Spisovatel, textař a producent Michal Horáček se na svém facebookovém profilu zastal Nadačního fondu Generace 21, který organizuje program přesídlení 153 iráckých křesťanů do Česka. Generace 21 je v posledních dnech terčem kritiky poté, co se 25členná skupina iráckých uprchlíků, ubytovaných původně v Okrouhlíku na Jihlavsku, rozhodla odmítnout azyl v Česku a odejít do Německa. Německé úřady se nakonec po peripetiích rozhodli je přijmout a zahájit s nimi azylové řízení. „Lidé z Generace 21 se měli informovat lépe, bylo-li to tedy vůbec možné. Ale nejdůležitější je, že měli dobrou vůli udělat to, co považovali za správné,“ píše Horáček. Jak zdůrazňuje, učinili tak za peníze, které jim nedal stát, ale vybrali je mezi sebou a podobně smýšlejícími lidmi. Přečtěte si, jak na celou situaci okolo blamáže s křesťanskými uprchlíky Michal Horáček nahlíží:

[ctete]53787[/ctete]

Na lidi z Gen21 se mračit nebudu

„Je mezi námi mnoho, příliš mnoho těch, které postihla krutá pohroma. Dětská obrna nebo Alzheimerova choroba, ztráta zraku, poranění míchy. Chceme se považovat za pospolitost? Pak je třeba jim pomáhat.

Ale zatímco potřeba takové pomoci je takřka neomezená, naše zdroje jsou omezené. Nezbývá, než si vybírat a z osobní zkušenosti musím říct, že je to strašně těžká volba – proč upřednostnit pomoc slepému před pomocí nepohyblivému? Nakonec se nějak rozhodnu, ale otázka, zda jsem rozhodl správně, mě trápí dál.

Tím horší je tenhle případ: někdy se posléze dozvím, že ten, komu jsem pomohl, povahu své nouze zveličil, případně předstíral. To je mi pak smutno. Zpravidla vynadám sám sobě: měl jsem se informovat lépe a na více místech. Ale ještě se mi nestalo, že bych řekl: všichni ti, co mě žádají o pomoc, jsou stejní vypočítaví chytráci.

Vím, že nejsou. Ale i kdyby se nakrásně každý z nich choval tak nečestně, je to jeho rozhodnutí a jeho hřích. Moje pohnutky byly, jak se říká na mši, důstojné a spravedlivé. Byly čisté. Proč se mám tedy peskovat a svou asistenci napříště „pozastavit“?

Napadlo mě to dnes, kdy jsem si přečetl nepovzbudivý příběh iráckých křesťanů, kterým se snažili pomoci lidé z naší Generace 21 – ukázalo se, že utečenci nechtějí utéci před válkou tam, kde je obecně klid a mír, ale navzdory svým předchozím slovům utéci ausgerechnet do Německa. Chtěl bych k tomu říci asi tolik, co říkávám sám sobě: Lidé z Gen21 se měli informovat lépe, bylo-li to tedy vůbec možné. Ale nejdůležitější je, že měli dobrou vůli udělat to, co považovali za správné, a za peníze, které jim nedal stát, ale vybrali je mezi sebou a podobně smýšlejícími, to taky udělali.

[ctete]53685[/ctete]

Nemusíme se angažovat zrovna v téhle podpoře (taky jsem na ni nepřispěl). Ale na lidi z Gen21 se mračit nebudu. Bylo by škoda přijít o každý gram dobré vůle, která v nás zbývá.“

Michal Horáček