Uprchlíci ve Středozemním moři. Ilustrační foto FOTO: Wikimedia Commons / CC AS 4.0 / Ggia
FOTO: Wikimedia Commons / CC AS 4.0 / Ggia
Poslanecká sněmovna se ve čtvrtek sešla na mimořádné schůzi, kterou svolalo opoziční hnutí ANO k migračnímu paktu. Ten má mimo jiné posílit ochranu vnějších hranic Evropské unie a rozšířit nástroje, které by bránily nelegální migraci. Ředitel Organizace pro podporu uprchlíků Martin Rozumek pro deník FORUM 24 řekl, že takové mechanismy budou ovšem fungovat pouze při nižším počtu uprchlíků na hranicích. Migrační pakt je podle něj navíc v této souvislosti v rozporu s mezinárodním právem, a tak ho budou národní soudy i Evropský soud pro lidská práva postupně degradovat.
Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) o paktu tvrdí, že není dokonalý, ale dává základ pro další opatření. Je tak lepší než současná neexistence přesných pravidel například ve sdílení informací či návratové politice. „Nynější stav migrace v unii je neuspokojivý, vyžaduje racionální řešení, nikoli iracionální strašení,“ uvedl Rakušan s tím, že neřešená migrace povede k tomu, že se Evropská unie ocitne ve stavu faktického ohrožení.
Migrační pakt neobsahuje částku, kterou by musel zaplatit členský stát za nepřijatého migranta. Naopak obsahuje úpravu navrženou českou stranou. Tato úprava podle ministerstva vnitra stanovuje, že mezi státy postižené významným migračním tlakem budou patřit i ty s vysokým počtem osob s udělenou dočasnou ochranou, tedy uprchlíků z Ukrajiny, na svém území.
Ve zkratce jde o to, že počet držitelů dočasné ochrany se musí vzít v potaz při posuzování, zda je stát zasažen migračním tlakem, a Evropská komise při každoročním zhodnocení situace v členských státech vezme v potaz i přítomnost vysokého počtu držitelů dočasné ochrany. „Takové státy by pak měly být vyňaty z povinnosti přispívat solidárními příspěvky v rámci solidárního mechanismu nebo by solidární příspěvky měly být sníženy, to je tedy takzvaná výjimka,“ řekl Rakušan pro deník FORUM 24 s tím, že o výjimku může požádat i stát, který Evropská komise původně jako zasažený stát neidentifikovala.
V souvislosti s přijetím paktu by se měly také rozšířit nástroje kontroly vnějších hranic a možnosti boje proti pašeráctví, přičemž by měla být nastavena konkrétní a rychlejší pravidla pro azylové řízení. To by mělo směřovat ke kratším lhůtám, maximálně ke čtyřem týdnům. Poté by měly být pevně nastaveny procesy pro další postup v případě osob, které oprávnění k azylu neobdrží. Posílit boj proti pašerákům by se měl mezinárodními dohodami Evropské unie s třetími státy. Záchytná centra by se měla budovat nejen na území členských států EU, které jsou zasaženy přímou migrační vlnou, ale i v třetích zemích.
„Migrační pakt předpokládá, že se azylové žádosti vyřídí z velké části na hranicích. Myslím, že v malých číslech to bude fungovat a na hranicích se podaří rychle rozhodovat, kdo na, řekněme, plnohodnotné azylové řízení má nárok a kdo by se měl hned vrátit. Pokud ovšem přijdou statisíce lidí, tak to země typu Řecko, Itálie, Malta, Kypr, Španělsko nebudou vůbec zvládat,“ okomentoval část paktu ředitel Organizace pro podporu uprchlíků Martin Rozumek.
Počty uprchlíků budou podle Rozumka v realitě příliš vysoké na to, aby mechanismus rozhodování na hranicích fungoval a omezil nelegální migraci.
Rozumek vysvětlil, že na hranicích by měla probíhat jasná řízení stanovená evropskými předpisy, a je podle něj otázkou, zda budou státy prvního vstupu schopné a ochotné takto postupovat. Procesy a množství typů řízení, jako například řízení o screeningu, hraniční, azylové nebo návratové mají totiž krátké lhůty, na které by státy nemusely mít kapacity. „Pokud dostanou masivní podporu a budou se tam angažovat třeba i úředníci z jiných států a zlepší se jejich výkonnost, je možné, že to fungovat bude,“ připustil a dodal, že pokud půjde o statisíce lidí, fungovat to podle něj nebude.
Podle ředitele Organizace pro podporu uprchlíků by měl pakt zajišťovat plnohodnotná azylová řízení za přítomnosti záruk, které obsahuje současné evropské právo, tedy možnost odvolání, správní pomoc opatrovníků dětí a tak dále. „Aby byla záruka, že ten, komu jde doma o život například v Afghánistánu nebo v Sýrii, ochranu získá,“ uvedl.
Zatím to podle něj ovšem vypadá, že to bude „paskvil na hranici, kam se možná advokát nebo právník v životě nedostane, s tlumočením je to velká otázka a s odvoláním bude zřejmě velký problém,“ řekl s tím, že státy mají navíc tři možnosti, jak se i minimální úrovni závazku vyhnout. „Pokud bude stanoveno, že se jedná o krizi, vyšší moc nebo instrumentalizaci, státy nebudou muset dodržovat vůbec nic, což je úplná katastrofa,“ dodal.
„Národní soudy i Evropský soud pro lidská práva budou postupně pakt degradovat, protože neobstojí ve světle mezinárodního práva,“ řekl Rozumek s tím, že jsme všichni podepsali Ženevskou úmluvu o právním postavení uprchlíků a máme povinnost jim azyl poskytnout. „Pseudoprocedura“ za mřížemi, ze které zřejmě většina uprchlíků vyjde velmi rychle s negativním závěrem, nebo ani nedostane možnost o azyl řádně požádat, podle něj není v souladu s mezinárodním právem a soudy to budou postupně odsuzovat a komplikovat.
Rozumek tedy vnímá dohodu z pohledu uprchlíků negativně, protože pro ně na hranicích neobsahuje záruku férového řízení a jejich jistota, že budou žádosti o azyl spravedlivě posouzeny, se nezvýší. „Myslím si, že pro uprchlíky to bude znamenat utrpení,“ řekl a dodal, že kvůli ostudné pozici České republiky v závěrečných jednáních budou dokonce i děti třeba pobývat se svými rodiči měsíce za mřížemi například v Řecku a jejich utrpení se vlastně zhorší.
„Pakt hodnotím negativně, je příliš přísný, k uprchlíkům nelidský a zapomíná na závazky a hodnoty, které Česká republika a Evropská unie mají dodržovat,“ uvedl.
Podle Rozumka je nicméně v aktuální situaci pakt pro Českou republiku výhodný. „Teď jsme postiženou zemí my, takže je možné, že Česko bude přijímat solidaritu od ostatních, ať už finanční nebo jinou. Samozřejmě, pokud u nás nikdo nebude a trpět bude Řecko, v očích našich politiků bude najednou pakt nevýhodný,“ řekl s tím, že by dohoda měla prospět těm zemím, ve kterých je zátěž největší.
