REPORTÁŽ DENÍKU FORUM 24 Z UKRAJINY / Na první pohled by se mohlo zdát, že je Kyjev běžným evropským městem. Jenže jen o zhruba 500 kilometrů jihovýchodně je Cherson. Tam lidé už od úterý bojují s následky výbuchu hráze na přehradě Kachovka. V Kyjevě je ale klid. Na válku, kterou Ukrajina už skoro rok a čtyři měsíce vede s Ruskou federací, ve městě upozorňuje jen pár detailů. Kyjevany ale trápí pravidelné noční ostřelování.
Když procházíme ulicemi Kyjeva, na válku upozorňuje jen několik míst, která jsou v důsledku války zničená. Hned poblíž hlavního nádraží v centru města stojí tři domy. Po ruském ostřelování jim ale chybí horní patra. Poničené části jsou už stržené a z domů tak zbylo jen přízemí. Za rohem je další zničený dům. Ruská raketa strhla střechu a roh domu. Dírou jde ještě vidět vybavení bytů, ve kterých před válkou žili lidé.
Ruské jednotky se snažily trefit Teplárnu č. 1, která leží na rohu obou ulic. Jde o nejstarší tepelnou elektrárnu v Kyjevě a jednu z prvních tepláren na Ukrajině. Teplo dodává čtyřem městským částem na pravém břehu řeky Dněpr. Nikdy se jim ji ale trefit nepodařilo. Teplárnu teď obklopují velké pytle s pískem a pokusy ruské armády připomínají i díry od šrapnelů v plechových vratech vedoucích do útrob teplárny.
V říjnu loňského roku byla ruská armáda zásahu teplárny asi nejblíže. Při raketovém útoku na Kyjev v rámci prvního masivního útoku na ukrajinskou energetickou infrastrukturu zasáhly teplárnu trosky řízené střely. Ty ale dopadly právě na tři historické budovy, které prakticky zničily, a poškodily i budované obchodní centrum 101 Tower hned vedle. Práce na něm kvůli válce ustaly.
V ulicích Kyjeva je k vidění také zničená technika přímo z fronty. Několik tanků, obrněných vozidel a trosek raket stojí i před chrámem svatého Michala. V jednom z vozidel spí bezdomovec. Na zdi, která obklopuje chrám, jsou nalepené fotky padlých Ukrajinců v boji. Právě sem vodí své návštěvy ukrajinský prezident Volodymr Zelenskyj. Tváře vojáků, kteří padli za svou vlast, viděl i jeho americký protějšek Joe Biden.
Po tancích právě lezou děti a voják s kasičkou prosí kolemjdoucí o příspěvek na techniku. Vedle stojí zničené obrněné vozidlo s protiminovou ochranou Kamaz Tajfun. Zásah dostalo v březnu loňského roku poblíž města Trostjanec v Sumské oblasti. Pravděpodobně ho používala 96. samostatná průzkumná brigáda ruské armády.
Podobná přehlídka je i nedaleko prezidentské kanceláře Volodymyra Zelenského. Ta je stejně jako další vládní budovy obehnána checkpointy a za ně se dostanou jen lidé, kteří mají povolení. V chodníku úzké ulice v centru Kyjeva je zapíchnutá ruská 300 milimetrová raketa systému BM-30 Smerč. Vedle ní leží tanková věž. Bojové vozidlo BMD-4M bylo zničeno v důsledku dělostřeleckého úderu na shromaždiště vojenských vozidel ruských sil u Antonova nedaleko letiště Hostomel.
U Hostomelu byl zničen i další kousek, který na ulici umístilo ukrajinské Národní vojenskohistorické muzeum. Jde o bojové vozidlo pěchoty BTR-82A. Běžně ho používá motorizovaná pěchota, výsadkové jednotky a námořní pěchota Ozbrojených sil Ruské federace. Na některých částech ruské techniky se objevují hákové kříže. Mají ukázat, že se Ruská federace chová podobně jako kdysi nacistické Německo.
Kyjevané si na válku zvykli. V prvních týdnech ruské invaze to bylo mrtvé město, nikdo nevycházel z domu. Teď opět žije. To zmiňují všichni, se kterými se o válce bavíme. Lidé chtějí zase žít normální život. Ruská armáda ukrajinskou metropoli pravidelně ostřeluje. Sirény zní městem skoro každou noc. Protivzdušná obrana ale sestřelí většinu raketu. Kolem Kyjeva jsou nejspíš rozmístěné obě baterie amerických Patriotů. My jsme poplach zažili dvakrát, hned v noci z pondělí na úterý a ve čtvrtek večer. Zhruba takhle zní v Kyjevě sirény několikrát týdně.
Poplach může trvat i několik hodin, ale nikoho už moc nerozhodí. Málokdo se před útoky schovává v krytech a v metru. Ty na ulici označují červené šipky s nápisem úkryt. Zhruba od října ale počet lidí, kteří během poplachů do krytů, prý stoupl. Ruská armáda totiž začala používat hypersonické balistické rakety, které lze vypouštět ze strategických bombardérů Tu-22M3 nebo stíhacích letounů MiG-31K. Udávaný dolet takových raket je přes dva tisíce kilometrů. Když tedy letadla, která mohou takové rakety nést, vzlétnou, červeně se kvůli poplachu rozsvítí celá Ukrajina.
Dříve se stávalo, že lidé šli do krytu nebo do metra s předstihem. Přišli z práce, vzali si batoh s doklady, vodou, karimatkou, dekou a polštářem a šli do krytu. Tak se mohli alespoň trochu vyspat, aby další den mohli jít opět do práce. Ani to už se ale moc často nestává.
Život jde ale dál. Kyjevané chodí do zoo, navštěvují restaurace a kavárny, v parcích jezdí děti v pronajatých elektrických autech, na válku chtějí alespoň chvíli zapomenout. Po ulicích ale často chodí vojáci, na ministerstvu spravedlnosti visí plachta, která vybízí k propuštění Ruskem držených vojáků, kteří se před dobytím Mariupolu ukrývali v ocelárnách Azovstal. Na ulicích také často vlají vlajky.
Ty rezonují i na náměstí Nezávislosti, kterému se říká Majdan. Právě tam probíhaly masové demonstrace trvající od listopadu 2013 do února 2014, které vedly ke svržení proruského prezidenta Viktora Janukovyče a vzniku prozatímní vlády. Na náměstí jsou v zemi zapíchány malé vlajky. Každá symbolizuje smrt vojáka. Na některých je napsáno jméno, na některých datum, u některých jsou i fotky. Kromě ukrajinských vlajek jsou tady ale i americké, britské. Některé patří vojákům Pravého sektoru, jiné vojákům pluku Azov.
U každé větší křižovatky leží několik protitankových překážek, takzvaných rozsocháčů. Ty se používají od 30. let 20. století. Pod názvem český ježek byly během druhé světové války používány armádami většiny států obou bojujících stran. Zajímavostí je, že autorem vynálezu je major a československý legionář František Kašík. Největší množství jich je právě na Majdanu.
Boje o ukrajinské hlavní město připomínají také sochy. Některé z nich jsou stále zakryté pytli s pískem. Technické služby je pomalu odkrývají, ale práce je složitá. Pytle se vlivem počasí zničily a písek se sype všude kolem. Soše Danta Alighieriho, která je na cestě k chrámu svatého Michala, vyčnívá mezi pytli jen hlava. Monument princezny Olgy je už z poloviny odkrytý.
Ukrajinský odpor ukazují ale i sochy, které nejsou vidět. Když jsem v roce 2018 byl v Kyjevě poprvé, fotil jsem si bronzovou sochu ruského a ukrajinského dělníka, jak společně drží sovětský Řád přátelství národů. Tomu přihlížela žulová stéla s vyobrazením účastníků přejaslavského koncilu z roku 1654. Nad tím vším byl velký oblouk. Z monumentu už ale zůstal jen on. Monument vloni v květnu nechal Kyjev strhnout. I tak vypadá válka.