Co začalo jako protestní výzva „Chvilka pro Andreje“, přerostlo v největší demonstrace od revoluce. Milionu chvilek pro demokracii se podařilo v červnu přivést na Letnou stovky tisíc lidí. Jenže důvody vyjít do ulic se podle organizátorů stupňují, a tak na pražské pláni 16. listopadu počítají znovu s velkou účastí. „Buď vyřeší svůj střet zájmů, zbaví se holdingu Agrofert a médií a odvolá ministryni spravedlnosti Marii Benešovou, anebo ať sám odstoupí,“ zní nový apel na Andreje Babiše. Pro deník FORUM 24 nyní promluvil zakladatel spolku Mikuláš Minář o selhání občanů i možné podpoře kandidáta na prezidenta.
Představili jste apel nejenom na premiéra, ale i na opoziční demokratické strany, aby přišly s řešením oslabených voličských preferencí. Jaký bude další postup?
Chceme strany přednostně seznámit s tím, co po nich budeme požadovat, aby se to nedozvěděly z médií. Řekneme jim, jak to myslíme, a dáme politikům možnost, aby se nás taky doptali, protože to rozhodně není tak, že je chceme pohlavkovat. Ale přijde nám, že tohle je vážný problém a chtěli bychom, ne do týdne či měsíce, ale do roka vědět, jak se ten problém vyřeší. Rádi bychom na ně pouze apelovali, aby přinesli plán, jak se to vyřeší. Nebudeme jim ani říkat, jak to mají řešit. To už je jejich věc. Nejsme tu, abychom je úkolovali, ale chceme s nimi probrat, jak to vidíme my a jak to vidí oni.
Na druhou stranu je otázka, jestli s tím můžou opravdu něco udělat s ohledem na současné rozložení sil v Poslanecké sněmovně.
Ale těch možností se nabízí více. Samozřejmě je jednou z nich nějaké systémové řešení – změna legislativy. A to možná neprojde, ale taky to není nutně třeba. Další možností je, že dojde k nějakým předvolebním spolupracím na koalicích. Protože to, kde se ty hlasy skutečně ztrácí, je, když se ta strana sice dostane do Sněmovny, ale je stále příliš malá kolem pěti, šesti až sedmi procent. Když už přeleze nějakých osm až deset procent, tak už ty hlasy neztrácí. Ale pokud jenom těsně přeleze, a ještě v celé řadě krajů nezíská žádný mandát, tak se hlasy pro ni přesouvají k těm velkým hráčům. To je vlastně ten problém, proto mají hlasy těch malých stran z minulé volby poloviční zastoupení než hlasy pro hnutí ANO.
Takže jestli tomu správně rozumím, navrhujete nějaký širší předvolební blok. Ale není zde legitimní obava stran, potažmo i jejich voličů, že potřebnou procentní hranici nepřekročí a hlasy propadnou právě Andreji Babišovi?
Nemyslím si, že je rozumné dělat jeden velký předvolební blok. Ale těch způsobů možné koalice, jak se které strany spojí, je třeba pět nebo šest. To už je jejich věc. My jenom chceme, aby odpovědně nakládaly s voličskými hlasy, aby neztrácely sílu, protože nejsou schopny se dohodnout.
Žádná předběžná reakce z jejich strany prozatím nezazněla?
Zatím ne. Teprve je s tím seznamujeme. My po nich ani nechceme zatím žádnou odpověď, ale pouze to, aby nad tím přemýšleli. Dáváme jim skutečně dost času, ale přijde nám v tuhle chvíli opravdu důležité ten problém pojmenovat a zkrátka si říct: „Pojďte s tím něco dělat.“
V červnu jste zaplnili pražskou Letnou. Myslíte, že se to dá zopakovat?
Je to laťka, která je nastavená tak vysoko, že vůbec nevím, jestli ji lze překonat. Ale důležité je, že tady nejsme, abychom dělali s každou demonstrací nový rekord, a vůbec ani nehrajeme na rekordy či nějaká čísla. Jde nám o to kategoricky pojmenovávat určité problémy a hlídat pravidla.
Chápu to správně, že chcete tedy vytvářet jakýsi prostor pro občanskou společnost?
Přesně tak. Jakmile ta pravidla politici překročí, tak mají lidé právo říct to svoje „NE“. Kdo jsme my, abychom říkali, kolik lidí tam má být? Kolik lidí to tak cítí a chce to vyjádřit, ať to vyjádří, když to tak necítí, tak to nevyjádří. V tomhle smyslu jsme skutečně závislí na tom, jaká je společenská atmosféra, a není to o tom, že my tam ty lidi můžeme nějak dotlačit.
Podle Václava Klause jim můžete zaplatit, respektive to děláte…
Tak to v žádném případě! (smích) Oni sami si musí platit za to, že tam jedou.
Na tiskové konferenci jste řekl, že je demonstrace vhodný způsob, jak oslavit 30 let od sametové revoluce. Když se podíváme na aktuální vývoj ČR… Nejedná se o určité popření polistopadových hodnot?
Tak já si myslím, že je určitě třeba říct, že je třicet let od sametové revoluce co slavit. Jsme mnohem dál, než jsme byli v roce 89… Jsme v Evropské unii a povedla se celá řada dalších věcí, stát bohatne, to je všechno hezký. Ale zároveň se nestačí plácat po ramenou a říkat, jak jsme šťastní. Vidíme, že jsou tady velké problémy a že ty problémy rostou. Politici začínají čím dál tím víc zneužívat svoje pravomoci a moc a začínají destruovat základní pravidla a pilíře, na kterých ten systém stojí. V tomhle smyslu je demokracie v ohrožení, jinak řečeno zhoršuje se její kvalita, a proto si myslím, že je namístě, jak jste řekla, ta náležitá oslava. Taková, že se za tu demokracii znovu postavíme, současné problémy pojmenujeme a řekneme, že tohle nechceme tolerovat, a už vůbec ne si na to zvykat.
Jedná se tedy o určité poděkování osobnostem roku 89?
Určitě! Poděkování všem, kteří vybojovali rok 89, i všem, kteří se v průběhu těch třiceti let zasadili o všechno dobré, co v téhle zemi máme. Rozhodně to nehodnotím tak, že to byl jeden velký krach. Naopak se spousta věcí povedla, byť samozřejmě došlo k celé řadě těch negativních jevů. Takový pokus-omyl. Takže určitě těmhle lidem děkujeme a jsme vděční, ale zároveň už jsme přišli o takovou naivitu roku 89, že všechno bude skvělý a všechno se bude přirozeně zlepšovat. Vidíme, že v politice bude a je dost lidí, kteří jsou tam kvůli moci a vlastnímu zisku. A čí to je chyba? Je to selhání nejenom politických elit, ale i občanů, kteří ty elity volí a nekandidují. Tak by měli kandidovat a zasadit se o demokracii.
Vy sami často opakujete, že nejste a nebudete politici s tím, že plníte roli určitého občanského spolku. Ale nepřemýšleli jste, kde je nějaký zlomový bod, kdy byste určité politiky podpořili?
Samozřejmě že to zvažujeme. Ale myslím si, že my opravdu nemáme lidem říkat, koho mají volit. Když bude například pět demokratických kandidátů na prezidenta, tak si nemyslím, že bychom ukázali a řekli: „Tenhle jeden je ten správný!“ Ale jiná věc by byla, kdyby v druhém kole prezidentské volby stál na jedné straně extremista nebo někdo, kdo by nás chtěl táhnout do Ruska, a na té druhé straně aspoň jakžtakž přijatelný kandidát. Tam bychom se samozřejmě vyjádřili jasně, na čí straně stojíme.