajchlovi mírotvorci, ale verbálně si zakládá na ústavnosti a demokratických principech. Pokud tuto akci a úvahy o blokádách neodsoudí, potvrdí jen prázdnotu svých proklamací a osobní izolaci v senátu.
Revoluční převrat
V každé demokratické společnosti existuje právo na odlišné názory a svobodu shromažďování. Mimo demokratické mantinely by se ovšem octnul každý, kdo by chtěl násilnými akcemi vnucovat vůli menšiny proti většinovému výsledku svobodných voleb.
Hnutí PRO neprošlo žádnými úspěšnými volbami a avizuje, že se pokusí prosadit své názory neústavní cestou. Jeho představitelé varují před údajnou totalitou, ale sami se chovají jako kryptobolševické bojůvky usilující o revoluční převrat. Proto také mají tyto akce velkou podporu komunistů a nejrůznějších přátel Ruska.
Zpozornět by měli nejen ti, kdo si nedávno oddechli nad výsledky prezidentské volby, ale i sněmovní opozice. Rajchl s vůdcovskými sklony cílí na emoce nejradikálnějších voličů nejen neparlamentní scény, ale i ANO a SPD, přičemž si přisvojuje jejich domácí i zahraniční agendu. A vypadá to tak, že nemá žádné zábrany.