Amerika šílí. To je asi to první, co člověk vnímá, když začne sledovat aféry týkající se sexuálního harašení v Hollywoodu. Slavná jména a jejich potíže jsou samozřejmě tím, co nejvíc zajímá média. Vedlejším efektem je ale také „solidarita“, která se objevila pod hashtagem #metoo (já taky, popř. mě taky). Ženy se zde totiž začaly se světem dělit o své zážitky.

Problém této akce je vlastně hned v textu, který si máte dát na Facebook nebo Twitter, pokud jste se setkala s nepříjemnou situací tohoto typu. Hovoří se zde o sexuálním harašení a o sexuálním napadení zároveň. Pokud si někdo myslí, že by měl dávat do souvilosti fakt, že na něj někdo zapískal na ulici, se znásilněním, které je navíc nejčastěji pácháno lidmi z nejbližšího okolí, je blázen.

Takže ano, jistě, #metoo. Stejně jako téměr každá dívka a žena, kterou znám. Protože někdy máte prostě podpatky a krátkou sukni. Jenomže není problém v oblečení. Není ale ani problém v mužích. To, že se setkáte s někým, kdo vám řekne nebo udělá něco oplzlého, to je prostě život, protože ten člověk je nevychovaný buran. Bez ohledu na pohlaví mu prostě doma neřekli, že takhle se se ženami nejedná.

Když si ale tak společně zafňukáme nad nevychovanci v ulicích, možná bychom si měli uvědomit, že tahle kontraproduktivní kýčovitá záležitost nepomůže žádné ženě, kterou někdo znásilnil a ublížil jí tím nejvíc ponižujícím způsobem, z čehož si ona sama ponese trauma po celý život. Taková věc se totiž neřeší statusem na Facebooku. Obvykle se tam ani nepíše.

A tak nám tu probíhá sexuální kontrarevoluce. Za chvíli bude problém, že se na vás někdo příliš lascivně podívá. Říci ženě – například v práci –, že jí to sluší, to už si opravdu, pánové, říkáte o kriminál.

Autorka tohoto textu se tedy raději smíří s tím, že se čas od času setkává s muži, kteří se neumějí chovat. Není jich moc, není to ničím nebezpečné a dá se to poměrně dobře zvládnout. Například tím, že toho člověka pošlete tam, kam vás to v tu chvíli napadne –, funguje to velmi dobře. Ovšem tenhle hon na čarodějnice nemá co dělat s prosazováním toho, aby bylo na světě více gentlemanů. Zase tu máme přehnanou a hysterickou reakci na něco, co se dělo a děje, i když to není tak úplně košer.

A ještě něco. Až bude chtít někdo opravdu bránit oběti sexuálního násilí, začne se zabývat tím, jak velké procento znásilněných máme v naší zemi. Jak se k nim veřejnost – a to včetně policie – chová. To bude znamenat, že někdo něco dělá pro ženy. A ten zbytek si zatím může na Facebook napsat #metoo a cítit se morálně na výši.