KOMENTÁŘ / Web Seznam Zprávy publikoval překvapivý článek, podle něhož je Michal Hašek úřednickým lektorem a komisařem na ministerstvu vnitra, vedeném Vítem Rakušanem. Z téhle zprávy plyne, že máme velkoryse demokratickou vládu. Ale i demokrat si občas musí položit otázku, jestli nejsou jeho demokratické způsoby a zásady zneužívány lidmi, kteří ve skutečnosti plánují, jak demokracii zakroutit krkem.
Už loni jsme přihlíželi tomu, jak koalice nechává veřejnoprávní televizi napospas mediálním šmokům, které do rady ČT zvolila ještě poslanecká většina hnutí ANO, SPD, komunistů a možná části ODS pod kuratelou Marka Bendy. Vládní většina byla tak demokratická, že nebyla ochotná odvolat z rady ani ty nejznámější exempláře, spojené s řadou přešlapů, dokonce nezákonných rozhodnutí (odvolání dozorčí komise). Za odměnu jim tahle rada zvolila za ředitele Jana Součka.
Černý kůň ředitelské volby nespadl jen tak z nebe a jeho působení v roli neviditelného ředitele brněnského studia nepochybně nebylo tím hlavním argumentem zpolitizované volby. O jejím zákulisí promluví má chystaná kniha, napovězme, že Součka s jedním z koryfejů rady, Lubošem Xaverem Veselým, pojí dlouhodobé vztahy. Už v roce 2008 spolu z Brna vysílali bulvární show Café X, jejíž úroveň prorazila dno veřejnoprávního vkusu a musela po půl roce skončit. Xaver moderoval, Souček mu dělal hlavního dramaturga. Bohužel žijeme v zemi, ve které se často nehraje podle pravidel, ale někdy mám pocit, že současná vládní koalice je jediná, kdo to nevidí. Dokud je většina demokratická, působí změny ve vysílání nenápadně, i když viditelně, až se většina vymění, pojede to z kopce.
Je správné, pokud se vláda neplete do práce médií, policie, státního zastupitelství, soudů, ale vždycky je důležité vědět, zda v jejich řadách už dávno neúřadují lidé, které si tam vypěstovala Babišova garnitura. Pokud se ve státní správě objeví Michal Hašek, je třeba se ptát, jak skutečně vypadá ta deagrofertizace státní správy, kterou nám koalice slibovala. Těžko si totiž představit, že Haška na vnitru nepřijímala úřednická parta, která deagrofertizaci unikla a z vysoka se jí vysmívá. Kdo jiný je lépe kvalifikovaný na školení úředníků než muž, který v přímém přenosu opakovaně lhal, kdo si udělal pochybný titul JUDr. na vysoké škole Sládkovičovo a kdo si plácl na spolupráci s vůdcem zuřivých davů Jindřichem Rajchlem.
Michal Hašek je jihomoravským lídrem strany PRO a s Rajchlem se shodují na politickém programu udělat z Česka něco, co udělal Robert Fico se Slovenskem nebo Viktor Orbán s Maďarskem. Neodolatelná představa. Hašek už v čerstvém videu protestuje proti rozhodnutí kabinetu Petra Fialy přerušit se slovenskou vládou mezivládní jednání a kritizuje fakt, že místo Fica přijal Fiala vůdce slovenské opozice Michala Šimečku. Aspoň víme, že Hašek na místě vlády by se s lídry demokratické opozice moc nemazal.
Premiéři Fico nebo Orbán jsou symboly ničení demokracie ve vlastních zemích a spojuje je i bezcharakterní postoj k Rusku, agresivní východní mocnosti, která se rozhodla zdevastovat sousední Ukrajinu. Fico s Orbánem rádi zatemňují, kdo je v dobyvatelské misi agresor a kdo oběť. V tom jdou zatím dál než Andrej Babiš, ale předseda hnutí ANO jim usilovně šlape na paty a je rozhodně třetím do party. Nevystupuje přímo na podporu Ruska, ale soustavně napadá Ukrajinu v otázkách, jako je ukrajinské obilí nebo štědrá pomoc jejím obyvatelům; tváří se přitom, že by nám uměl z krvavých bitevních polí přivézt mír – asi jako Chamberlain z Mnichova.
Musím přiznat, že nad demokratickou velkorysostí ministra vnitra vůči Haškovi jsem zalapal po dechu a nebudu tajit mrzce sobecké motivace. Vláda nedávno svěřila agendu dezinformací ministryni pro vědu, výzkum a inovace Heleně Langšádlové, a když hledali do týmu nového spolupracovníka, nabídl jsem své služby. Domníval jsem se, že bych mohl poradci pro národní bezpečnost Tomáši Pojarovi pomoci vysvětlit, co jsou to dezinformace, když on sám to neví, a třeba i pomohl hledat způsoby, jak s nimi bojovat; ale dozvěděl jsem se, že o mé služby není zájem. Chápu, nejsem tak dobrý jako Hašek, jsem starý, odepsaný, a pokud Andrej Babiš vyřvával na náměstích, že mi vládní koalice vděčí za své vítězství ve volbách, mám dobrý důkaz, že žádnou vděčnost jsem nikdy od žádného vládního politika nepocítil.
Agenda dezinformací mi dlouho leží na srdci a je jasným znakem toho, že vláda si svou nečinností sama pod sebou podřezává větev. Bohužel nejde jen o vládu; v sázce je celková budoucnost demokracie. Výčet toho, co dělá vláda dobře, by byl zřejmě delší než toho, co dělá špatně, ale problém je, že tu za ni není žádná demokratická alternativa. A pokud dopadnou volby podle dosavadních preferencí, je na místě se obávat o osud demokracie. Robustnost vlastních demokratických institucí není nikdy sama o sobě dostačující, jak o tom svědčí příklady z minulosti. Demokracie umírají jednak na útoky zvenku, jednak na útoky zevnitř. A nejsnáze umírají tehdy, když jdou oba útoky ruku v ruce. To už tu probíhá dlouho. V takové situaci nestačí dělat jen hezká symbolická gesta. Je třeba umět si poradit s mocí, dokud je mi svěřena a dokud mi ji všehoschopní nepřátelé demokracie nevyrazí z ruky.