Předseda Nadačního fondu obětem holocaustu Michal Klíma přednesl na setkání u příležitosti Dne památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti významný projev, v němž uvedl, že „Česko musí zůstat členem svobodného světa, demokratického Západu, a lidé by podle toho s vědomím minulosti měli i v prezidentských volbách vybrat demokratickou a svobodnou budoucnost.“
Řeč Michala Klímy zde přinášíme celou:
Diktátorovi, jehož jméno v našem parlamentu již naštěstí nezaznívá tak často jako kdysi, se připisuje výrok, že smrt jednotlivce je tragédií, zatímco smrt milionů pouhou statistikou.
Smyslem připomínání památky obětí holokaustu, a proto také smyslem našeho dnešního shromáždění je popřít toto tvrzení. Připomínáme si nejen šest milionů obětí jako obrovské množství, ale snažíme se vzpomenout si na každého jednotlivého zavražděného.
Každoročně na svátek Jom ha-šoa (Dne holokaustu) čteme na veřejných prostranstvích jména zavražděných. Měl jsem dnes v úmyslu na tomto místě v sále Senátu Parlamentu České republiky připomenout poslance a senátory Národního shromáždění předválečné Republiky československé, kteří se stali oběťmi holokaustu, protože jednou takovou byl i můj prastrýc, bratr mé babičky, poslanec Otto Synek. Protože byl zavražděn nacisty 29. září 1941 nikdy jsem ho nemohl poznat.
Obrátili jsme se na archiváře sněmovny a senátu, ale ukázalo se, že úplný soupis zavražděných poslanců a senátorů nemají. Po skončení války se sice tehdejší archivář Národního shromáždění snažil dát dohromady seznam obětí, ale nástup komunistů k moci mu v tom zabránil. Nestáli o to, aby byly připomínány oběti předválečných politických stran. Víme tedy „jen“ o čtyřiceti dvou obětech převážně ze stran poválečné Národní fronty, ale současně víme, že toto číslo není konečné.
Řekl jsem, že smyslem připomínání obětí nacistického třídění lidí za účelem vyvraždění části z nich, je nezapomenout na oběti. Ale je to jen část významu této vzpomínky. Druhým neméně významným smyslem je nezapomenout, že rasismus a xenofobie, které vedly k vraždám v minulosti, mohou stejně tak způsobit tragedie a vraždy rovněž v přítomnosti a v budoucnosti. Proto musíme být znepokojeni jestliže u nás ale ještě více v některých dalších středoevropských zemích zaznívají veřejně antisemitské a xenofobní výroky, a dokonce i výzvy k likvidaci spoluobčanů jiné víry či jiné národnosti. Nezapomeňme, k čemu takové výroky vedou, jestliže jejich autoři získají dostatečný veřejný a politický vliv, a dělejme vše, co můžeme, aby k tomu nedošlo.
V minulém roce jsme si připomínali slavný čin našich nedávných dějin – válečnou akci československých výsadkářů, jejímž cílem byl Reinhardt Heidrych. Je přirozené, že si u nás připomínáme jeho působení jako zastupující říšského protektora Protektorátu Čechy a Morava. Velvyslanec státu Izrael Daniel Meron ale nedávno připomněl, že v Izraeli se připomíná Heydrich i ve své neméně neslavné a zločinné roli totiž jako předsedajícího konference ve Wannsee u Berlína v roce 1942, kde nacističtí pohlaváři přijali tzv. konečné řešení židovské otázky. Heydrichova smrt z rukou československých vojáků je proto vnímána nejen jako odplata za teror na našem území, ale i za systematickou perzekuci a vyvraždění Židů.
Není pochyb, že nežijeme v ideálním světě a ani v něm nikdy žít nebudeme. Vždy v minulosti vedly sliby ideálního světa jen ke krveprolitím a zabíjením. Je na nás všech – nás občanech i vás politicích –, abychom si z možností, které nám politika nabízí, vybrali pro společnost to nejlepší. Z hlediska bezpečnosti státu i jednotlivých občanů je prvořadým cílem, abychom jako stát zůstali členem svobodného světa, demokratického západu. A abychom byli platným členem, který přispívá svými zkušenostmi z obou totalit minulého století k formování demokratické politiky.
My občané se rozhodujeme ve volbách a jedny začínají již za několik hodin. Přál bych si, aby v těchto i všech dalších volbách jsme volili s vědomím naší minulosti, s myšlenkou na oběti holokaustu, se vzpomínkou na oběti obou minulých totalitních režimů a zvolili jsme demokratickou a svobodnou budoucnost.
