Když sovětská armáda konečně odcházela po pádu komunismu a sovětského impéria z Československa, její důstojníci často cedili mezi zuby výhrůžky, že se zase vrátí. Popisovalo to několik svědků z řad polistopadových politiků. Jedno z nejvýraznějších svědectví těchto výhrůžek uvádí hudebník, bývalý poslanec a ministr Michael Kocáb v rozhovoru pro Svobodné fórum z listopadu 2015. Kocáb jednak řekl, že odchod z EU by byla pro Českou republiku katastrofa, a pak vzpomíná na odsun sovětských vojsk po roce 1989. A také na to, co mu jeden z kágébáků tehdy na rozloučenou řekl.
Pokud popřeme politickou orientaci, kterou jsme po roce 89 nastavili, bude to velká prohra a přičiním se vším, co je v mých silách, aby k tomu nedošlo. Co by se všechno mohlo stát? Třeba že bychom se dostali skutečně na úplný okraj Evropské unie, pokud už tam nejsme, a vliv Ruska by stále sílil. Nedej Bůh, aby došlo na referendum o naší účasti v Unii. Kdyby proběhlo a nedopadlo dobře, vyrazme si kladivem z hlavy, že bychom mohli získat švýcarskou neutralitu. Hospodářské a bezpečnostní výhody, o které bychom logicky přišli, by nám okamžitě nabídla mocná ruka Kremlu. My bychom sice chvíli jako odolávali, ale reálpolitika by nás převálcovala.
Vzpomínám si, že v průběhu odsunu sovětských vojsk se ke mně přitočil jeden sovětský důstojník – před kterým mě následně varoval generál Vorobjov, velitel střední skupiny sovětských vojsk, slovy „s tím se moc nebavte, to je šéf KGB našich vojsk umístěných na vašem území a není pod mým velením“. Tenhle kágébák povídá: „My teď odcházíme, pane Kocábe, jako vojáci, ale my se brzy vrátíme.“ Ptal jsem se jak, jestli bude zase nějaká okupace, a on že ne. „My přijdeme jako obchodníci.“ Nevěnoval jsem tomu velkou pozornost.
Deset let poté mi v jednom pražském obchodním domě někdo poklepal na rameno. Otočil jsem se a on to byl tenhle chlápek: „A už jsme tady. Pamatujete si, co jsem vám tehdy říkal?“ Tyto ekonomické vazby by nás mohly postupně vracet do vod, které jsme v roce 1989 opustili. Před tím jsem vždycky varoval, až se říkalo, že jsem rusofob. Ale já nejsem rusofob, jsem leninofob, stalinofob, brežněvofob a putinofob, a naopak velmi obdivuji ruské umění a kulturu vůbec. Mám několik přátel z řad ruských disidentů a jejich statečnost a schopnost vyjádřit podstatu problému je fascinující. To stále opakuji. Ale bohužel politická situace v SSSR od roku 1917 neměla s výjimkou krátkého období Gorbačova a Jelcina žádný další světlý bod. Také bych si přál, aby Rusko a EU našly dnes společnou řeč, ale bojím se, že si budeme muset ještě počkat. Omlouvám se, ale sametová revoluce byla vlastně o vymanění naší země ze sovětského protektorátu, a proto jsem vaši otázku opět stočil na Rusko.
Michael Kocáb v rozhovoru s Janem Jandourkem
