Poslankyně Věra Kovářová a předseda hnutí STAN Vít Rakušan FOTO: Starostové a nezávislí / Se svolením autora
FOTO: Starostové a nezávislí / Se svolením autora
Starostové a nezávislí měli tento týden svůj republikový sněm, na kterém potvrdili své dosavadní směřování. Jejich předsedou byl znovu zvolen Vít Rakušan a 1. místopředsedou Jan Farský. Dá se říct, že hnutí STAN se dnes nachází na svém vrcholu a nikdy na tom nebylo lépe. Ať už říjnové volby dopadnou jakkoli, je jasné, že v poslanecké sněmovně posílí. Čemu vděčí za svůj úspěch? A jak dlouho jim může vydržet jejich současná úzká spolupráce s Piráty? V čem se od nich odlišují a co s nimi mají společného?
V minulých sněmovních volbách v roce 2017 Starostové a nezávislí získali 5,18 procenta hlasů a do dolní komory parlamentu se tak dostali jen velmi těsně. Tehdy poprvé také do sněmovny kandidovali samostatně. Předtím v roce 2010 a 2013 to bylo na kandidátních listinách TOP 09.
Když se podíváme na volební modely, které ukazují výsledky pro jednotlivé strany a hnutí a nikoli jen pro celé koalice, vidíme v nich pro hnutí STAN úplně jiná čísla. V srpnovém modelu Kantar CZ to bylo 10,5 procenta a v červnovém dokonce 13 procent. Agentura Data Collect pak Starostům a nezávislým v červnu přisoudila 11 procent a v květnu 12,6 procenta. Jen podle červnového volebního modelu společnosti STEM by měli 8,7 procenta hlasů. Je proto zřejmé, že po volbách se jejich poslanecký klub, který čítá šest členů, určitě rozšíří.
Velkou výhodou, která zraje jak víno a přináší Starostům a nezávislým další a další voliče, je jejich univerzálnost. Nejlépe se to ukazuje na tom, s jakou lehkostí a samozřejmostí mění strany, se kterými spolupracují a vytvářejí předvolební koalice. Necelá dvě volební období tak bez větších problémů úzce kooperovali s pravicovou TOP 09, která například v roce 2010 v rámci své předvolební kampaně posílala občanům do schránek slavnou Kalouskovu složenku na 121 tisíc korun, tedy část státního dluhu tehdy připadající na každého občana.
Následně v roce 2017 se Starostové naplno vrhnuli do koalice s křesťanskými demokraty, která se ale rozpadla několik málo měsíců před volbami, přestože minimálně vedení obou uskupení se tvářila, že jdou do ní naplno a nic ji nemůže ohrozit. Nyní Starostové a nezávislí pro změnu vytvořili koalici s Piráty, které někteří jejich političtí protivníci označují za levici a kteří se minimálně v některých ohledech od hnutí STAN zdají být odlišnější než TOP 09 i KDU-ČSL.
Technologie a jejich potenciál a nebezpečí
Klíčové je odpovědět si na otázku, co jsou vlastně Starostové zač, v čem hledat podstatu jejich politiky a co je to, s čím na rozdíl od ostatních politických subjektů u nás přicházejí. U Pirátské strany si v této souvislosti vždycky vzpomenu, co mně v rozhovoru krátce po minulých sněmovních volbách řekl pirátský poslanec Mikuláš Ferjenčík. Dá se v tom totiž najít docela jednoduchá odpověď na to, co stojí v základu pirátské politiky a co na českou politickou scénu chtěli Piráti vnést.
„U nás je obrovská myšlenková shoda na tom, s čím vznikla Pirátská strana, a nejsou to jenom procesní záležitosti. Jde o to, že svět se skrz technologie razantně změnil a je obrovský potenciál využití technologií ve prospěch lidí a obrovský potenciál zneužití technologií proti lidem. Na jedné straně je to digitalizace státní správy, zjednodušení řady procesů, třeba žádosti o stavební povolení nebo aby si člověk nemusel brát dovolenou, když jde na úřad,“ zdůraznil Ferjenčík.
A pokračoval: „Současně jsou tady rizika, ať jde o velkobratrský sledovací stát nebo jen to, že dnes robotizované továrny nepotřebují žádné zaměstnance, a teď není systém, který by vedl k tomu, jak dostat peníze k lidem, co si mají z robotizovaných továren kupovat výrobky. Jsme tu osm let a těch osm let se postupně vytvářela větší a větší shoda v řadě dalších programových otázek. Navrhli jsme třeba velmi konsensuální změny daňového zákona, snažili jsme se, aby si v něm co nejvíce lidí našlo to své.“
Druhá věc je, nakolik to platí i dnes a jestli se Piráti pod různými vlivy přeci jen neposunuli trochu jinam, pokud bychom však chtěli popsat, z čeho vzešli a o co v politice hodlali usilovat, můžeme z toho vyjít. Strana pod vedením Ivana Bartoše k tomu samozřejmě musela leccos přidat a její image se změnila, protože jinak by nikdy nemohla oslovit tolik voličů, kolik oslovuje a kolik má ambici oslovit. A i dnes se ukazuje, že je velmi obtížné skloubit to, na čem Piráti vznikli a čím chtěli být s vizí dvacetiprocentní strany.
Umírněnost a přiměřenost
Jak by ale vypadala podobná charakteristika Starostů a nezávislých? Co je jádro jejich politiky? Politický analytik a reportér Vratislav Dostál ve svém komentáři k aktuálnímu sněmu hnutí STAN pro Info.cz napsal: „Členové Starostů a nezávislých zároveň ukázali, v čem spočívá jejich hlavní přednost: nejde jim o ideologii, natož o politikaření, jsou ukotvení v realitě každodenního fungování, důraz kladou na konkrétní a praktické výsledky. Působí v tom skoro jako z jiného vesmíru: zatímco česká politika posledních let trpí bujením populistických a marketingově velkohubých projektů, jejichž lídři se neštítí už skoro ničeho, STAN si trvá tvrdohlavě na své umírněnosti a přiměřenosti,“ píše Dostal.
Ten popis je přesný, Starostové a nezávislí se snaží vyhnout ideologiím a stejně tak populismu a velkohubému politickému marketingu a zdůrazňují konkrétní a praktické výsledky. Není to ale nakonec to samé, o co usilují Piráti? Přes různé nálepky, které se z nich pokoušejí udělat neomarxisty či levičáky, dlouhodobě odmítají dělení na levici a pravici a řadí se někam do středu.
Také hnutí ANO Andreje Babiše se vyhýbá ideologiím, respektive přistupuje k nim jako ke švédskému stolu, ze kterého si vybírá, co se mu zrovna hodí, a sází na konkrétní a praktické výsledky, nebo alespoň chce vyvolat takový dojem. Je pravda, že právě u něj pro změnu narazíme na populismus a záplavu politického marketingu.
Umírněnost a přiměřenost se Starostům a nezávislým odpárat nedá, to je asi jejich hlavní specifikum, které je odlišuje od všech ostatních stran a hnutí. Byť je nutné dodat, že směr, kterým ODS vede její předseda Petr Fiala, má v sobě podobnou umírněnost a přiměřenost.
Problém u Starostů a nezávislých ovšem spočívá v tom, že když si tuhle umírněnost a přiměřenost odmyslíme, tak zbyde už jen onen důraz na konkrétní a praktické výsledky, což je vlastně strašně málo. Je to jako, když se v mlze snažíte uchopit objekt, který tam někde tušíte, ale nemůžete nic nahmatat, protože tam ve skutečnosti kromě mlhy nic není.
Starostové z toho na jedné straně těží, protože se mohou tvářit jako takové univerzální hnutí skoro pro každého. A čím větší populistické, ideologické a marketingové běsnění na politickém kolbišti zuří, tím pro ně lépe. Jen je dobré vždycky myslet na to, že když v jejich čele zrovna nebude nějaký ten sympaťák, se kterým si rozumíte, zůstane tam už jenom ta mlha, se kterou může být o něco těžší pořízení.
