Babiš na schůzce s premiéry V4 FOTO: FB AB
FOTO: FB AB
Premiér Andrej Babiš vydal ve čtvrtek na iDNES.cz komentář, kde obhajuje svůj zamítavý postoj k evropskému plánu na obnovu ekonomiky po krizi. Vzhledem k tomu, že Evropský parlament téma probíral už přibližně dva měsíce, bych byl rád, kdybychom našli společnou řeč. Odmítání totiž může Českou republiku hodně poškodit.
Chápu, že premiérovi České republiky může připadat na první pohled vysoká částka 750 miliard eur, se kterou plán počítá. Je třeba si ale uvědomit, že plán je určen doslova pro celou Evropskou unii, která má HDP zhruba 14.000 miliard eur, takže plán obnovy pracuje s částkou odpovídající 5 % HDP. Sám premiér připouští, že letošní propad ekonomiky může být až 10 % HDP, je tedy celkem přirozené, že částka na obnovu je srovnatelná. Ostatně česká ministryně financí Alena Schillerová připouští růst zadlužení České republiky o 500 miliard korun, tedy zhruba o 9 % českého HDP.
Částka je úměrná problému, ale proč ho řešíme? V první řadě je třeba chápat, že evropské země jsou silně ekonomicky provázané. Česka se to týká obzvláště, velkou část naší výroby vyvážíme. Pokud se propadne hospodářství Německa a našich dalších obchodních partnerů, auta montovaná v ČR si nebude mít kdo kupovat, automobilky začnou propouštět a spirála nezaměstnanosti začne zasahovat další části českého hospodářství. V tuhle chvíli je třeba přestat myslet v obzoru české kotliny – podporou evropského hospodářství podporujeme i české národní zájmy.
Je pravda, že Evropa si ty peníze půjčí a pak je bude pomalu splácet. Za normálních okolností bych byl proti – je třeba šetřit právě proto, aby v takovéto krizi bylo možno investovat a tím ji překonat. Nově si má půjčovat Evropa jako celek. To asi vyvolává nedůvěru – pravda je ale taková, že evropský rozpočet se schvaluje jednomyslně. Kolik EU vydá dluhopisů, kolik jednotlivé státy zaplatí do společné pokladny, kolik z ní dostanou – to všechno může Česko vetovat. Neexistuje důvod obávat se, že Česko bude muset splácet dluhy ostatních států, každý si svoje dluhy ponechává, nic se na nich nemění, společná pokladna EU je prostě jiná kasička než pokladna České republiky, Itálie nebo jakéhokoli členského státu. Můžeme se bavit, jestli z ní někomu půjčit, ale shodnout se na tom musejí všichni.
Ve skutečnosti dokonce Andrej Babiš jde přímo proti českým zájmům, když říká, že by si státy měly půjčovat samy za sebe na finančním trhu. ČR si totiž nyní půjčuje za třikrát víc než třeba Slovensko (především proto, že nemáme euro). Úroková míra na český desetiletý dluhopis je 0,85 %, zatímco Slováci si půjčují za 0,2 % a Němci dokonce za -0,3 %.
Dá se čekat, že plánované evropské dluhopisy by měly tržní úrokovou sazbu někde kolem nuly (nebo dokonce mírně zápornou), pro ČR by tedy taková půjčka byla velmi výhodná. Možnost půjčit si od EU za nízký úrok obzvlášť pomůže těm nejvíce zasaženým zemím, třeba Itálii. Země jako Itálie splácejí na úrocích každý rok vysoké částky, což jim znemožňuje tyto peníze použít na potřebné reformy. I Česko stojí každý rok obsluha státního dluhu kolem 40 miliard Kč. Z hlediska výše úroků tedy náš „národní zájem“ v tomto vyjednávání leží někde mezi Itálií a Španělskem (samozřejmě je třeba objektivně přiznat, že např. Maďarsko nebo Polsko jsou na tom ještě násobně hůře).
Evropský investiční plán míří na dvě hlavní oblasti – udržitelnost a digitalizaci. Důraz je také kladen na to, aby i v nejchudších regionech měli lidé šanci se chytit v nové ekonomice, ale základem jsou tyto dva body. V nich máme ještě hodně kam jít, jak jako Evropa, tak hlavně jako Česko, které v nich zaostává. Evropský investiční plán je tak třeba chápat jako příležitost pro naše hospodářství, ne jako hrozbu.
Evropa má šanci se posunout a přeměnit rozbíhající se hospodářský úpadek v prosperitu. Pro všechny, včetně Česka, to ovšem znamená uvědomit si, že jsme v tom spolu a musíme táhnout za jeden provaz, abychom se z toho dostali.
Autor je europoslanec za Piráty.
