Vysvětlení složitých jevů s dalekosáhlými důsledky jsou v postmoderní společnosti neuvěřitelně banální, směšná a jako anekdota působící. Nyní, pět let po velké migrační krizi, deset let po masivním nástupu smartphonů a dvacet let po rozsáhlém rozšíření internetu sociologové přicházejí s tristním poznatkem. Klíčový podíl na migrační krizi před pěti lety neměl ani George Soros, ani válka v Sýrii, ani sucho prostupující Střední Východ. Impaktovaná studie ukazuje, že pro ochotu k migraci je především důležité, aby obyvatelé méně rozvinutých zemí měli dostatek chytrých telefonů a mohli si dostatečně podrobně přes internet prohlédnout evropské prodejny alkoholu a pornografickou produkci nejvyspělejších zemí planety.

V minulém tisíciletí bývalo dobrým zvykem, že nějakou velkou společenskou proměnu zavinila klimatická nebo ekonomická pohroma. Hlad způsobený rokem bez léta – rokem 1783 – vyvolal Velkou francouzskou revoluci. Celoroční ochlazení a neúrodu způsobil výbuch islandské sopky Laki a z erupce pocházející prach v atmosféře. Klíčový podíl na vzniku Hitlerova nacistického režimu měla Velká hospodářská krize. A bída, která v Německu zavládla. Migrační vlnu v roce 2015 podle nové studie pomohlo vyvolat kvalitní pokrytí signálem na Středním Východě.

Nic nového!

Poznatky o souvislosti mobil–migrace nejsou nové. Konference Econstor, kterou uspořádal Leibniz Information Centre for Economics už v roce 2012, přinesla příspěvek o tom, že přístupem k smartfounům byla podstatně ovlivněna sezónní migrace (za prací) v Nigeru.

Vlastnictví mobilu zvyšovalo pravděpodobnost migrace alespoň jednoho člena domácnosti o sedm procentních bodů. Výsledek byl dle autorů do značné míry vysvětlen účinností mobilních telefonů jako vyhledávací technologie. Migrace probíhala především do zemí západní Afriky (Burkina Faso, Pobřeží slonoviny, Nigerie, Guinea, Ghana a Benin) a do severní Afriky (Alžírsko a Libye). Zavedením pokrytí mobilním signálem v roce 2001 v Nigeru umožnily mobilní telefony potenciálním migrantům snížit náklady na vyhledávání práce či příležitostí, což jim umožnilo rychleji vyhledávat větší počet cílů. Takže data o dopadu připojení na migraci v chudých zemích známe. Časopis Migration Letters ale zveřejnil, že sice připojení zvyšuje pravděpodobnost migrace tím, že zlevňuje hledání, v USA ale vedlo masivní rozšíření internetu naopak ke snížení vnitřní migrace v rámci Spojených států. Umožňuje, jak jsme si nyní za koronakrize vyzkoušeli i zde, pro zaměstnavatele levnější práci z domova. Rychlé připojení „zlevní zůstat doma“.

Migrační krize 2015

V roce 2015 se vydaly směrem do EU miliony lidí. EU po ukázkovém nezvládání situace nakonec sice přijala velké množství imigrantů, ale podnikla kroky k ukončení vlny. Dne 12. listopadu 2015, na konci summitu ve Vallettě na Maltě, EU nabídla Turecku miliardy eur na péči o více než dva miliony uprchlíků ze Sýrie, kteří v Turecku byli – a Evropa se bála, že půjdou dál na Západ. Dne 20. března 2016 byla přijata dohoda mezi Evropskou unií a Tureckem o vracení uprchlíků, a s tím datem nastala skutečná, fyzická, nejen symbolická překážka v imigraci do EU. Graf z dat UNHCR zachycuje počty ilegálních vstupů do EU přes Řecko a Itálii. Ukazuje, že intenzivní pokles migrační vlny do EU nastal ne v tom březnu 2016, kdy začali uprchlíky vracet, ale už v listopadu 2015.

Pokles migrační vlny nastal v době, kdy začala EU s Tureckem o vracení vyjednávat. V době, kdy už byla ve veřejném prostoru cílových zemí hojně přítomná myšlenka „uprchlíky budeme vracet“. Což se velmi brzy dozvěděli lidé v zemích, odkud migranti přicházeli. Protože jim příbuzní, přátelé či sousedé do nějakého iráckého nebo afghánského městečka zavolali „už to po moři nemá cenu“.  Tak zůstali doma. Vedle toho je v tomto kontextu důležité, že se počet uprchlíků ze Sýrie v Turecku (pro Syřany přirozené refugium, nejbližší jakžtakž bezpečné útočiště) po uzavření Evropy v roce 2016 nijak dramaticky nezvyšoval. Uprchlíků a žadatelů o azyl jiných národností zbylo „jen“ 400 000.

A samozřejmě jsou vypovídající data Eurostatu o národnostní skladbě imigrantů z vlny 2015.

Časopis Demography v roce 2011 přinesl studii motivací migrace v době války. Výzkum zjistil, že násilí má nelineární vliv na migraci. Nízká až střední úroveň násilí snižuje pravděpodobnost pohybu populací, když násilí dosáhne vysoké intenzity, šance na pohyb se zvýší. Takže útěk Syřanů je zcela přirozený, v podobných situacích lidé utíkají, ale Afghánistán, Irák či Kosovo se těší nízké až střední vlně násilí, při které lidé neutíkají, již dlouhá léta či desetiletí. Přesto byla imigrantů ze Sýrie ve vlně 2015 menšina. A i ta menšina vyrazila do Evropy až čtyři roky po začátku občanské války. A léta po válce v Kosovu.

Co se to tedy v tom roce 2015 vlastně stalo, že do EU vyrazili všichni odevšad? Nejen ze Sýrie, nejen z nepokojného Iráku či Afghánistánu, ale i z Afriky a Indopacifiku!

Klíčem je porno na internetu

Ano, volím zástupnou zkratku – ale spouštěčem migrační vlny 2015 opravdu byla nejspíše „lákadla“ viděná přes internet na pouštním prachem zaprášených monitorech chytrých telefonů.  Journal of ethnic and migration studies publikoval článek, kde hledá vnitřní motivace k imigraci. Ne k migraci jako útěku před válkou a vražděním, ale k motivaci víceméně ekonomické migrace. Jako klíčové – kromě bezpečí – vidí studie aspiraci a touhu. Všelidskou a pochopitelnou touhu mít se líp.

Nová studie v Population and Development Review se jmenuje příznačně: „Internetizace internacionální migrace.“  Zjištění vědců ukazuje až tristně trvale pozitivní souvislost mezi šířením internetu a migrací. Internet je ne nutně přímo hybnou silou migrace jako takové, ale spíše funguje jako podpůrný faktor. Je zvlášť důležitý pro ekonomické migranty. Nejen tím, že přes svůj mobil vidí ona „lákadla Západu“ dnes už skoro každý afghánský pastevec na pastvě. Internet umožňuje i lépe naplánovat a realizovat technikálie cesty.

Proto považuji za jednu z nejdůležitějších informací pro všechny úvahy o příčinách jak začátku, tak konce imigrační vlny 2015 zprávu zveřejněnou v médiu, které nemá nic do činění s migrací. V dubnu 2016 zveřejňuje časopis Business Insider: „Očekává se, že globální trh se smartphony v příštích několika letech výrazně zpomalí. Přes rekordní prázdninové čtvrtletí byl rok 2015 pravděpodobně posledním rokem dvouciferného růstu dodávek chytrých telefonů.“

V roce 2015 se prostě nasytil trh s mobily. I v chudých zemích už je měl prakticky každý. Počet těch, co ve třetím světě už viděli na displeji naše ulice s nezahalenými ženami a výkladními skříněmi plnými zboží, naše e-shopy s alkoholem a naše porno, překročil kritickou mez. Vznikla memetická infekce „to chceme taky, jdeme tam“. Proto – jak ukazuje i věková a genderová skladba migrantů – ti nejpodnikavější a nejdravější vyrazili do Evropy i ze zemí, kde žádná válka není, či ze zemí jako Afghánistán, kde jsou na válku po staletí zvyklí. Když se Evropa po roční dezorientaci dopracovala k účinnému opatření, dohodě s Tureckem o vracení uprchlíků, nápor v průběhu dalšího roku velmi rychle ustal. Ti, co tu už byli, prostě zavolali domů kamarádům a řekli jim, že už nemá cenu jezdit. Že se sem nedostanou.

Je to trapné, bizarní a nedůstojné – ale na síle migračního tlaku z chudých zemích Asie a Afriky se velkou měrou podílí dostupnost pornografických obsahů zdarma na internetu spojená s pokrytím mobilním signálem v afghánských horách a iráckých či egyptských pouštích.